Dívka, která si hrála s ohněm

Nemá cenu únavně filozofovat o tom, jak moc dvojka zaostává za vynikající jedničkou, protože se to dá krásně vystihnout jediným slovem- výrazně. Mrazivá švédská kulisa, napětí mezi postavami, chytrý scénář, mohutně gradovaná zápletka a vůbec všechno, co Oplevův snímek tak zdobilo a dělalo ho jedinečným, je tady jen tak okrajově nakousnuto a nějak záhadně narušeno americkým efektem schovaným za některými zvraty a dialogy. A jestli jsem si u prvního dílu přál, aby trval ještě o nějakou tu minutku déle, zde bylo až příliš hluchých míst, skrze které jsem se do finále často spíše prozíval. Pozitiva v podobě hereckých výkonů Nyqvista a Rapace samozřejmě přetrvávají, ale změna režiséra tentokráte ničemu moc neprospěla. 60% (31.10.2013)

Tak na původní film Muži, kteří nenávidí ženy to rozhodně nemá. Toto pokračování mě také bavilo, ale filmu chybí ta pravá atmosféra, příběh už není tak zajímavý jak původním filmu. Přesto jsem se ale bavil. Michael Nyqvist mě opět přesvědčil, že je vynikající herec. Film byl opět drsný. Hudba také opět dobrá. Ale z této švédské trilogie je to výrazně slabší, ale nebudu příliš kritický, tu 4* dám. Takže hodnotím 75% = **** (06.10.2012)

Zklamání. Ponuře-depresivní atmosféru vystřídala hromada akčních scén a příjemně-zvláštní vztah mezi hlavními hrdiny zas jedna blonďatá hromada svalů. Zkrátka a dobře zmizelo právě to, co tuto a další švédské kriminálky staví na velmi jedinečnou pozici, jejímuž kouzlu jsem naprosto propadla. Když první film pozvolna přecházel od dramatu k thrilleru, bylo to ještě fajn. Když druhý film trilogie z thrilleru přechází přes akční film až k jakési lehké verzi hororu, je to fajn o poznání méně. Nemám potřebu vědět od prvních minut, kdo je hlavní záporák, zato chci vidět Mikaela a Lisbeth ve více společných scénách. Právě na prazvláštním vztahu mezi nimi a temně-nejasné atmosféře jednoho ostrova a jedné "zlé" rodiny byl postaven první díl. A upřímně doufám, že Flickan som lekte med elden bylo jen vybočením a že poslední film trilogie bude tomu prvnímu podobný. (24.07.2010)

Oproti předchozímu "dílu" neskutečnej pokles a téměř ve všech směrech. Jediný, kdo si udržel vysoký standart je herec Michael Nyqvist ten hraje parádně a zatímco v první díle ho Noomi Rapace zastínala, v tomhle jí herecky přejel nehorázným způsobem. Ovšem to je hovno proti samotnýmu ději. Proboha kam zmizela ta temná atmosférá z nenavistných mužů ?? Co tohle bylo za puding ? A kdyby jen atmosféra, do háječku zelenýho šlo i napětí. Překombinovaný, nesrozumitelný až hrůza, proč ? A to nejhorší přišlo nakonec. Ta hrobní "kill bill" scéna to už na mně bylo trošku moc. Kill billovat v seriozně se tvářích kriminálkách je naprostej nesmysl, vždyť to ten film úplně srazilo. Na závěrečný díl pochopitelně jít musím, ale už teď říkám, že tak jak jsem se po nenávistných mužích těšil na vohňoholku, tak po vohňolce se na vosinec už vůbec netěším, spíš se děsím toho co uvidím za tejden, kdy má vosinec kápečko. (09.12.2010)

Před časem jsem dal neplánovaně přednost Fincherově verzi a mrazivá detektivka z americké produkce mě přitavila k sedačce o trochu intenzivněji než starší skandinávský sourozenec. V druhém setkání s počítačovou hackerkou Lisbeth Salander žádné srovnání (zatím) není, tudíž jsem si mohl severskou verzi bez zaoceánského pokušení náležitě vychutnat. Moderní kriminální thriller stále žije!! Lisbeth má znovu všechno, čeho se běžný konzumní člověk bojí – oblíbenou černou kůži, piercingy po celém ksichtě, tetování, homosexualitu v krvi, nasraný výraz, výbušnou povahu, odlišný pohled na svět, asociální chování, emocionální chaos v hlavě, bolavou minulost – a taky jí to díkybohu kurevsky pálí. Nastupuje tentokrát coby jednoznačně hlavní postava a bude si hrát s ohněm a následně kopat do vosího hnízda. Kolem ní se totiž znovu nebezpečně rojí úlisní kravaťáci s hodně podezřelou minulostí a nebudeme se tak příliš divit, když podezření z trojnásobné vraždy padne na tuhle hutnou a vrstevnatou postavu. Navíc dvě oběti patří do skupinky novinářů okolo starého známého Mikaela Blomkvista a jeho Millenia, kteří jdou po hodně velké rybě. Škoda, že Blomkvist ustupuje tak moc stranou. I když je zřejmé, že rozplétání Lisbethiných bolístek je zajímavější, celek bych raději viděl víc dotaženější. Škoda ještě jednou, tentokrát černobílého vykreslení (až velkého množství) postav a zahlcenosti vyprávění v pasti nekonečného dialogu. Precizní filmařina to ale pořád je, herci nezklamou, severská atmosféra jakbysmet, režie mohla být nápaditější, ale buďme za ní rádi. Stejně jako za blonďatého nemluvku, který jakoby vypadl z nějaké starší bondovky. PS: Na taťku jedině se sekyrou!! 70% (16.11.2013)