The Grand Budapest Hotel
Grand Budapest Hotel
The Grand Budapest Hotel
Grandhotel Budapešť
The Grand Budapest Hotel
The Grand Budapest Hotel
Režie:
Wes AndersonScénář:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Ralph Fiennes, F. Murray Abraham, Mathieu Amalric, Adrien Brody, Willem Dafoe, Jeff Goldblum, Harvey Keitel, Jude Law, Bill Murray, Edward Norton (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Pan Gustave (Ralph Fiennes) je legendou mezi hotelovými zaměstnanci. V bezčasí mezi dvěma světovými válkami, v bohem zapomenuté zemi, kde toho nepříliš funguje, je luxusní Grandhotel Budapešť oázou spolehlivosti, již zosobňuje právě tento šéf hotelového personálu. Přání svých hostů plní pan Gustave, ještě než jsou vyřčena, a většinu z nich navíc zcela nezištně miluje, a to i ve fyzickém slova smyslu. Když mu jedna taková vděčná zákaznice odkáže mimořádně vzácný obraz a vzápětí navěky zavře oči (ne zcela dobrovolně), nejenže náhle závratně zbohatne, ale navíc se stane trnem v oku naštvaných pozůstalých, terčem nájemného vraha a hračkou v rukou místní policie. Ve všech těchto nevděčných rolích mu pomáhá obstát jeho osobní šarm a mladý pikolík Zero Moustafa (Tony Revolori), z něhož chce vychovat svého nástupce. (CinemArt)
(více)Recenze (1 438)
Zábavná groteska Wese Andersona, která je našlapaná hereckými esy až po okraj. Opravdu mě nadchla. ()
Roztomilá bizarnost se skvělými herci. První film od Andersona, co se mi opravdu líbil. ()
Wes Anderson stvořil jedno z nejlepších filmových kouzel všech dob. Neskutečné a originální od začátku do konce. " You're looking so well darling, you really are. I don't know what sort of cream they put on you down at the morgue but, I want some." ()
Wes Anderson opět nezklamal a servíruje nám svůj další osobitý snímek plný inteligentního humoru, ztřeštěných gagů, specifické poetiky a krásných obrazů. Nevím, jak to ten kluk dělá, ale každým svým filmem si mě získává víc a víc! Skvělou ústřední dvojici vtipně doplňuje v menších rolích celá řada známých herců jako Murray, Keitel, Norton, Brody, Law a řada dalších. Prostě Wes mě opět dostal a já se těším jak malý kluk na jeho další kousky… ()
Neskutečná pocta jazyku a filmovému žánru jako takovému snad ve všech jeho disciplínách. Má duše plesala každou vteřinu. Ať se jdou bodnout všechny 3 a více dé aplikace, TOHLE je 100% filmový zážitek. ()
Nějak jsem se nechytil. Profesně zcela dokonalé, nicméně děj drhne, vázne, chvílemi se dostává na pomezí trapnosti, často mne atakovala nuda. Pro samé šprýmy, někdy za každou cenu, se všechno posunuje dopředu jen zvolna a těžce. Základní téma měnící se doby se téměř utápí v legráckách, které, byť herecky a technicky zvládnuté, jsou samoúčelné a (aspoň mne) nebaví. ()
A tohle bylo proboha co? Mám pocit, že se letos s těmi nominacemi na Oscary trošku pomátli. Byla to komedie? Parodie? Nebo to bylo myšlené jako vážný film? Opravdu nevím, nezasmála jsem se ani jednou. Nemělo to pořádný děj, plácalo se to od jednoho k druhému a zřejmě se to snažilo být vtipné, ale ve výsledku z toho vylezl dost divný film se špičkovým obsazením. Upřímně si blahopřeji, že jsem to dotáhla až do konce. Byla to moje první zkušenost s filmem Wese Andersona a doufám, že i poslední. 2* ()
