Vedlejší účinky

No, nebejt toho závěru, tak sem mydlím pět hvězd bez mrknutí oka, protože je to chytrý, výtečně zahraný, napínavý, i emoce se dostavili na rande, uprostřed bijáčku sem trošku popřemýšlel nad farmaceutickým byznysem, řemeslně natočený na výbornou, ale ten závěr pajdá jak Geoffrey Rush v Pirátech z Karibiku. . (13.05.2013)

Okolnosti a biologie. My všichni jsme jejich obětí… Kapitán Soderbergh zaslouží pochvalu, jak zaoceánský parník s obžalobou farmaceutických praktik umně stočil do proudu krimi-thrilleru takřka Hitchcockových rozměrů, aniž by si na palubě někdo zlomil pádem nohu, či začal zvracet. Asi to bylo tím, že se pořád plulo v nekonečném moři peněz.. Když jsme u toho Hitche, dvě věci by určitě udělal jinak. Jednak by se závěr nesnažil koncipovat jako stavbu věže vršením kostek až za hranici stability pointy a film by nesl jméno „Muž, který sebou nechtěl nechat vyjebat“.. Jak tak koukám na komentář verbala, u něj jako vedlejší účinek Vedlejších účinků hrozí sexuální dysfunkce vyvolaná vhledem Rooney Mara. Neviděl bych to tak černě. Stačí si představit, že do ložnice místo ní přijde v saténovém negližé Rooney Wayne a hned se některé věci nezdají zas až tak hrozné.. (06.08.2013)

Jeden z dalších filmů, u kterého na začátku myslíte, že víte přesně na čem jste, o pár minut později začnete pochybovat a nakonec zjistíte, že je to všechno úplně jinak. Velice strhující a dá se říct nepředvídatelné drama, které vás chytí a nepustí. Rooney Mara jako zraněné křehké ptáče (anebo ne?) a Jude Law v roli vychytralého psychiatra - to se povedlo. Jen ta Zeta-Jones už je tak trochu za zenitem. Příběh je po dlouhé době originální, domyšlený a hravý, přestože konec je zkrátka..trochu moc. Ale všechno do sebe zapadá jako písmenka do křížovky, takže i ten si vás nakonec získá. Všechno dopadlo jak mělo a já s úlevou můžu říct, že filmu jsem se tedy obávala naprosto zbytečně. Před shlédnutím ale doporučuji nic nečíst, nezjištovat - to je pravděpodobně klíč k lepšímu zážitku. (02.06.2013)

Betonová zeď je sakra dobrej důvod k tomu šlápnout na brzdy (!!!) Side Effects jsou v úvodu jedním z těch filmů, který vás jen těžko vtahuje do děje a přitom se tváří děsně umělecky. O co tu kruci jde? Steven Soderbergh si od od začátku hraje se záběrem, fotografický kompozice, zlatej řez, hloubka ostrosti, ale po stránce samotnýho děje (díky nejednoznačný ústřední lince) to vypadá, jako by nevěděl, co vlastně chce. Proboha, Channing Tatum - muž, jehož tělo výrazně přerostlo hlavu, ale pořád je tu půvabná Rooney Mara, skvělý že není tou lacině prvoplánovou kráskou. Boj s démony někdy jen vytváří další démony a prvotní roztříštěnost má svý vedlejší účinky - film je příjemně nečitelný, ve svý pokojnosti zůstává velmi znepokojivý a, což není vždycky přímo předepsaný, nenuceně graduje. Kde je teda ta hodnota? No jasně, důraz na hudební stránku, vždyť je to Thomas Newman, ten to umí udělat (americky) krásný. Zákonitě přesnej Jude Law a pak něco jako nevyřčená otázka - "Co je v dnešní době křehčí, zranitelnější? Lidská duše nebo dobrá pověst?" I když jsou Side Effects působivé, pořád zůstávají taktrochu konzumní psychologií, filmem, který ve své velikosti nepřerostl sám sebe. Užívejte po jídle, avšak účinky jsou pouze dočasné, u mě "jen" na [final rate: 75%] (06.03.2014)

Naprostá dokonalost. Přesně ten typ filmu, kde si v půlce myslíte, že jste se tomu jakž takž dostali na kloub, aby vás pak scénárista každou chvíli přesvědčoval o opaku a vytahoval esa z rukávu. Výbornej kousek o manipulaci s lidmi, kde překvápko stíhá překvápko, třešniček na dortu je víc než dost a přes všechny zvraty v ději do sebe všechno pořád dokonale zapadá. Od Eastwoodovo Výměny první film, u nějž jsem si naprosto jistá stovečkovým hodnocením. (09.05.2013)