Nedotknutelní

Tradiční schéma opět skvěle naplněno, odehráno, ozvučeno a odrežírováno. Zase tu máme střet dvou rozdílů, naštěstí se ale zbytečně netlačí na dojemnou pilu, a toho faktu je využito spíš pro budování komedie. Vůbec je tu sympatický, že i když by se film mohl víc babrat ve smutném osudu ochrnutého Philippa, tak se omezí sem tam na poznámku, krátkou scénu či pohled, co vyjádří mnohem víc a film díky tomu nesklouzne do slzopudné záležitosti. Tenhle poměr mezi citlivostí a odlehčením je tu výborně vyváženej. Ovšem že velkou zásluhu mají i oba herci, mezi kterými je chemie už od jejich prvního společnýho záběru. Některým bude film zřejmě i tak připadat příliš hřejivý, ale to jednak bylo záměrem a pak je to skutečně šikovně a kvalitně odvedená práce ve zcela jiném duchu než jsou vyumělkovaný "filmy co pohladí." Mít CSFD větší bodovací rozpětí dala bych 8/10. (19.03.2012)

Nový film, který: 1) nepochází z Velké Británie ani z USA; 2) se přesto dostal do našich kin; 3) nemá jedinou chybu? To tady dlouho nebylo. Tedy... Přinejmenším od dob The Artist. Takže opět hurá Francii! Něco tak krásného člověk na velkém plátně zkrátka jen tak neuvidí. "Víte, kde najdete kvadruplegika?" - "To nevím." - "Tam, kde jste ho nechal." (03.11.2012)

V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... (20.04.2012)

Výborný skvěle dramaticky a scénáristicky vypilovaný snímek o tom, jak to mezi paraplegiky a podobně postiženými v reálném životě - nechodí. Philippe totiž patří k tomu zlomku populace, která si může dovolit život na zámku se spoustou personálu a v takovém prostředí se i ochrnutí snáší mnohem lépe než živoření někde v ústavu s vyhořelým personálem, který dává všemožně najevo, jak moc ho svojí pouhou fyzickou existencí štvete, a který vás permanentně udržuje ve stavu mizerného přežívání. Jenže takový pravdivý film by nenabízel tolik hřejivého humoru, zajímavých situací a přitažlivých postav. Vzájemná chemie mezi opatrovníkem Drissem, černošským plebejcem z periferie, a aristokratickým příslušníkem vyšší třídy Philippem je jednoduše dokonalá a plně funkční. Film neřeší jenom vznik jednoho velkého přátelství, ale zajímavým způsobem se potýká i se střetáváním různých kultur, společenských vrstev a věčného sváru tzv. velké elitní kultury s popkulturou lidových mas. Nedotknutelní skvěle naplňují oba žánry, ke kterým se hlásí. Těmhle hrdinům se smějete a zároveň se o ně bojíte. Kromě výše uvedené výtky bych měl snad jen jedinou - ten film je svým dovětkem zbytečně doslovný, tady bych nechal více méně otevřený konec a prostor pro divákovu fantazii. Celkový dojem: 90 %. (13.06.2012)

Moja pani manželka má tento film veľmi rada, ale ja som si k nemu cestu nikdy nenašiel. Nepáči sa mi absencia poriadneho scenára. Vinou toho ide skôr o zlepenec, než o film s plnohodnotným dejom. Herecké výkony mi pripadali zaliečavé, prízemné, jednoduché a priemerné. Musím dať len 3*, pretože mi tej povrchnosti, dobroty a zjednodušovania pripadalo predsa len priveľa na jeden film. Mám rád feel good filmy, ale toto pripadalo prehnané už aj mne. Nechcem povedať, že sa všetky snímky o ochrnutých ľuďoch musia niesť vo vyložene vážnom duchu (ako napr. Volanie mora s Bardemom alebo Skafander a motýľ s Amalricom), ale toto bola miestami predsa len rozprávka. Vlastne som sa čudoval, keď som zistil, že scenár nenapísal Luc Besson. Diváci boli každopádne nadšení, snímka s rozpočtom necelých 10 miliónov eur zarobila celosvetovo 426 (!). (06.02.2017)