Přelet nad kukaččím hnízdem

Bol som dlho preč je výborná kniha od Kena Keseya a toto je výborný film od Miloša Formana. Odporúčam! (15.12.2014)

Jeden z MNOHA důvodů, proč nejen češi na Miloše Formana nikdy nezapomenou. Veškeré filmařské aspekty tu daly vzniknout v prvotřídní jedinečný umělecký snímek, pod který by se rády podepsaly nejedny režisérské elity. Čas od času se zkrátka zrodí nějaké dílo, které udělá díru do světa a nesmazatelným způsobem obohatí světovou kinematografii. Tohle je jedno z nich! (20.07.2020)

Forman a Nicholson spojili své síly a natočili silný příběh, který musí dostat naprosto každého. Jeden z vrcholů kinematografie a kdo to neviděl nemůže se považovat za filmového fandu. Naprosto úžasný a nezapomenutelný film s výbornými herci. (09.06.2007)

Skvělý herci, parádní příběh.. nemám nic co bych vytkl.. snad jen ten konec mohl být lepší. Rozhodně stojí za to vidět. (10.04.2014)

těžko byste v historii filmu narazili na významější drama,než je přelet nad kukačím hnízdem.mám takovej svůj seznam,10 filmů,co by měl prostě aspoň jednou v životě vidět každej,přelet je na prvním místě.tohohle filmu,si opravdu moc cením. (23.12.2010)

Předlohu filmu, knihu K. Keseyho, jsem četla jako puberťačka. Tenkrát se to jmenovalo "Bol som dlho preč". Kniha byla na mne těžká. Posléze jsem viděla film a ten byl prostě úžasný. Někdy vezmu knihu do ruky a říkám si, že si ji přečtu, že už jsem starší atd. ... Ale pak mi ruka sklouzne na polici s DVD a je vymalováno. :-) Přece se nenechám knížkou ochudit o takový režijní a herecký koncert! Pyšná na to nejsem, ale když člověk miluje- není co řešit. (21.01.2011)

Jestliže bychom přijali premisu, že každý člověk je individuálním vědomím, jež je opatřeno svébytnými genetickými predispozicemi, jehož psyché se vyvíjí v neopakovatelné kombinaci časoprostorových podmínek a osobních zkušeností, takže nakonec se z každého z nás stává zcela nezaměnitelný originál, pak je zde opravdu podstatná otázka – existuje skutečně něco, jako normalita? A jestliže ano, kdo ji určuje? Disponuje například většinová společnost natolik přesným "vnitřním" kompasem, aby dokázala určit parametry toho, co je skutečně normální a co ne? Pokud na tuto otázku odpovíte bez rozmyslu ano, vzpomeňte si, co se stalo například v Německu v třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století a co zde většina lidí považovala za normu a co za odchylku od ní. Myslím, že Přelet nad kukaččím hnízdem je velkým výpadem proti abstrakci člověka a jeho chování na základě nějakých předem určených parametrů. Forman jednak ukazuje, že vlastně všichni jsme tak trochu cvoci. A pak také sděluje divákům to, že jestliže existuje cesta k opravdové toleranci, pak je to nikoliv snaha o „narovnávání“ druhých k obrazu svému, ale snaha o to jim pozorně naslouchat a vžít se do jejich situace. Všimněte si základního rozdílu mezi McMurphym a sestrou Ratchedovou. Tento rozdíl není pouze ve volnomyšlenkářství McMurphyho. Tato postava nedělá jen rozruch, ale vždy se snaží komunikovat s ostatními - respektovat je jako svébytné jedince, jež jsou mu naroveň, ačkoliv jsou odlišní. Jednoduše proto, že mají jako všichni lidi své silné a slabé stránky, své strasti i radosti a proto nikdy neztrácí v McMurphyho očích důstojnost. Naopak sestra Ratchedová je symbolem toho, co je netoleranci nejvlastnější - ona ve skutečnosti neposlouchá nikdy nikoho, všichni musí poslouchat ji. Nikdy se nesnaží zamyslet se, vžít se do situace svých pacientů nebo změnit svůj pohled na lidi kolem sebe - jediné co dělá je, že se pokouší upravit lidi kolem sebe a kdo neodpovídá jejímu omezenému vidění světa, musí takříkajíc z kola ven - jako podřadná a "vadná" součástka v jinak dobře promazaném institucionálním stroji. To je velmi zásadní lekce pro každého člověka v tomto velmi důležitém humanistickém díle. (31.03.2018)

