Velký Gatsby

(6x) Časový oblouk let 1922/1929 (respektive ještě bohatší, protože flashbacky mapují celý Gatsbyho život) nezklamal. Tomu říkám film, který vnímám i břichem. Formální i dramatický orgasmus. Celková výprava dokonalost sama (toto nejsou jen tak obyčejná 20. léta, toto jsou přesně ta 20. léta, pro která dýchám) a kdyby tančil i Amitabh Bachchan, tak jdu na šest. #čsfdprojekce, #výletníkinosmíchov #nejlepšíkinonapraze7 ___ Z bezchybného soundtracku se vlním při Young and Beautiful, A Little Party Never Killed Nobody (All We Got), Bang Bang a Love is Blindness. (16.05.2013)

Představení New Yorku, jako monumentální metropole kypící životem a živočišnou energií opravdu bralo dech. Ty kalby doprovázený současnou hudbou fungují na jedničku a jestli se k něčemu hodí přirovnání vizuální orgie, tak k tomuto. Bohužel tato fascinace mi nevydržela celý film a příběh mi přišel dost plytký. Co na tom, že DiCaprio je zase perfektní, když tam prostě všichni jen blábolí, jak se milujou a nemilujou. Nechci urážet známý román, který jsem nečetl, ale dějově mi toto zpracování přišlo fakt o hovně. Ale stejně na to jděte do kina. (19.05.2013)

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)

Luhmann teda vie ako na seba strhnúť všetku pozornosť! Pokračuje v ťažení veľkolepých vizuálnych orgií, ktoré predviedol v doposiaľ, každom snímku, ale tentokrát to vyšperkoval do maxima. O to viac som mu za to vďačný, pretože všetky jeho predchádzajúce filmy by bez tohoto aspektu nemali šmrnc a drive. Buz jednoducho vie ako zaujať aj mainstreamového diváka v námetoch artfilmových. Za to mu patrí rešpekt a obdiv. Samozrejme o nič menej mu neodopieram ani režisérske schopnosti, napriek pomerne rozhodenému rozprávačskému štýlu film drží veľmi dobre pokope, pretože je vo svojej podstate len klasickou tragédiou s romantickou zápletkou. Herci koncertujú, no ešte väčšiu pozornosť na seba strháva soundtrack, ktorý je doslova brutálny. 85%. (16.02.2014)

Od prvních stran předlohy jsem věděl, že Gatsby je látka čistě pro Baze. A pro mě, jako pro člověka, který o 12 let dříve nestíhal dýchat u audiovizuálu muzikálové Paříže, je první polovina snem, o kterém si myslel, že se mu už nikdy nesplní. Naivní vypravěč, dokonalý moderní soundtrack a kamerové hrátky tak podmanivé, že jsem se chtěl jen vpít do plátna a napořád v něm zůstat. Luhrmann zkrátka ví, v čem je dobrý a když jeho charakteristické (občas téměř až totožné) vypravěčské finty podpoří vznešený Leonardo, není třeba pochybovat o tom, že tady jsou v názvu slůvka "The Great" zcela zaslouženě. Sice mě stejně jako v knize příběhově mrzí poslední třetina, ale zatímco Fitzgerald se závěrem trochu shodil a i vzhledem k většímu důrazu na sociální stránku věci místy až hořknul, Luhrmann z opulentní formy neuhne ani na okamžik. Jeho vyprávění tak není varováním obecně společenským, spíš jen opatrně mezilidským v mnohem menším měřítku. A takto střídmější záběr sedí k příběhu o lásce, která stála za všechnu snahu i utrpení, mnohem přesněji. (27.06.2013)