Valmont

Formanovho Valmonta som videla chvíľku po Frearsových Nebezpečných známostiach, ktoré sú dobré..ALE..Formanov Valmont má pre mňa čosi naviac: okrem lepšie vybraných hercov (typovo), je to ľahkosť rozprávania, radosť zo života a krutá radosť z intrigovania..A práve tá radosť a sloboda, ktorá je vo Formanovom Valmontovi, ho robí pre mňa príťažlivejším.. Na druhú stranu, ide v konečnom dôsledku o rôzne uhly pohľadu - u Formana na Valmonta a u Frearsa na vzťahy, ale najmä o dvoch rôznych režisérov s odlišným rukopisom..Len majú smolu, že nakrútili takmer súčasne filmy vychádzajúce z jednej predlohy.. (30.04.2005)

Valmont aneb "Don Juan" nebo také "člověk, který chodil tak dlouho se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo". Mě se to líbilo (ale nevím, jak moc záleží na faktu, že jsem neviděl jiné zpracování Nebezpečných známostí). Herci mi sedli, příběh byl také zajímavý a k tomu celý snímek nepostrádal humor, který jsem zde ani nečekal. Zkusím se ještě porozhlédnout po jiné adaptaci, ale teď to vidím na 4*. (28.07.2008)

neviem čo majú kritici proti Valmontovi ale ja ho považujem za jeden z najlepších Formanových filmov. Kostýmy su skutočne krásne a veľkolepé, príbeh vcelku zaujímavý, herecké obsadenie priam exelentné, hudba skvelý filmový zážitok len podtrhuje. Akurát záver sa končil tak trochu melancholicky, predstavoval som si trochu iné zakončenie. V každom prípade sa mi Formanova verzia páčila viac než Frearsova (28.03.2008)

Já o tomto filmu vím, že nedosáhl příliš velkého úspěchů kvůli souběžně vzniklým Nebezpečným známostem. O sobě zase vím, že až na vyjímky  moc nemusím tyhlety kostýmovky.  Až na pár případů jsem jich moc neviděl ani nečetl, což se týká i konkurečního filmového zpracování a knižní předlohy.  Zato ale mám moc rád Miloše Formana. Ano, slabší čtyři hvězdy je možná pro mě u Formana trochu slabší zážitek než obvykle, ale i tak je pro mě důležité, že i slabší Forman byl pro mě podmanivý film s výpravnými kostýmy Theodora Pištěka, ve kterém se i přes pomalé tempo v podstatě pořád něco dělo. Je tady spousta intrik, které mě bavily a gradovaly až do konce, k němuž se mi jenom zdála trochu vleklá cesta, ale fakt jenom trochu. Jinak mě tento intrikářský proradný  propletený děj s kupou dopisovaní  překvapivě  bavil. Snad jen ten Colin  Firth mi přišel na Valmonta fakt takový mdlý a nevýrazný...tohle chtělo fakt někoho démoničtějšího. Třeba nějakého Johna Malkoviche nebo tak. (18.12.2023)

(Podruhé) zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy románové předlohy. Osobně mě tenhle film strašně baví a z trojice filmových adaptací Nebezpečných známostí od režijního trojlístku Vadim / Frears / Forman ji považuji za nejzdařilejší. Jedině Formanovi se dle mého soudu podařilo nalézt optimální cestu mezi dvěma krajními póly, v nichž se uchýlili jeho předchůdci - Formanův Valmont není ani nesnesitelně radikálně odkloněn od původní předlohy jako Vadimova verze, ani se jí pietně nedrží jako Frears, ale bere si z ní smysluplným způsobem to, co uzná za vhodné, aby dal vzniknout velice příjemné a kultivované podívané. Jistě, současně by se o tomto filmu dalo i říci, že je to tak trochu "rokokový kýč", ale především díky fantastické kameře a mimořádně šťastnému obsazení ženských rolí je pro mě osobně tenhle film spolehlivou zárukou výjimečného filmového zážitku. O filmu zajímavě píše Ondřej Kavalír v Labyrint revue č. 17-18 z r. 2005: "Adaptace Nebezpečných známostí Miloše Formana... je ze všech uvedených filmů nejvýpravnější. Bohatá, rokokově laděná laděná, obrazová složka už od úvodní klášterní scény naprosto převládá. Přibližuje přezdobené a zalidněné interiéry... Některé scény dokonce připomínají žánrové výjevy ze života prostých lidí... I ve výběru hudebního doprovodu... je cítit Formanova znalost doby, kterou si osvojil při natáčení Amadea... Na rozdíl od Vadima a Frearse Forman libertinskou složku příběhu téměř zcela opomíjí... Románové napětí mezi zkušeností a nevinností, cynismem a sentimentem Forman do značné míry převádí do zjednodušujícího vzorce mládí versus stáří... Když si Cecíliina matka... klade otázku, zda své dceři vůbec rozumí, cítíme v tom vzdálené ozvuky nejen filmu Taking Off (1971), ale i Černého Petra (1964)... Formanovská adaptace také projevuje nejvýraznější komické rysy... Forman ve Valmontovi spojuje romantický patos a sentimentalitu s humorem a ironií. Vedle poučného příběhu o napraveném hříšníkovi inscenuje příběh mládí bouřícího se proti pokrytecké dospělosti. Oproti žánrové čistotě předchůdců se nebojí sáhnout k divácky vděčnému tragikomickému míšení stylových poloh. Ironií osudu zůstává, že na rozdíl od Frearse, který Nebezpečné známosti natočil pod záštitou Warner Bros, je to právě Formanova britsko-francouzská koprodukce, jež přivedla na svět film blížící se v mnoha ohledech parametrům hollywoodské pop-kultury. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že právě tato adaptace nese nejzřetelnější stopy osobitého režijního rukopisu". (cit. s.: 185-186) (15.05.2013)