Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Tohle je opravdu vybroušený diamant naší předválečné komedie, který s dobou neztrácí a už asi neztratí nic na svém lesku. Ten film opravdu nemá chybu, ale to snad všichni tady vědí :-) ()
Dokonalá komedie se spoustou parádních hlášek, nezapomenutelných gagů a skvělým Ladislavem Peškem. "Ňákej Kulík, to je plajer..." ()
Jeden ze dvou přepisů knih pana Žáka - ani nevím, který z nich je lepší. V každém si najdu svoje oblíbené scény a oba jsou skvěle natočené. A navíc nestárnou. Jako studentka si občas říká "jo, tohle znám" :-). ()
Cestu mám daleko raději než Základ Života. Možná kvůli tomu scénáristicky důstojnějšímu konci. Ale to není až tak důležité, hlavní je ta idyla zuřivého boje studentů s profesory a především laskavý Jindřich Plachta. 80% ()
Nepřímé pokračování Školy, základu života se rovněž inspirovalo zápisky profesora Jaroslava Žáka, některé role v něm hrají stejní herci, opět nechybí pamětihodné momenty („Jaktože prcháte sám? Prchat se musí hromadně.“) a je to opět příjemný způsob jak zavzpomínat na školní léta. Pro všechny bývalé či současné študáky je to „must see“ záležitost. 80% Zajímavé komentáře: Eddard, dobytek ()
Narozdíl od Školy má tento snímek i výrazně sociální náboj nejen v osudech Matulky, který se bojí na zkoušku (protože přirozeně nemá ještě všechno prostudováno ;-) ale hlavně v hudebně nadaném studentovi v podání Rudolfa Hrušínského, jenž odejde z domova jen kvůli své milované hudbě. Nezapomenutelné jsou scény se čtením pod lavicí a František Kreuzmann nemá tak zápornou roli...je tady docela sympatický :-) ()
Klasika všech klasických veseloher. Spolu se Školou, základem života tvoří nezapomenutelnou dvojici perel mezi filmy z období před počátkem 2. světové války. ()
Podle mě lepší (o malý kousek, ale prostě lepší) než další Fričův film z prostředí školáků a učitelů, Škola základ života. Výkony jsou opět výborné a celý film je vyvážený bez zakolísání čerpá humor ze zdí školní budovy a pokaždé se dokonale trefí do vkusu každého diváka. Škoda, že dnes nemůžeme sledovat komedie podobných kvalit a musíme být rádi za teenegerské komedie s maximálně 3 vtipy na hodině a půl. kam až jsme to klesli... ()
Co k tomuto filmu dodat - spolu s filmy Skola zaklad zivota a Marecku, podejte mi pero trojice absolutne dokonalych filmu ze skolniho prostredi. A ty uchvatne herecke vykony ..... no jedna basen. ()
Scénář: Jan Kaplan, Jaroslav Žák .. Klasika československého předválečného filmu. Nestárnoucí humor a zábava ještě pro mnohé generace. ()
Menej vtipnejsie ako Skola zaklad zivota, o to ale viac socialnejsie. Krasne sa na to pozeralo a sentiment, ktory ma premohol sa naozaj neda opisat... Spomenula som si na moju milovanu babicku, na jej rozpravania z 8-ročneho realneho gymnazia, z jej studentskeho zivota, ktore vo mne vzdy vzbudia pocit, ze mat stroj casu by nebolo na zahodenie :) (Videne 27.8.2010) ()
Perfektni komedie ze skolniho prostredi, ale precejen znam lepsi. Film je hlavne zajimavej hereckym obsazenim, obzvlast mladej Hrusinsky a Filipovsky potesi, ale za pozornost stoji i ostatni. Sem tam je ve filmu nakej perfektni vtipek, ale jindy to ma zase sem tam hluchy mista, takze to na 5* nebude. ()
Stále svěží a neuvěřitelně vtipný film i po těch dlouhých letech. Film který se nikdy neokouká. Obdivuhodné a nadčasové dílo, a zcela jistě to nejlepší z konce 30 let. Nejlepší jednoznačně Plachta jako starý profesor Matulka, ale i ta nejposlednější role byla nádherná, každý tu dostal poměrně velký prostor předvést se. "Pane profesore, dneska jste slavnější jak Plánička". "Voříšku, Voříšku, co to je, co to má znamenat":-)? Cestu mám ještě o něco raději než tu první známou klasiku "Školu základ života". ()