Názov filmu pochádza z detskej riekanky, ktorá končí slovami: „One flew east, one flew west, one flew over the cuckoo's nest” (Jeden letel na východ, druhý na západ, tretí preletel kukučie hniezdo). Anglické slovo kukučka tu odkazuje k šialenstvu a „prelet nad kukučím hniezdom” potom k procesu „zbláznenia sa” . V podstate by sa to dalo zhrnúť aj jednou vetou: „Duševne, psychicky ochorieť kľudne môže i naprosto zdravý človek, ktorý iba predstiera(l) nepríčetnosť” . Narážam na zrovna 38-ročného, problémového - Randlea Patricka McMurphyho, ktorý sa radšej nechal zavrieť do oregonskej štátnej, mentálnej nemocnice v Saleme, konkrétne na oddelenie s duševnými poruchami, než by povedzme otročil v ťažkej práci, a to je vôbec len jeden z dôvodov, prečo si ho vlastne (ne)chce nechať Dr. John Spivey na pozorovaní, pokým sa teda nerozhodne, čo s ním ďalej... ? Predtým, ako natrafí na mimoriadne-nemilosrdnú, vrchnú sestru (Mildred) Ratchedovú, spoznáva najprv niekoľkých pacientov, medzi ktorými by som spozoroval aj „hluchonemého” Náčelníka Bromdena, či koktajúceho mladíka Billyho Bibbita, ktorých ešte dopĺňajú aj títo, trebárs Martini a Bancini, skrátka všetci trpia nejakou tou diagnózou, a dokonca niektorí sem prišli dobrovoľne, bez nátlaku, (do)liečiť sa, o čom sa taktiež neskôr presvedčí i sám "Mc" . Je jasné, ako facka, že Randle zapadne do kolektívu, postupne si získava ich sympatie, ale tým sa zároveň vytvára i hlboká priepasť medzi ním a Ratchedovou, čím vzniká obojstranné pohŕdanie a nenávisť, vo všeobecnosti v ústave prevláda zvláštna odmeranosť zo strany personálu, pričom práve Ratchedová má do príchodu McMurphyho nad pacientmi absolútnu kontrolu, má ich obmotaných okolo prsta, používa presne také metódy, ktoré už hraničia s krutým ponižovaním. Zasadla si najmä na Bibbitovi, ktorého si Randle zase obľúbil, a tým sa presúvam do zlomovej časti, kedy doslova „vybuchla sopka Popocatépetl” , čo je už malé finále. To záverečné ešte len príde, s určitou satisfakciou pre zúčastneného diváka, ktorý bol počas projekcie, ako v nemom úžase. / Na to, že sa počas nakrúcania na filme vystriedali až traja, špičkoví kameramani, t. j. Haskell Wexler, Bill Butler a William A. Fraker, nie je to na ňom poznať, a k tomu film strihali dvaja hlavní a piati vedľajší strihači, a i napriek tomu všetko do seba zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, a to ani nehovoriac o hereckom ansámbli, ktorý je priam fenomenálny ! Nielen majstrovskí (oscaroví) Jack Nicholson s Louise Fletcher, ale aj „vedľajšie postavy” Brad Dourif, Will Sampson, či Scatman Crothers, s ktorým si protagonista mimochodom zahral i v legendárnom - Osvietení. Summa Summarum: Rodák z Čáslavi - Miloš Forman, v 48. ročníku udeľovania cien Akadémie zo dňa 29. marca 1976, vypálil rybník slavným kolegom Stanleymu Kubrickovi, Federicovi Fellinimu, Sidneymu Lumetovi a Robertovi Altmanovi, a podarilo sa mu to, čo sa dovtedy podarilo iba Frankovi Caprovi, a potom Jonathanovi Demmemu. Kto ich niekedy prekoná ? (22.03.2021)

5 Oscarů = 5 hvězd :o)). (29.01.2006)

Podle mého Formanův nejlepší film. Fanatická vrchní sestra, ze které jde fakt strach, perfektní Jack Nicholson a pár vynikajících bláznů. Nenápadná, ale skvěle napsaná role pro Dannyho DeVita, prostě film, ketrý se dát vidět znova a znova. (05.01.2007)

Amadea prostě zbožňuji víc (05.07.2007)

Kdo by kdy věřil, že film z roku 1975 může nadchnout tak obrovské publikum a po více než 35 letech být stále na špici. Ale když se nad tím zamyslím, tak není důvod pochybovat. Perfektní Jack Nicholson, Danny DeVito a další. Miloš Forman zpracoval krásný snímek z prostředí psychologického ústavu, který si zaslouží chválu. A já osobně jsem hrdý na to, že i režisér narozený v Čechách se může zařadit mezi americkou extratřídu. Jediná drobnost, co bych vytknul tomuto filmu je hudba, která mi tam moc nesedí. Jinak ale super a krásných 95%. (14.04.2009)

