Godzilla tai Megalon

Třináctého dílu se ujal opět režisér Fukuda a i přes mé neskrývavé znechucení se mu tentokrát povedlo kromě nového monstra předvést i nový prvek a to docela solidní porci akčních pasáží, které rozhodně vylepšili celkový kredit tohoto dílu (na to jsem u něj nebyl vůbec připravený). Rozhodně tedy víc než opakovací scény, na které jsem si už tak nějak zvykl. Přesto mne ani tentokrát nepřesvědčil, abych dal nějaké vysoké hodnocení. Záporných podnětů tu totiž bylo opět požehnaně a hlavně mi vadil ten malý spratek. Když jsem navíc zjistil, že se tento film během svého počátku setkal s velice kladnými ohlasy nejen v Japonsku, ale i Americe, šel jsem do kolen. Naštěstí postupem času nadšení opadlo, o čemž nakonec svědčí i momentální hodnocení nejen na IMDB, ale i jiných světových databázích (nepočítám CSFD). Příchod Megalona na scénu přitom vypadal hodně slušně a tenhle brouk s „vrtáky“ a chlustajícími „granáty“ se mi líbil. Především pak u scény s modelovou přehradou. Když to navíc tvůrci okořenili ukázkovou automobilovou honičkou začal jsem nabývat dojmu, že by skutečně mohlo jít o pecku. Jenže pak se zjevil „trapný“ Jet Jaguar a jeho plácačka s Gojirou, zas poslala všechno do kytek. Jo a ten finální souboj trval jen něco přes 20.min (Lima). Slabých 50% (23.10.2012)

Godzille status ochránce lidstva velmi prospívá, tentokrát nejenom, že se vydává zachránit Japonce přímo z natáčení Sesame street, ale je i pod silným vlivem antropomorfismu a její bezeslovná komunikace s Jet-Jaguarem je více než výmluvná. Ani tento film nevyniká svou technickou kvalitou, naopak, technicky je na tom hodně bídně, triky jsou stále stejné a pořád na hranici dostatečnosti, stejně tak děj se příliš neinovuje. Ovšem dokud Godzille vydrží ona absurdní komičnost, která stála u zrodu kultu, lze odpustit menší a možná i větší nedostatky. (11.04.2013)

„Gojira tai Megaro“ je snímek, který se snaží o to, aby měl příběh, aby nenudil, aby neměl hluchá místa. To znamená, že pořád jede, pořád se něco děje a nijak se zdlouhavě nevysvětluje. V tomhle směru jsou pro mě obecně Fukudovy filmy přínosné, ale on se chlapec snaží i o to, aby triková stránka nevypadala nijak zle. V konečné důsledku ta další nadprůměrná kaiju podívaná. (22.02.2015)

Značná splácanina -- Fukuda na tripu. Myšlenkově nejblíž asi Atragonu, což byl film, který se jeho předchůdci Hondovi povedl skoro nejméně z těch několika desítek, které jsem viděl. Život typické japonské miliardářské mládeže a roztomilých (ironie) chlapečků. Ještě robot, vypadající jako Power Ranger (dávno před Power Rangers). Recyklace záběrů ze starších Godzil byla neuvěřitelná (všechny destruktivní záběry už někde byly použity, identifikoval jsem s jistotou 6 filmů, ze kterých byly, ale asi jich bylo víc). Btw. pro japonsky nehovořící, ten mladík není profesor, jak mizerný překlad do angličtiny tvrdí. Někdo nerozuměl rozdílu mezi sensei (mistr, učitel) a zde použitému senpai, což je mírně uctivé oslovení mladšího studenta (apod.) směrem ke staršímu. Ale tyhle ztráty v překladu samozřejmě na debilitě (diagnóza, ne nadávka) filmu nic nemění. I když místy vedla až k zábavě. (12.05.2014)

14) GODZILLA vs. MEGALON (1973)___ORIGINAL SHOWA SERIES 1954-1974___Vůbec se nedivím, že tenhle díl byl zařazen do programu ´Mystery Science Theater 3000´ (pro neznalce – kontinuální TV program, který pouští ta „nejobskurnější béčka všech dob“), protože tohle je něco…..příšerného :o) Ale tím správným, béčkově zábavným způsobem. Co tu máme za aktéry? Civilizaci ´Seatopie´ , která žije ve své říši pod zemskou kůrou s umělým sluncem a velkou bestií Megalonem, kterou vyšle proti lidem na povrchu, již zmíněného Megalona, takového křížence robota a brouka s pyramidovitými pařáty, dále mladého profesora a jeho vynález – robota Jet-Jaguara, který umí létat a libovolně měnit svoji velikost a na konec z předchozího dílu osvědčeného Gigana. Nutno říci, že tenhle díl je jedním z nejakčnějších godzillích filmů vůbec a závěrečný 40-ti minutový (!!) souboj je něco neuvěřitelného, i včetně hudebního podkresu, kdy poslouchat banjo za doprovodu bouchání Godzillích pěstiček je zážitek vskutku neobyčejný. Vše, co mám na godzillím fenoménu rád i nerad, tedy infantilita, naivita, stupidita a hravost, je tu vynásobeno dvaceti a dohnáno do takového extrému, že zkrátka rezignuji a nezlobím se. (14.08.2010)