Enderova hra

Přál jsem si to, ale nevěřil jsem. Čekal jsem soft verzi Carda pro puberťáky, ale Hood mě mile zaskočil. Zachoval všechny hlavní tematické prvky předlohy, jen ji zhustil, osekal a citelně zjednodušil (chybí většina pozemské linie i celá řada epizod z kadetky). Trochu mi schází preciznější přerod hlavní postavy, ale Butterfield dokázal i na malé ploše Enderovo vnitřní dilema dobře vystihnout. Chladná, mechanická režie místy výtečně konzervuje atmosféru předlohy a navzdory tomu, že druhá polovina ztrácí trochu tempo (i vinou toho, že vztah Endera a jeho sestry / bratra je spíš účelová dovysvětlovací pomůcka než funkční součást vyprávění), je závěr přesně tak nekomfortní a tvrdý, jak být má. Za jediné nešťastné adaptační rozhodnutí lze pokládat zhuštění časového rámce. Přeci jen, pointa lépe vynikne, když je rozprostřená v horizontu let, ne dní (film pochopitelně volí dramatičtější a sevřenější rámec, který ale nutně nepomáhá naléhavosti vyznění). Vypiplaná vizuální stránka je spíše bonus, díky ní by film fungovat nezačal. Podstatná je souhra mezi postavami (velký návrat Forda!) a zneklidňující emocionální odtažitost. Endera a jeho svět si není třeba zamilovat - je na místě ho buď respektovat, nebo nenávidět, zcela v souladu se striktně racionální předlohou. Enderova hra je i díky tomu takový filmový endemit. Úplně nevím, kam se vlastně bude šířit mimo území milovníků scífek staré školy (víc idejí než srandy a pozlátka). Je to plnokrevné, temné a nezvykle ambiciózní sci-fi, kterému se sice nepodaří proniknout do mysli geniálního vojevůdce / zabijáka tak hluboko jako knize, ale přinejmenším obstojí jako její atraktivní doplněk. I proto, že se do něj dají snadno vepisovat chybějící souvislosti a naznačený kontext. Hood prostě zůstal výjimečně pietní... a výjimečnost se odměňuje osamělostí, to i Ender dobře ví... [75%] (30.10.2013)

To, co v Enderově Hře (filmu) je, je hlavně díky výborně obsazeným a schopným hercům (čímž myslím i herečky a vědomě tak znevažuji jejich gender;)) víc než slušný divácký zážitek. Háček je v tom, že je tam toho proti Enderově Hře (knize) zatraceně málo, a i to málo je tak zhuštěné, že na jedné straně Ender vypadá jako příliš velký boss, a zároveň je simulace tažení proti Termiťanům otázka cca deseti minut, během nichž vidíme tři bitvy - ale zase takový boss, aby to zachránil voiceoverem o řadě těžších a těžších bitev, filmový Ender už není:) A pak je tu ještě ten zádrhelík jménem PG-13, díky němuž neuvidíte ani jednu jedinou kapku krve... Aby to nevyznělo příliš negativně - myslím si, že přesně takhle by měl vizuálně vypadat zfilmovaný Ender. A taky si myslím, že televizní minisérie nebo možná radši regulérní seriál, by mu svědčily o několik světelných let daleko lépe. Komunikace Termiťanů nemůže dávat smysl, pokud se aspoň trochu nevěnujete hláskám - a to Hood a jeho parta hošanů nedělají (stejně jako spoustu dalších věcí). Je pak jednoduché vyčíst Enderově Hře, že je nerealistická - a bude to pravda. Přežít se to dá asi do tří čtvrtin filmu, hlavně díky vynikající dynamice vztahů mezi postavami. Scény Endera s Petrou jsou téměř romantické, a působí naprosto přirozeně. Drsňáckému Bonzovi - což je mimochodem ten skřet Moises Arias z Hanny Montany:) - zase věříte, že by dokázal nakopat komukoliv o dvě hlavy většímu. A Fazolek je frajer všech frajerů:) Jenže pak už je Hra bohužel nerealistická skoro až směšně (kdybych měl vysvětlit proč, byl by to velký, velký spoiler nejen pro ty, kdo knihu nečetli). Ale můžeme být rádi, že se toho Hood a jeho banda chopili tak, že ctili ducha a vyznění knihy - což se jim daří i přesto, že Démosthéna a Lockea, i samotného mluvčího za mrtvé, film naprosto ignoruje. Jenom doufám, že nikdy nevznikne dvojka... 70% (12.11.2013)

