Bunheads

Hodnocení pilotu: Amy Sherman-Palladino, Kelly Bishop, kulometný dialogy, stejný humor, stejná hudba a hlavní hrdinka jako by z oka vypadla Lauren Graham, jsou tady Gilmore Girls 2! Asi nemá cenu psát víc, kdo nesnášel Gilmorky, tak se osype i z Bunheads, protože ty jsou určeny především fandům (a co si budeme namlouvat, hlavně fanynkám) Gilmorek. 60%. (02.01.2013)

S1. Jojo, vsetky tunajsie komentare nespominaju Gilmorky nahodou. Mozno je to este nezzitostou s postavami, ale tunajsie mi pridu trochu menej sympaticke - hlavna nie je roztomila ako Lauren Graham (i ked kadencia slov za minutu je podobna), miestny barman je stary a zadany a zajacikovsky fesacik bez priestoru na osobnost, oci Bledel tiez nikde na dohlad... :) (21.07.2012)

Dost se stydím za to, že se mi líbí tak obyčejný seriál, kde docela důležitým prvkem je balet a holky v pubertě. U Gilmorek mi jejich zbytečný kecy občas lezly na nervy, ale ne nějak přehnaně, stejně je to i u Bunheads. Hezky se na to kouká, z postav mi žádná nevadí. Takže, je to dobrá oddechovka, to jo, ale asi bych to svým blízkým nedoporučila, jestli bych jim teda vůbec řekla, že se na to dívám :D (22.01.2013)

Amy Sherman-Palladino se snaží dokázat, že dvakrát do stejné řeky vstoupíš. Tlačí sice na pilu kde se dá, konverzace i postavy jsou s Gilmorkami naprosto totožné, a to, co díky originalitě fungovalo poprvé, je napodruhé často až křečovité, ale s přibývajícími díly se na její hru dá jakž takž přistoupit. Po-vánoční polovina už konečně funguje tak, jak měly baleríny fungovat od začátku. Trochu tak naštěstí odezní problém úvodní zápletky a celkové premisy, která je vyloženě idiotská, často otřesného neherectví, a nakonec se dá zvyknout i na tu novou, ne příliš sympatickou Lorelai. Ale krásné tance, a bohužel ani ten poslední-rozlučkový z tohoto klonu nemají šanci udělat srdcovku. (26.07.2013)

Obsahuje spoiler z prvního dílu. Gilmorova děvčata v baletní škole. Je to tu omílané dokola a dokola, ale tomu srovnání je bohužel nemožné se vyhnout. Byť dynamika postav funguje na docela jiné úrovni, rukopis Amy Sherman-Palladino je patrný od prvního okamžiku. Nejedná se jenom o kulometné dialogy, ale i o přehršel popkulturních narážek, rozmanitou sortu výstředních postav, pečlivě vybíranou lála hudbu Sam Phillips či její očividně oblíbené herce (Emily, Paris, Kirk, Gypsy či Tom). Broadwayská megahvězda Sutton Foster (pusťte si na youtubu "In Rehearsal: Sutton Foster Sings "Anything Goes"", z jejího stepu vám vypadnou voči z ďůlků, to vám teda povídám!) se ujímá ústřední role ukecané Michelle Simms, tanečnice, jejíž kariéra nikam nevede, a která se proto impulzivně rozhodne provdat za svého dlouholetého obdivovatele Hubbella. Její svět se ovšem převrátí vzhůru nohama, když Hubbell nečekaně zemře, a Michelle je odkázáno vlastnictví jeho domu i baletní školy (pod vedením Hubbellovy matky Fanny), která je jeho součástí. V malém přímořském městečku příznačně nazvaném Paradise tak Michelle začíná docela nový život, úplně jiný, než jaký doteď žila, a pomalu si uvědomuje, že na tenhle by si mohla docela zvyknout. Premisa Bunheads je přinejlepším bizarní, a ani herci nejsou tak dobří jako v GG (Sutton Foster a Kelly Bishop jsou samozřejmě fantastické, ovšem hlavní čtveřice náctiletých studentek byla očividně vybíraná především na základě jejich pohybových dovedností, i oplácaná Boo hopsá jako ladná laňka, nakonec se ale všechny najdou, a občas je jejich nehraní i roztomilé), pokud je ale člověk ochotný tyhle dvě drobnosti přehlédnout, otevírá se mu kouzelný svět plný nezaměnitelné hořkosladké atmosféry, pohledů do zákulisí vznešeného umění (baletní vsuvky občas i berou dech) i chytrého humoru. Není to čistá pětihvězda, s postupem času bylo ale patrnější, že potenciál je bezbřehý, a zrušení po první sérii mi trochu rve srdce. (18.03.2015)