To

„Tak. A teraz sa bojíš ty.“ Ono ja som v podstate nadšený, že film za 35 miliónov na celom svete zarobil šialených 700 (!!!), len by ma potešilo, ak by to bol fakt špičkový horor a nie iba čosi, čo sa naň s prepáčením hrá. Kniha ma (s výnimkou flashbackov do temnej minulosti Derry a škandalóznych pornografických vsuviek, ktoré však vo filme nemohol očakávať asi ani najnaivnejší divák) nezaujala. Televízne spracovanie s Timom Currym je mi bližšie, hoci je to fakt tuhé béčko. Nové spracovanie od režiséra Mamy sa snaží byť áčkom. V mnohých momentoch mu to vychádza. Je príjemne dlhé, čo je dobre. Je vďaka tomu viac času na budovanie vzťahov, atmosféry, príbehu. Obmedzilo sa však len na detskú líniu, čo je ale na druhej strane zrejme rozumné a praktické riešenie. Za problematické by som označil hororové pasáže s príšerami. Tie síce majú zaujímavý dizajn (napriek tomu, že väčšina z nich je CGI), ale je to strašné klišé. Postavy sa rozdeľujú, namiesto atmosféry sa režisér v druhej polovici spolieha na lacné bafačky, ktoré zvriesknu uprostred hrobového ticha, decká majú „halucinácie“, ktoré dospelí nevidia a podobné zastarané metódy, ktoré na mňa nefungujú. Akonáhle príšery vystrieda jedinečne úchylný Pennywise, je to lepšie. Bohužiaľ, má prekvapivo malý priestor. Takže hororové scény sú v lepšom prípade priemerné. Vidno, že sa radikálne strihalo (čo sa stalo s deťmi, ktoré sa na konci prestali vznášať? Ako dopadol pedofil? Prečo decká To nezlikvidovalo okamžite, keď videlo, že spoločnými silami ho môžu ohroziť? Prečo ich nechalo žiť celé prázdniny? Komu nakoniec dala prednosť Beverly, Benovi alebo Billovi?). Našťastie, kasting je super a postavy sú prepracované. Mohli byť síce ešte prepracovanejšie, ale na hollywoodsky horor to nie je zlé. Klub lúzrov pozostáva zo sympaťákov, ktorých si obľúbime a sme na ich strane. Suma sumárum ako horor to príliš nefunguje (najdesivejšie obludy sú tie v ľudskej koži, ako to u Kinga zvykne bývať už od 70. rokov), čo je asi smutné. Ale rozhodne to funguje po stránke atmosféry, výpravy, dialógov, postáv, vzťahov medzi nimi atď. „Máte šťastie, že sme nešli podľa veľkosti bimbasov.“ (21.10.2017)

Včera mě na Facebooku pod postem hipstersky plačtivého článku na Indiewire pobavil komentář uživatele, který parodoval občasné kritické lamentování nad touto adaptací IT slovy "je to vlastně moc dobré, ale vůbec to nepřipomíná Tarkovského Solaris". A přidal radu "shut up and enjoy the movie". Já s ním na jednu stranu velice souhlasím. Andymu Muschiettimu se podařilo natočit dobrý film, který se poměrně věrně drží kingovské poetiky. Z adaptací jeho hororových předloh patří rozhodně do TOP 5 (spolu se Shining, Misery, Carrie a The Mist). Herecké obsazení je úžasné a režijní vedení mladých herců jakbysmet. A Bill Skarsgård ztvárnil Pennywise výborně. I tak se ale na druhou stranu nedokážu ubránit pocitu, že se z toho dalo vytěžit víc. A to i při zachování všech tvůrců a dané škatulky "líbivý mainstreamový horor". Ono tu totiž na opravdové strašení není moc času - aby se to tam všechno vešlo, tak je každé strašení ukončeno jump scarem až překvapivě rychle, nestihne se to náležitě vyhrotit a napnout (čistě po hororové stránce mi třeba nedávná druhá Annabelle přišla funkčnější, děsivější). Nejvíc mě ale mrzí, že Pennywise zde není právoplatnou postavou, ale pouhým strašákem. Je skutečně veliká škoda, že nedostal víc prostoru na mluvení. V těch pár scénách, kdy stihne nejenom bafat, ale i slovně interreagovat se svými oběťmi, je ukázán potenciál, který nebyl vytěžen. Tak snad příště v Part Two. A přespříště a přespřespříště v řadě prequelů, protože takto nosnou a exkluzivně zahranou hororovou postavu - navíc vzhledem k očekávaným výdělkům - si studio nenechá jen do dvou filmů. 75 % (07.09.2017)

