Vinnetou

Vinnetou se vrátil, ale faktem zůstává, že strunu nostalgie nerozechvěje. Co naplat. Nezbývá tedy než s trochou lítosti konstatovat, kdeže loňské sněhy jsou. Konzumní Vinnetou už na první pohled působí méně uhlazeným dojmem a snad divočeji, nicméně mám pocit, že Brice mu propůjčil mnohem noblesnější zjev a jemnější úsměv. Rovněž blonďák s modrýma očima, postrádá tah na branku ve srovnání s mužným Barkerem, přestože se snaží, seč mu síly stačí. Nelze tedy hovořit o tom, že by mě to nadchlo. Půvab romantických časů stříbrného plátna se tentokrát nekonal. Možná také proto, že dnes už to jenom je nostalgická vzpomínka, přikrášlena léty. Protože režisér Harald Reinl dal zjevně do příběhů větší srdce. Začnu tím, že filmové příběhy s Vinnetouem a Old Shatterhandem patří k nejkrásnějším zážitkům, neboť mimo jiné byla tam i fajn krajina. Připomínám alespoň známé skutečnosti. Hučící vodopády, blankytně modré nebe, azurová jezera. Navíc u toho příjemně utíkal čas. Příhodná hudba Marina Böttchera dokonale podkreslovala už tak báječnou atmosféru. Původní filmový Vinnetou měl ovšem ještě jednu nespornou výhodu, která se jmenovala Pierre Brice a Lex Barker. Odpočívej v pokoji ve věčných lovištích, Vinnetou. (14.01.2017)

Evidentní záměr tvůrců natočit Vinnetoua v realističtějším kabátu se vydařil, žel bohu, s Mayovým Vinnetouem to má, mimo jmen hlavních postav, pramálo společnýho. Z "pokleslýho barevnýho" žánru se snaží udělat vrcholně seriózní záležitost. Asi. Nebo jinak. Filmaři mají dost talentu na natočení slušný indiánky, ale zajistit viditelnost a sledovanost, možná i prodej, je jistější se zapůjčenými slavnými jmény. ___ Bohužel (už je mi trapný skoro v každým komentáři tady to zmiňovat, ale...) ani tady člověk není ušetřen nepochopitelnejch dějovejch postupů - jako např. proč ten dřevěnej most jednoduše nezapálit, když ho můžeme složitě a komplikovaně na několika místech podminovat - který se u mě musí projevit na hvězdičkování. Taky zoufale slabá výprava sráží hodnocení dolů, obzvlášť závěrečná "bitva, o které si budou indiáni vyprávět co budou živi" působila opravdu humorně. ___ Shrnutí: Kluci, máte na to, ale příště se nebojte udělat klidně nějakou komornější no name věc a bude to určitě super. (08.09.2019)

Porovnávat, neporovnávat? Každý má své mouchy. Zde mi chybělo trochu toho pohádkového příběhu, některé silné a vymazlené scény (souboj v kaňonu atp.). Hlavní hrdinové mi nevadí, trošku mi nebyl příjemný hlavní záporák, který byl tak moc zlý a nepříjemný až mi vadil. Špatně vykreslený. Škoda. Celkově plus za realistický pohled a za stejný faktor a nudu a málo něčeho zábavného bod dolu. Průšvih to není, to je hlavní, ale škoda, že tam není více koření a zábavy. No a na závěr hrozného třetího dílu dodávám, neni to o původní předloze. Zda-li panuje melancholie, či nadšení nad realitou. Je to o tom, že nemít jméno Vinettou a být běžným westernem filmem, tak je to nepovedená hrůza. A ano, toto je dosti nepovedené (co ten závěrečný souboj, co ten souboj v aréně, co ten Old S. jako náčelník Apačů? - ouch..). (09.01.2017)

Neočekával jsem od tohoto remaku nic moc, takže 1. díl mne vlastně pozitivně překvapil. Celé pojetí Divokého Západu je zde drsnější a špinavější (tedy realističtější). Pojetí Old Shatterhanda jako idealisty, rozumáře a člena rohovnického klubu Saxonia, mělo něc do sebe, byť je zde trochu moc starý. Díl je ještě více proindiánský než verze z 60. let, takže vedle ušlechtilých divochů vypadají průkopníci bílé civilizace jako banda zlodějů, chamtivců, kurev a vrahů. Ovšem, to co tvůrci ukázali v ostatních dvou dílech, zcela zastínilo klady dílu prvého. Chvílemi to vypadalo jako soutěž o nejpitomější nápad, který lze do filmu vrazit. Druhému dílu vévodila úplně trapná mexikánská banda. Měl naprosto nepravděpodobný děj a byl tůze romantický. Na sama Hawkinse směřujícího k Rodinnému štěstí byl trudný pohled. Vinnetou a Old Shatterhand zdečasto jednali jak troupové. Třetí díl byl vyšperkován megalomanským Santerem sr., polskými "instalatéry" a nakonec jednotou indiánskou bojovou frontou. Děj byl též matlanina. U scény konečného pokoření kapitalistického žraloka Santera sr. jsem se musel smát. A zdejší indiáni vůbec nejsou lstiví rudokožci, znají jen jeden způsob boje - všichni bezhlavě zaútočí na nepřítele, když ho předem upozorní na svou přítimnost, takže ztratí i výhodu momentu překvapení. A proč z Apačů udělali tvůrci tohoto šlaku lakotský kmen, neví jistě ani Manitou. (01.01.2017)

Velke sklamanie. Paradoxne, tvorcovia vybrali celkom vhodnych hercov na hlavne postavy a 1. diel zacal slubne s vecsim priestorom pre prichod Old Shatterhanda (Karla Maya) na Divoky zapad a situaciu ohladom stavby zeleznice a prienik na indianske uzemia. Tu ale vsetky pozitiva koncia a potom to bola jedna velka katastrofa. Tato trilogia sa mala volat inac, s kniznymi predlohami nema okrem mien hlavnych hrdinov a ramcoveho zasadenia deja takmer nic spolocne. Nerozumiem preco sa filmy nedrzali knih, nielenze pridali vymyslene dejove linky a zapletky ale uplne zmenili aj zakladne rysy Mayovych pribehov (zoznamenie Winnetoua s Old Shatterhandom, ziskanie jeho mena, konov, pusiek... vynechanie Kleki Petru, partakov Sama Hawkensa, zmena charakteristik mnoho postav ako Nso-Ci, Incu-cuna, Tangua atd.. ) To by sa este ako tak dalo akceptovat (hoci pre core fanusikov knih a povodnych filmov velmi tazko) ako snahu tvorcov pridat nieco nove co zatraktivni filmy pre nove generacie...Uplny vrchol, ale bol ako vykreslili hlavne postavy na ktorych to cele stoji - z Winnetoua s Old Shatterhandom spravili nekompetentnych pajacov, ktori nemali takmer nic z hrdinov s ktorymi sa v minulosti stotoznovali cele generacie citatelov kniznej predlohy a divaci legendarnych filmov zo 60-tych rokov. Nove filmy casto vyznievali skor ako parodia, k comu prispelo aj groteskne vykreslenie zaporakov (hlavne v 2. a 3. dieli). (01.01.2017)