Přítomnost mnohovrstevného knižního sci-fi cyklu s důrazem na psychologii postav a aspekty strategií při válečných konfliktech byla hmatatelná, nicméně krátká stopáž, omezené narativní prostředky filmového média a především producentská šustivá očekávání udělali své, obzvláště v okamžicích, kdy se Enderova hra měnila jen na vizuál sázející pilot Kinder Star Treku („Čtverec H17, vertikálně G6, aktivujte Malého doktora do stavu pohotovosti! Luštěnino, nemáš něco na akné? Kvadrant Delta, sektor 41, pozor na translokaci energie na perimetru! Kolonele Graffe, cítím dole jakési pnutí, nevíte, co to znamená? A ty Bonzo? Jo vlastně…promiň.“) I ten Han Solo s artrózou se mi zdál jakýsi špatný.. (09.09.2015)

Předem se bez mučení přiznám - jsem nečtenář předlohy, možná proto se mi výsledek líbil tak, jak se mi líbil. Upřímně, ve výsledku mi nechybí nic, jasně, někde se určitě mohlo jít do hloubky a asi tomu bude lecos chybět, ale no a? Když budu chtít a až si na to najdu mezo xy dalšíma ságama čas, tak si to přečtu, nechci přesnou literární ilustraci převedenou do hejbacích obrázků, chci fajn military scifi, které jsem dostal - kéž by se takových urodilo víc a přemýšlím, jestli jsem viděl nějakou tak povedenou od Hvězdné pěchoty, oba jsou to filmy (a adaptace) výborné, jen každý jinak. Herci hrají dobře, až výborně, nehledě na to, jestli se jedná o starou überkvalitní gardu (a toho sympatickýho černocha!), nebo porůznou omladinu. Snad jen škoda, že finální otočku jsem čul dopředu, což ovšem nevadí. Jen klacků s kamenů příště víc. . . . . . . . Pokud si to tedy na nějaké příště vydělá. UPDATE: předloha je už nějakou dobu za mnou, mé hodnocení o filmu platí stále. Konec hlášení (07.11.2013)

Tohle je trochu osobní záležitost, protože jsem četl nejen hlavní Enderovu sérii, ale také paralelní příběhové linie, takže mi je svět Endera, Fazolka a dalších blízký. I proto musím odhodit klasické fanouškovské růžové brýle a nehledat zbytečné rozdíly oproti předloze (to třeba ve zkratce na konci komentáře). Zfilmování Enderovy hry se jednoduše povedlo, převedlo román s několika vrstvami vyprávění do smysluplného a funkční celku. Ano, je to chladný film. Ano, musíte přijmout jeho pravidla, hlavně děti-velitele. Ano, není to typický mainstream, a právě proto chtělo výsledné ztvárnění filmu od Hooda a dalších zúčastněných velkou odvahu. Spektakulární momenty (bitvy, bitevní sál, simulátor, ten je jak mé vysněné hraní počítačových her jako byl Homeworld nebo Starcraft:)) jsou střídány intimní rovinou vyprávění (rozhovory důstojníků, "hra"). Scény se rychle střídají, příběh se odvíjí až nečekaně rychle a s postavami se nedokážete pevně sžít, takže pro vás vlastně zůstává důležitý jen Ender a Graff, na ostatní tu prostě není místo. Na jednu stranu je to krok směrem k divákovi, který nechce vidět tří hodinovou cestu do duše dětského velitele, ale současně tu chybí propojení postav, jejich vzájemná hlubší interakce a pochopení (především vztah Endera a jeho sourozenců). To je právě hlavní mojí výtkou k filmu, že neustále utíká směrem dopředu, děj není časově upevněn (ztrácíte pojem o čase, jak byl dlouho Ender u mloků? U draků?) a jako by divák přicházel o nějaké vnitřní spojitosti (vynechané další příběhové linie a vnitřní vazba postav na autoritu Wiggina - trénink draků). Do dvou hodin ale nešlo dostat všechno a to hlavní, to hlavní ve filmu je. Díky za to i tou poslední hvězdičkou v hodnocení, kterou bych jinak asi vynechal. PS: doporučuji knihu, vlastně minimálně první dvě, protože pro mě je Mluvčí za mrtvé ještě lepší než Enderova hra, jen o jejím zfilmování pochybuji opravdu hodně... PPS: teď počkejme deset let, než svět bude připraven na Mluvčího za mrtvé (a následnou Xenocidu) a herci dorostou do svých rolí:) (04.11.2013)