Filmy Wese Andersona jsou autorsky rozpoznatelné – výrazně stylizované, plné bizarních postav a obsazené pořád stejnými herci. Grandhotel Budapešť je svéráznou poctou kinematografie (proměny formátů) a vyprávění obecně, nicméně stylová Andersonova stránka zůstala nezměněna. To, jak film budete hodnotit, se pak bude odvíjet od toho, jak moc vás Andersonův styl nudí nebo jak moc si ho naopak užíváte. Grandhotel je svižný, zábavný, je prapodivně evropský, ale z hlediska stylu už nic moc vzrušujícího nenabízí. Respektive se poměrně rychle okouká a hlavně pasáže uprostřed jsou pak poněkud těžkopádné. Zajímavé je se zaměřit na samotné herce, kteří neztělesňují plnohodnotné charaktery, ale jen figurky, jejíž herecký projev je naprosto jednotný a v podstatě zaměnitelný (důraz na gesta, mimiku, nejrůznější tiky). Spousta hereckých jmen je pak zde vyloženě spíše jako cameo. Bill Murray se objeví například na asi dvě minuty v takřka nedůležité roli – ale Grandhotel Budapešť je film Wese Andersona, takže tam Bill Murray být musí a publikum jeho přítomnost (a stylizovanost) ocení. Stejně tak i Tilda Swinton nebo Edward Norton – je prostě tak nějak uspokojivé vidět určité herce v přehnaných kostýmech a deklamující podivné dialogy.Berlinale 2014 - Friedrichstadt Palast. ()
Doslova a do bodky kúzelný film. Poňatie Grandhotelu Budapešť sa mi nenormálne zapáčilo, pričom hlavná dvojka M. Gustaveho a Zera je miestami skutočne na zožratie.. "Keep your hands off my lobby boy!" .. K subjektívnej dokonalosti mojím okom hodnotenej už chýba naozaj málo, pretože Adnersonov výtvor obsahuje v sebe prakticky všetko, po čom divácke srdce Cappuccina túži. Prečo teda nad piatou hviezdou tak váham? Možno mám obavy, že som v momentálnej chvíli príbehom tejto fantastickej dvojky príliš učarený, než aby som dokázal hodnotiť chladnou hlavou. Dám tomu čas na premyslenie.. zatiaľ však veľmi silné štyri. ()
Artová filmařina + áčkové obsazení + černý humor = kvalita zaručena. Byť mě příběh nijak extra nezaujal, na něco podobného se dá s přehledem dívát, i kdyby se mělo přešlapovat na místě. Spokojenost. 80% ()
Zajímavá hříčka "skoro" pocta Karlovým Varům. ()
Wes Anderson rozmluvil němý film. Stefan Zweig, groteska, čtyři doby, čtyři aspect ratios a Karel Zeman v meziválečném filmu. Dokonalý studijní materiál tvorby stylu a fikčního světa. ()
Dvouhodinová groteska, která by pobavila daleko více, kdyby vznikla jako patnácti až třicetiminutový kraťas. Nicméně palec nahoru za snahu vnést do současné monotónní kinematografie něco nového (i když vlastně starého) + za některé herce (především Willem Dafoe, Adrien Brody, Jeff Goldblum a mně dosud neznámý Tony Revolori) a skeče (Zimní hry, kočka XD). Časem plánuju opětovné zhlédnutí, prozatím jednou dole, jednou nahoře, a ve finále spíše lehčí podprůměr. P.S.: Fascinoval mě muž cca. ve 4. řadě uprostřed, který na dnešní projekci nahradil zcela nevhodně a nepříjemně se gebící slečnu. Že by bratr? Dle hlasitého smíchu u vážných scén by to i odpovídalo... ()
Film je po technickej stránke úžasný, navyše z neho vyžaruje taká typická čudne-melancholická a ťažko slovami opísateľná Andersonovská atmosféra. Dejová linka v podobe krimi-dobrodružného príbehu ma však vôbec nezaujala, popravde, nudil som sa ako hrom a odpočítaval čas do konca. Nudil som sa aj napriek tomu, že dej plynul pomerne svižne a tempo nastavené na začiatku vydržalo až do konca. Neviem vysvetliť prečo. Asi Andersonovi nerozumiem, resp. možno by sa mal držať len réžie. 60/100 ()