Možná bych filmu mohla odpustit, že se rozhodl soustředit na pouhý bezvýznamový sled expozičních lekaček a děj řešit během poslední čtvrthodiny, kdyby tak strašně neoslabil a neponížil svoje dětské hrdiny. Knižní předobrazy jsou chytří, organizovaní, stateční a vyspělí hrdinové s komplikovaným zázemím a komplexními problémy. Tady je to banda zmatených řvounů bez morální síly. Bill Skarsgard je uvězněný v digitálních tricích a společně se vším tím řvaním nemá šanci předvést skoro nic. A kromě toho, že se tvůrcům nepodařilo vybudovat představu, co je Derry vlastně za místo a co dělá s lidmi a dospělými, si myslím, že posun děje z padesátek do osmdesátek nefunguje. (11.09.2017)

Dětská dobrodružství s nádechem osmdesátých let započal před pár lety Super 8, ale na plno to rozjel až seriál Stranger Things v roce 2016. Rok pak trvalo, než to po komerční stránce vzorově využili i u filmu To. Ten toho využil opravdu se vší parádou, protože, co jsem četl, tak se z něj stane asi komerčně nejúspěšnější americký horor vůbec. A přitom bych osobně ani neřekl, že se jedná o horor. Dobře, začátek je trošku drsňačina, ale zbytek je úplně klasický dětský letní dobrodružství, kde si s castingem poradili úplně dokonale do posledního detailu. Popravdě mi ta parta až moc připomínala partu v Stranger Things. Jedna holka s klučičím střihem, jeden intoš, jeden ukecanej, jeden černej a tak dále. Na druhou stranu mi ale vůbec nevadí, že tvůrci tuto fungující myšlenku využili a představili právě v To. Naopak. Trošku mi ale po pravdě vadilo, že řada lekaček tu byla až moc umělých a na oko. Po shlédnutí jsem ale usoudil, že jsem vlastně nekoukal na horor, jako spíš na dětské dobrodružství a jako takové jsem si to užil opravdu perfektně. (20.09.2017)

Velká škoda, že nepochybný potenciál tohohle projektu nakonec trochu dojíždí na málo invenční práci s hrůzou a strachem. Nenechte se mýlit. Pennywise je skvělý a pár lekaček opravdu vydařených. Ale Muschietti působí dojmem režiséra, který má na vytváření napětí málo času a trpělivosti, takže volí zkratky a navíc řádně oldschoolové. Bohužel Pennywiseovo vyskakování ze všech koutů plátna se postupně přejí a člověk pak jen nostalgicky vzpomíná třeba na mistrovskou stavbu zdánlivě nekonečného pekelného teroru v druhém Conjuring. Podobně filmy jako It Follows nebo Get Out vytváří z hlediska režijního dost nelítostný kontrast k téhle solidní rutině. TO ale exceluje skvělými postavami a inteligentním obrazem dospívání v indiferentním a nebezpečném světě. S figurami se dá velmi snadno identifikovat, film je vtipný a poetický, v něčem evokuje Stand by Me. Zároveň chytře hraje na trendy noty 80s nostalgie, škoda, že ne tak rafinovaně jako Stranger Things. Klub nul přiroste rychle k srdci, atmosféra Derry je patřičně tíživá... nicméně vtíravý pocit, že TO mohlo sáhnout ještě hlouběji do podvědomí, přetrvává. Musím nicméně bez mučení přiznat, že se těším na druhý díl. První kapitola patří rozhodně mezi lepší kingovské adaptace, ale když člověk vidí to množství nahromaděného talentu, je mu jasné, že mohla a měla patřit mezi nejlepší. A to se nestalo... (06.09.2017)