Fričova klasika a Plachtův nejlepší film... ()
Pro mě jeden z nejlepších předválečných filmů. Martin Frič natočil dnes již kultovní film s celou řadou nezapomenutelných hlášek, gagů a skvělých dialogů. Do toho spoustu skvělých herců v čele s Peškem, Plachtou a Marvanem. Perla z československé předválečné doby. ()
"Kozinova věta zní: Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd ... hin se hukáže." Studenti zkrátka byli, jsou a budou hrozná verbež, takže zakopnout ve škole o srandu není vůbec žádné umění. Každý tak má vzpomínky na nějakou tu lotrovinu a proto septimánům rozumí. Mne tedy pobavil přísný učitelský sbor, Kulíkova francouzština, šejk Peterka, prchající Mazánek i nevědomě zkoušený profesor Matulka, ale párkrát jsem přitom zakopnul o nějakou tu přestávku v zábavě, což mi může dosvědčit i Žlutý ďábel po dvaceti letech. ()
I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 ()
Škola základ života je lepší, ale to nevadí. I tohle ujde jako sonda do dob, kdy mělo i školní výtržnictví jistou úroveň. Zajímalo by mě, jak je to zidealizované (ostatně ve zbytku Evropy probíhala válka, po které tu není ani památky), a jak se ve své době chovali žáci a učitelé doopravdy. ()
Mě tyhle starý komedie nějak nedokážou rozesmát, takže se jim vyhejbám, ale tohle je tak provařený, že jsem tomu neuniknul. Já sice chápu, že někdy před 70-ti lety se u toho lidi nejspíš váleli smíchy, ale mně to prostě v dnešní době nic neřiká. Ve filmu se našlo opravdu jen několik málo momentů, který bych považoval tak za lehce zábavný. Navíc na mě působí dost blbě to, že 30-ti letý herci, hrajou pubertální študentíky. Celkově mě ten film spíš dost nudil a navíc mi nějak dohromady splývá s filmem Škola, základ života. ()
Cesta do hlubin študákovy duše je český film z roku 1939, který dle předlohy Jaroslava Žáka zrežíroval Martin Frič, který také díky filmům jako Škola základ života, Císařův pekař- Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou nebo Dařbuján a Pandrhola patří mezi nejznámější české režiséry 20. století. Film je složen z vtipných příhod studentů gymnázia a jejich učitelů/profesorů. Stranu profesorů zastupující herci jako Jaroslav Marvan nebo Jindřich Plachta (který je prostřednictvím filmu oslovován jako starší profesor i když mu v době vydání bylo pouhých 40 let a tudíž by se jako starší profesor ještě nazývat nutně nemusel), řady studentů poté herci jako Ladislav Pešek (který hrál studenta gymnázia i přes fakt, že mu v době vydání bylo 31 let) nebo pozdější české herecké legendy Rudolf Hrušínský a František Filipovský. Cesta do hlubin študákovy duše je velice povedenou českou komedií, která je především skvělá v tom, že i když se na ní pochopitelně podepsal zub času, nadále dokáže funkčně pobavit i diváky rozené v 21. století. Frič už dle předlohy Jaroslava Žáka v roce 1938 natočil film Škola základ života a dle mého Frič u druhé adaptace Žákovy tvorby udělal ještě o ždibec kvalitnější práci. Jak se u Školy základu života dalo mluvit o dobře uchopených postav nebo povedenému humoru, který nám daroval dodnes kultovní hlášky, u Cesty do hlubin do študákovy duše se dá říct, že má ještě o ždibec zajímavější a parádně uchopené postavy a ještě povedenější humor s ještě více parádními hláškami. Tito dva komediální klenoty mohou snadno sednout fanouškům Járy Cimrmana, dá se nějak lehce usuzovat, že Jiří Šebánek, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak nebo Miloň Čepelka se svým chytrým humorem lehce inspirovali právě u Žákovy tvorby. Cesta do hlubin študákovy duše je lehkou ukázkou takové chytré české komedie, která pobaví, zároveň má ale také na to říct něco navíc. Geniálně to je vidět na celé zápletce