Několik týdnů jsem zvažoval, zda chci tenhle film vidět - trailer mi přišel jako strašný bizar a herectví Ralpha Fiennese jsem nikdy moc nemusel. Když jsem se nakonec do toho kina dokopal, už po pár prvních záběrech mi bylo jasné, že tenhle film je naprosto úžasný - svým obsazením, atmosférou, scénářem, humorem, soundtrackem i záplavou autorské invence. Výrazný režisérský rukopis se zde nezapřel - GRANDHOTEL BUDAPEŠŤ hodně připomíná Andersonovy dřívější snímky, v porovnání s nimi je ale skoro jistě vyzrálejší, propracovanější, promyšlenější, nápaditější a divácky zábavnější. I já jsem si tedy tento film více než užil, ačkoli se k fandům Andersonovy filmografie rozhodně neřadím. Při sledování téhle zběsilé filmové jízdy plné neuvěřitelných situací a jedinečné komiky jsem si bezděčně vzpomněl třeba na Kubrickovo OSVÍCENÍ či Polanského PLES UPÍRŮ - to první pro atmosféru zapadlého hotelu v horách, to druhé pro velmi podobný styl humoru. V neposlední řadě mi děj filmu připomněl i komiks ZTRACENÉ DÍVKY autorské dvojice Melindy Gebbieové a Alana Moora (pro podobnosti v dobovém i místním zasazení a v symbolickém vyznění). Podobných filmů a knih by se ale jistě dalo najít ještě mnohem víc (např. Hrabalova novela OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE), ale to sem teď nepatří. Za sebe jsem příjemně překvapen, jak brilantně zde americký režisér zpracoval tak bytostně středoevropskou látku, a bez nejmenších pochybností dávám maximální hodnocení. ()
Asi jediná věc kterou jsem si u tohoto filmu jist je ta, že tenhle film je potřeba nakoukat. Dle mého je to snímek který vás při každém dalším shlédnutí dokáže vždy něčím překvapit a pobavit. Možná je to i díky tomu, že film je opravdu zvláštní a dosti nestandardní. Ralph Fiennes hraje opravdu parádně, role mu neuvěřitelně sedí :) ()
Něžné, vtipné, nostalgické, poetické a hlavně krásné filmové pohlazení. Staré dobré časy, které zanikly dříve, než mohl Gustav spatřit světlo světa, ho oslnily natolik, že v nich prožil celý svůj život. Snímek je opět plný zvláštních postaviček a nezvyklých situací. A opět je nejvtipnějším vypravěč, který tentokrát představuje příběh v příběhu v příběhu. ()
V tomto filme chýbal už len Rudolf Hrušínský! ()
Měl jsem přehnané očekávání. Buď je film nadhodnocený, nebo jeho humor a příběh nedokážu docenit. Není špatný, ale nenabízí nic, co by mě chytlo. Wes Anderson dělá prostě věci, co mě neberou, ať už Moonrise Kingdom nebo Darjeeling Limited. # [monitor, 5.1, EN sub] # příběh *** | hudba *** | humor * | akce * | napětí * | pustil bych si znovu ** ()
Související novinky
Bill Murray znovu u Wese Andersona
Po předchozích spolupracích na filmech Jak jsem balil učitelku, Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Fantastický pan Lišák, Až vyjde měsíc, Grandhotel Budapešť,… (více)
Wes Anderson točí další animák
Jen málokterý režisér má tak výrazný rukopis jako Wes Anderson. Jeho filmy s veselými barvičkami a vycentrovanou kamerou jsou nezaměnitelné, a pokud patříte mezi Wesovy fanoušky, můžete se začít… (více)
Co chystá Wes Anderson?
