Nespoutaný Django

Toľká škoda finále, ktoré si mal Quentin nechať dlhšie zrieť v palici! Vsuvka s odvozom je vo filme zbytočná a spomaľuje ho vo chvíli, kedy má taimingovo explodovať a všetko perfektne uzavrieť. Nebyť tohto prešľapu, ktorý mi pri Quentinovom scenáristickom majstrovstve príde nepochopiteľný, šlo by o najlepšiu Tarantinovku od Pulp Fiction. Spomalený záber na nohy bežiaceho koňa, ku-klux scéna, interakcia ústrednej dvojky s DiCapriom a vypätosť ich scén, vrcholiacich príjazdom k Samuelovi za tónov Goldsmithovej “Nicaragui”, to všetko sú už teraz legendárne filmové highlighty (príjazd k Samuelovi je pre mňa filmovou scénou roku - zakaždým 100% husina). Samuelova kreácia možno trochu prehrávaná, ale správne ikonická a nezabudnuteľná. Waltz a DiCaprio úžasní, Foxx postačujúcí. Soundtrack božský. Ojedinelý westernový pulp s jednou vadou na kráse, ktorú šlo ľahko opraviť. (22.01.2013)

70 % . Mám rád Tarantina, jeho štýl, svojrázny humor, jeho postavy aj dialógy, jeho univerzum, mám rád Quentina Tarantina. Ale väčšinu jeho filmov mi stačí vidieť raz, dva razy za život. Divoký Django nebude výnimkou. Perfektné a pritom svojím spôsobom nudné a "očakávateľné" herecké výkony, skvelá výprava, ktorá sa však vo finále celá zdrcne na jeden dom, výbušné scény, ktorým však predchádza 20-minútový dialóg... Veď to poznáte, taká tarantinovská klasika. Násilie začne po čase pôsobiť stereotypne a finále je rovnakou mierou napínavé ako nudné a zbytočne dlhé. Samé paradoxy človeče. Ak to mám trocha prehnať, nakoniec sa mi najviac páčila asi WTF scéna s Ku-Klux-Klanom. (26.01.2017)

Tarantino (se) zase exhibuje... což ten, komu je po chuti, vnímá jako klad, komu ne, musí ho to trochu otravovat. Já jsem dost pro, nicméně nemohu nepoukázat... Waltz je tak úžasný, že ho Tarantino naservíroval skoro až moc. Foxx je ukrutně zarputilý, a všechna ta nekorektní přehnanost mi podáním dost připomíná tzv. pozitivní diskriminaci: kdy jako bílý heterosexuální muž máte v USA apod. opravdu potíže dostat práci nebo místo na pořádné škole, protože před vámi jsou subvencovaní a podporovaní ti takoví jak se je nedá ani pojmenovat, protože byste měli na krku rasismus vy, a ne ten, kdo tenhle systém zavedl. Tím chci říci -- jeho šklebící se postava se tváří, jako by snad být černoch byla pozitivní vlastnost sama o sobě. Žeby to byl druhý plán? Nevím, ale obávám se, že je to myšleno tak jak podáno :-( DiCaprio dobrý, jen tak tak na hraně karikatury, ale ustál to. Drobné herecké role jsou pro radost Tarantinovi i divákům (za drobnou roli považuji i Jacksona a takřka i DiCapria). Kdyby tohle byla kniha, byla by pro bibliofily, jako film je to od cinefila pro cinefily. Natolik nezávislý režisér, že si může kašlat na kdejaká pravidla... a to je dobře, to je dobře. Víceméně mohu přes výhrady zhodnotit -- jen tak dál. (16.01.2013)

Krev nikdy nebyla čer(ve)nější a boj o lásku osudovější a zároveň Dvtipný (D is silent). Siegfried našel svou Broomhildu a Tarantino způsob, jakým oživit westernový žánr. Waltz je King! Nutno dodat, že film má snad víc konců než Návrat krále - a to už je co říct./// I když nejsou sekvence zřetelně odděleny kapitolami jako v Panchartech, režisér se epizodické struktury nevzdal, a proto se občas vkrádá na mysl pocit, že příběh příliš negraduje./// DiCaprio nakonec není tak slizký a superzlý, jak napovídal trailer. Waltz si příště už nesmí vzít roli arogantní a na oko uhlazené postavy, protože už teď v rámci pouhých dvou filmů opakuje gestiku i mimiku. Jackson jako žlučovitý senilní černoch-rarista? Ou jé!/// Řada scén obsahuje explicitní násilí (byť často na hranici parodie), ze kterého zamrazí. Individuum vedle mě v kině se smálo snad všemu... Na tomto snímku se pozná, kdo je jaký pošuk. Tarantino samozřejmě ten největší, což opět dokázal. Trochu se však obávám, že příště natočí čtyřhodinovou konverzačku, která bude (opět) drastická a nezábavně přepálená. V nejlepším se má přestat. A cameo už příště vynech, protože to tvé neherectví je rušivé./// Zábavné rychlé zoomy, konečně scény v působivých exteriérech (o Tarantinův trademark, jímž je kecání u stolu, ochuzeni nejsme, nebojte) a k tomu ještě vychytávky jako nápisy "Po výdělečné zimě" nebo "Mississippi" běžící přes celé plátno jsou dalšími pozitivy filmu a pro cinefily slastí, neboť stejne jako Pancharti i Dango nabízí řadu filmových odkazů./// Po druhém zhlédnutí: vynikající výběr písní do soundtracku (rap, country, árie...), který navíc obsahuje texty, jež jsou v řadě scén významotvorné a skvěle podtrhují jejich vyznění. Povšimněte si také, jak QT dotváří rytmus písní chrastícími okovy (Ain't no grave) nebo švihy biče či dokonce zvyšuje autenticitu starších písní přechody mezi starými gramodeskami./// Střední část v Candylandu je však příliš rozvláčná, takže dávám čtyři. *spoiler* I count six bullets nigga, -I count two guns, nigga. [Kino, 2x] (08.01.2013)

Americký Jih si vždy zakládal na svém ctihodném rasismu a ve mně tento snímek vyvolal touhu přenést se v čase a zacválat si s černým kumpánem mezi nechápavými zraky otrokářské elity. Nicméně přiznávám, že bych rozhodně nedokázal chránit Djangovi jeho afroamerickou řiť s vtipem doktora Schultze, takže jsem nakonec raději zvolil kino. Byla to dobrá volba, protože různobarevná dvojice lovců lidí byla bezchybná, vážený pan otrokář Candie byl krásně hnusný, jeho věrný slouha Stephen by si zasloužil dlouhý pobyt na nějaké slušně vyhřívané plantáži a kluci z KKK byli prostě jedineční. Takže Quentine, zase jste mne nepotěšil a ani já vás nepotěším. Opět za pět. (17.03.2013)