"Přelet" vnímám jako krajně rozporuplný film. Na jedné straně je to skutečně svrchovaně natočený opus plný skvělých hereckých výkonů, na druhé straně se jednoduše nejsem sto ztotožnit s poselstvím filmu (a knihy). Ten příběh je nejen poněkud nepravděpodobný (to bych mu i odpustil), ale hlavně je ve svém základním poselství o jedinci, který se vzepře despotickému systému nepravdivý, i když velmi sugestivně podaný a plný opravdu silných momentů. Svoboda totiž neznamená nezodpovědnost... Právě naopak, svoboda je možná jedině v případě, že z ní vyvodíme také zodpovědnost za své vlastní činy... McMurphy mi nepřipadá jako hrdina, jako bojovník s nesvobodou a zvůlí, ale spíš jako malé nevychované děcko, které lékařům i personálu poměrně výrazně komplikuje práci a maří jejich dobře míněnou snahu. Svoboda v tomhle podání je podle mého mínění prachsprostým alibismem a prázdnou nefunkční ideou... Jestliže tohle všechno filmu odpouštím, je to jedině pro fenomenální režii a herectví, pro nic jiného... Forman je totiž geniální lhář. Umí lhát tak dovedně, že mu to vždycky znova zbaštím a prominu... Na druhou stranu, Formanovo lhaní v Amadeovi mě dostává přecejen o poznání víc do kolen. 90% (09.08.2009)

Co více říci k tomuto kinematografickému skvostu, když už prakticky vše bylo řečeno. Tento film stojí zejména na hereckých výkonech mnoha zúčastněných - od bohémského Jacka Nicholsona, přes ďábelskou Louise Fletcher, až k dobráckému Willu Sampsonovi, či uťáplému Bradu Dourifovi. Zejména tito jmenovaní předvedli neuvěřitelné divy, a právě díky nim a také díky tísnivému prostředí psychiatrické léčebny, které funguje téměř vždy, je tento snímek našeho nejvěhlasnějšího tuzemského režiséra filmovým klenotem té nejvyšší kvality. Zkrátka pěkně natočený film, za který můžeme být Formanovi opravdu vděční. (17.09.2011)

Á jediný jsem se nenechal nachytat. Kukačka přece žádné hnízdo nemá, proto taky svoje potomky cpe sousedům... Teď jsem to vystihl a přesně trefil hlavičkou o hřebíček, hřebíčkem hlavičku, hlavičku hřebíčka...no prostě tak nějak, jak je to předříkadlo. (29.03.2012)

Smutný film, který je překvapivě velmi vtipný, ale jeho obsah už mi tak úžasný nepřišel, patrně to má být o boji za svobodu, ale obzvlášť konec je hodně dinvý. Je to pěkný film, ale nějak se mě to vůbec nedotklo, možná časem s dalším zhlédnutím zěmním názor... (19.06.2005)

Geniální kombinace vysokého umění (jak formálního, tak obsahového) a humanistického příběhu pro široké vrstvy diváku všech národností, vzdělání, barev a jiných podobných stejností. (04.05.2008)

Filmařský skvost, který neztrácí na lesku ani hodnotě. Formanova katarze osobní zkušenosti z normalizace, jinak by dílo nebylo tím čím je, nadčasové, unikátní, vrcholné, klasické, alegorické. Nicholsonova životní role bez diskuzí, jedině on umí zahrát dvě tváře a polohy najednou - šílenou i normální a to tak, že jeden neví, kdo je kdo! Teď už jen heslovitě s přívlastkem vynikající: forma - režie, scénář, herci, kostýmy, hudba, kamera, střih; obsah - figury, kultovní hlášky, napětí, dynamika, záměr, dosah, odkaz a taky zábava. "Teď nejseš žádný blbý pako, teď seš rybář." Aparát totalitní moci má nekonečný rozsah a sílu, postavit se mu nelze, jednou zlomí každého. Ale nemůže vzít svobodu, ať už absolutní v případě Randlea nebo svobodu ptačích křídel v případě náčelníka, magického symbolu spirituality věčného života. (14.02.2012)

Tomuhle filmu jsem nikdy nepřišel na chuť. Miloš Forman - jak ve svých československých filmech dodržoval námětově jistou rozmanitost - v Americe točí filmy na jedno téma - o svobodě jedince. A mám pocit, že za touto tezí jde tak tvrdě, až je z toho proklamace a teze. Té je schopen obětovat psychologii postav, realitu i morálku. Příběhy lidí z blázince jsou zajímavé a dojemné, příběh Randlea, který sám vlastně neví, co chce, mi přijde přitažený sem tam za vlasy. Zajímalo by mne, kdyby podobní týpci, které Forman ve svých filmech oslavuje, mu vykradli jeho vilu, zda by odstoupil od jejich stíhání poukazem na jejich nezávislost a svobodomyslnost. (27.07.2013)

Film s opravdu výrazným apelem na lidskou důstojnost. A při pohledu na jméno režiséra nakonec nelze říct nic jiného než - vrchol nové vlny a v dalekých státech. Byť paradoxně Forman působil ve "vyhnanství" dostal stejné prostředky i v nemilosrdném tržním systému. Z dalekého domova si odnesl smysl pro precizní vedení herců (Louise Fletcher je neskutečná) a neotřelou vizuální i montážní strukturu. Ale všechny tyhle filmové říkanky by nakonec zakryli podstatu Formanova snímku. A tou je obsah, hluboce lidský a dojímavý obsah. Každá bytost musí s hrdiny soucítit, Forman Vás donutí. (19.12.2005)