Americký režisér, jehož kariéra je plná nesmírně osobitých filmů (Život pod vodou, Až vyjde měsíc), už dává dohromady svůj další počin. Wes Anderson je teď mnohem známější než kdy dřív, protože… (více)
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)
Nikoli bez obav přijal jsem pozvání do kina na nejnovější film mně dosud neznámého zábavného tvůrce. Naštěstí se ukázalo, že tišnovské kino je převelice příjemné místo, relativně úspěšně se snažící zbrzdit čas. Také s filmem to dopadlo nad očekávání a zase si připadám jako Arbiter (což je na pováženou). Že je Budapešť lepším a zajímavějším filmem než Menzelův pokus o adaptaci Obsluhoval jsem..., netřeba zdůrazňovat. Srovnání, které mě napadlo bezprostředně po skončení filmu, je však toto: Lepší, zajímavější (a zábavnější) než Big Lebowski. Vypravěčskou vrstvovitost nejdůrazněji pojednává Traffic, jehož komentář jediný z nalezených stojí za bližší pozornost: Není to vlastně film "o" Gustavovi či "Nulovi", ale "o" tom, jak si jakási dívka čte knihu u pomníku spisovatele (který je ostatně přítomen ve všech vrstvách, kromě té nejvnitřnější). Aniž bych se pokoušel toto formální schéma nějak uchopit, harmonizuje mi s tím, co na mne dělalo a udělalo dojem nejsilnější: Zubrowka jako hybridní eklektát "Středoevropy". Zubrowka je křížencem Švýcarska s čímsi mezi řekněme Ukrajinou a Ruskem, přičemž obyvatel pravděpodobně kterékoli země ležící mezi nimi může zažívat to, co já, totiž příležitostně se vracející pocit, že dějiny a civilizace Zubrowky jsou dějinami a civilizací jeho vlasti, kterýžto dojem je přinejmenším obrazově přítomen ve všech čtyřech narativních slupkách. Hybridní skládačka je koncipována nejen horizontálně (prostorově), ale i vertikálně (časově - srov. např. uniformy klasických policistů a "zetzetáků", srov. různé typy převratů a násilných politických aktů v pozadí), doplňována příhodnými obskurními prvky. V této souvislosti je obzvlášť sympatická myšlenka "společenstva zkřížených klíčů", tvořeného vrstvou těch, kteří stojí přesně mezi panstvem a otroky, sami nikoli svobodnými od obou poloh, ale naopak jsouce noblesně obojím. V tomto bodě se také prvek "politické dějiny" spojuje s prvkem "zašlý svět noblesního hoteliérství", tématický kruh se uzavírá a kruh je, jak známo, dokonalost. Co říci závěrem? Každý hrdý Středoevropan ví, že Američané jsou nevzdělaným arogantním národem povrchních hlupáčků. Grandhotel Budapešť jakožto pohled jednoho takového texaského balíka na (střední) Evropu nelze než každému hrdému Středoevropanovi co nejdůrazněji doporučit. Koneckonců, žádný Čech nemůže přehlédnout jednoznačnou šifru odkazující na film, jímž jistý středoevropský národ pohlíží na dějiny civilizace USA: "kakaová skvrna velikosti mexického dolaru" (která hrdinovu vyvolenou určuje tím, že ji jako jediná nemá) - "skvrna tvaru Mexika přes půl tváře" (...naopak tím, že ji jako jediná má). /// Ještě něco zcela od věci: Snad stojí za pozornost, že film vznikal ve stejném roce jako Trierova Nymfomaniac. Oba snímky jsou vyprávěním jedné postavy druhé o svých osudech, členěným do kapitol s ilustračními záhlavími. Zajisté namítnete, že shoda je nic moc, když Budapešť má čtyři vrstvy, kdežto Nymfomanka jen dvě. Opravdu dvě? Jaká je nejsvrchnější vrstva v Budapešti? Kult autora. No a u Nymfomanky? No nejsem chlapík? Já si snad dám bod. () (méně) (více)