ohledně faktu, že starší profesor Matulka v podání Jindřicha Plachty pořád nesložil státnice a z toho důvodu není nějak valně za svou práci vyplácen. Poté co se Matulka po jednom žertu spojeného s praskajícími kuličkami zhroutí se studenti dozví o jeho neslavné minulosti spojené se státnicemi a společně s bývalým Matulkovým žákem a současným profesorem Voříškem v podání Františka Vnoučka vymyslí plán jak Matulkovy pomoci zvládnout jeho trému a státnice konečně obhájit. Je zde skvěle vidět, že si žáci uvědomují svou chybu a je jim profesora Matulky líto. Jakožto třídního si ho váží a jakmile zjistí, že je šance nějak pomoct a obhájit svou chybu tak toho využijí. Celý plán jak vlastně dokázat aby Matulka státnice obhájil je jinak tak legrační až je vlastně geniální. Matulkovi v podání Plachty se to potom fandí hodně snadno, protože je jednoduše sympatický. Ladislav Pešek je sice v době natáčení těsně po 30 letech, jeho mladý vzhled mu ale hraje do karet a lehce se mu totiž uvěří, že máme zrovna zkušenost se žákem gymnázia. Pešek si už kradl většinu scén pro sebe právě ve Škola základ života, zde mu to jako Kulíkovi, fanatickému fotbalistovi jde ještě lépe a většinu vtipných momentů má na starosti právě on. Rudolf Hrušínský (v době vydání teprve 19-letý) tu poté hraje žáka Vaňka. V hudbě sice talentovaný, ve škole zase tak ne. Po pololetním vysvědčení jeho otci definitivně dojde trpělivost a prodá mu jeho milovaný klavír. Vaněk se nakonec kvůli své milované hudbě rozhodně odejít z domova a celá tahle podzápletka je hodně silná, protože ukazuje chlapce, který si pevně stojí za svým a odmítá svou vášeň opustit za každou cenu. Hrušínský už tehdy na malém ledě dokázal předvést pěkné číslo, tehdy ještě ale nemohl nikdo vědět, že má zkušenost s Josefem Švejkem z Dobrého vojáka Švejka a Poslušně hlásím, Karlem Kopfrkinglem ze Spalovače mrtvol, doktorem Skružným z Vesničko má středisková nebo ředitelem školy z Obecné školy. Jako třídní chytrolín Mazánek se tu objeví i tehdy 22-letý František Filipovský. V rámci filmu možná malá role, Filipovský se tu ale už tehdy dokázal vyřadit v roli především bojácného mladíka, který je kvůli svým znalostem spíše šikanován, opět ale tehdy nemusel nikdo počítat s tím, že má co dočinění s budoucí hereckou a především dabingovou legendou. Vtipnosti poté dohrává fakt, že Cesta do hlubin študákovy duše je vlastně název ,, vědecké práce´´ profesora Rabiška v podání Jaroslava Průchy. Ten sepisuje významné události na gymnáziu, konání a chování žáků, vzájemné rvačky popisuje jako bitvy a především má sbírku předmětů. Zápisy profesora Rabišky se objeví párkrát, vždy jsou ale neskutečně vtipné a fungují. Finále kdy se profesor Rabiška dozví o tom co žáci pro svého třídního Matulku udělali a je nad tím vlastně dojat je velmi kvalitní tečkou nejen pro celý film ale především pro titulní vědeckou práci. Rabiška svou práci sepisoval hodně dlouho, právě tohle je ale velmi parádní tečka, která ukazuje, že duše septimána je nevypočitatelná. Cesta do hlubin študákovy duše je i po letech parádní česká komedie, která patří do klenotů tohoto žánru. Martin Frič byl už tehdy po Škole základu života sázkou na jistotu a spolupráce s Jaroslavem Žákem se poté vyvinula v ryzí přátelství, které vydrželo až do jejich smrti. A dá se to pochopit, i člověku, který Žákovi předlohy nečetl musí být jasné, že Frič Žákovy dvě knihy zadaptoval parádně a dodnes tu tak máme dvě velmi kvalitní české komedie. Ať už na Cestu do hlubin študákovy duše vzpomíná z jakýchkoliv důvodu, její zjevné kvality nemůže upřít snad nikdo. Dá se pochopit pokud někomu Cesta do hlubin študákovy duše nepřijde vtipná. Je to ale svým způsobem vlastně smutné.... () (méně) (více)