Soukromé neřesti

H:Nemůžeme hovořit v rádiu vuilgárně, tak si zahrajeme soutěž Riskuj! Jednotka času je nanose..., doplňte! R:Já mám kunda! H: Já mám velkou kundu! I: I já mám kundu..., H:Doplňte Chanell.... R: cock! H: Big cock, Yeah, great! I: Stejně jako chlapci i já mám kokot. H:Irine ukaž nám to výš, ať vidíme jak velký máš kokot...:))) (13.07.2008)

Proměnlivo. Většinu filmu jsem souhlasil s Alison, že Howard je hnusný hovado. Byly to hrozný oplzlosti a trapnosti, co si divák musel vyslechnout, a scénář v těch chvílích nikoho nešetřil a nikam nespěchal. Občas se něco podařilo, a hodně tomu pomohla filmově klasická černobílá silně kontrastní šablona - špatný-dobrý (nedaří se-daří se), a nic mezi tím. (22.12.2013)

Howard Stern, ať už je ve skutečnosti jakýkoliv a prováděl cokoliv, mi přijde více méně trapný. V rádiu bych ho ani náhodou neposlouchal. Ne proto, že by mi vadili vulgárnosti apod., ale proto, že mi to prostě přišlo o ničem a už vůbec by mě nezajímalo, co bude dál, tak jako to zajímalo posluchače, kteří ho zbožňovali, i ty, kteří ho nenáviděli, a proto měl tak velkou sledovanost. Film má sice švih, nenudí nějakou rozvleklostí, ale obsah mě nedokázal moc zaujmout. (17.10.2009)

Vzpomínám, jak se mi tenhle film dostal zhruba před deseti rokama poprvé do rukou a jak jsem z něj byla unešená. Jenže tehdá jsem ho měla za 30 kaček půjčený a vhska byla kódovaná, tudíž jsem si mohla o opětovném pouštění nechat jen zdát a kamarádům vyprávět, aneb než započal komiksový boom, byli našimi hrdiny obyčejní lidé, kteří se pro svůj sen nebáli jít proti proudu a nadutým (čti konzervativním) bossům. Lidé jako Larry Flint, Andy Kaufman, nebo právě Howard Stern. A tací stojí za pozornost i dnes, tudíž jsem se za Howardovými memoáry po letech poohlédla a musím konstatovat, že ačkoli už jsem nebyla tak unešená jako kdysi, pořád je to parádní jízda plná břitkého humoru, který potěší. (15.12.2011)

Soukromé neřesti mi připoměly klasický britský vtip o venkovanovi, který přicestuje do Londýna a vidí pomník admirála Nelsona. "Kdo to je, dobrý muži?" - "To je ten, co udělal z Velké Británie to, čím je dnes." - "Mám pocit, že je strašně nespravedlivé vinit z úpadku monarchie jediného člověka." Tak i já jsem konečně poznal Howearda Sterna coby viníka, který stál na začátku úpadku kvalitní veřejnoprávní žurnalistiky, která měla za sebou v 70. letech díky odhalení řady korupčních afér a politických skandálů velké renomé a podporu. Od 80. let byla postupně nahrazována stále povrchnějším zábavným stylem, kdy se na první místo dostaly bulvární senzace a laciné vtípky. Samotný film je natočený s lehkostí, je náležitě zábavný a hlavní hrdina je v něm vyloženě sympatický - aby ne, když si ho taky sám investoval a příběh sepsal. Jak je to s jeho skutečnou povahou a do jaké míry např. odpovídá jeho image vzorného partnera a otce realitě, ví jen on sám. Celkový dojem: 80 %. (13.05.2011)