Český žurnál

Velmi povedený dokument, přesahující ostatní díly Českého žurnálu. Jsou zde zachyceni lidé z různých koutů Ukrajiny, z různými názory a různými identitami. Pro české prostředí mi přijde obzvlášť přínosné, jak je tu názorně ukázáno, že to co se děje na východě Ukrajiny, není prostě jen imperiální agrese „seshora“. Jde také o pohyb „zezdola“, kdy se místní s Ruskem skutečně identifikují. Zkrátka, že se to celé dá číst jinak než jen jako Putinova libovůle, ale spíš jako proces vyrůstající z kořenů sovětizací přerušeného ruského (a analogicky ukrajinského) nacionalismu. Chápu proč v dokumentu zazní poznámka o obavě před případným využitím dokumentu ruskou propagandou – je zřejmě určena českému publiku, jako varování, že teď přijde jiný než převládající obraz – ale je vlastně zbytečná. Na využití proruskou propagandou je film příliš mnohoznačný a otevřený. Osobně je mi nejbližší pohled Viktorie, ale chápu, že na argument „Nemůžete dát Putinovi co chce?“ přichází protiargument „A kde se to zastaví? Ve Vilniusu?“ (15.12.2015)

O něco horší než Blízký daleký východ. Na nějaké vetší kladení otázek jsou filmaři jsou příliš nalepení na armádu (a po příliš krátký čas), alespoň mají díky tomu docela divácky vděčné obrázky AČR v Afghánistánu. Dokument má smysl vidět pokud vás zajímá otázka od které hodnosti vojáci mohou formulovat víceméně vlastní názory na kameru a do jaké hodnosti se budou jen odkazovat na nadřízeného nebo mluvčího. Je zajímavé vidět politického profesionála Martina Stropnického, jak dokáže vystupovat a bez mrknutí oka vybruslí i ze sexistického faux pas (marš k plotně ženská). Docela mě překvapil Matěj Stropnický v debatě s Romanem Jochem – čekal bych, že ho schopný rétor Joch převálcuje, a ono to bylo docela vyrovnané. K tématu debaty hrdinství se však nic zásadního nedovíme. (28.12.2015)

Ano, potřebujeme víc branné výchovy, víc chlapáků, kteří umějí bez ptaní poslouchat. Potřebujeme víc oddaných žen střežících rodinný krb. Potřebujeme též více národní perspektivy, která se hrdě postaví proti nadnárodním závazkům a dekadentnímu mezinárodnímu právu. S rozpadem unie nastane zlatý čas znovunabyté národní suverenity evropských zemí, tak jako za Vestfálského míru, Koncertu velmocí nebo Trianonské smlouvy. A Češi znamenití válečníci opět vzkvetou při svém vítězném pochodu dějinami. Slovutný národ jdoucí od vítězství k vítězství jehož průměrná bitva trvá méně času než bys řekl: „Jan Tesař“ (09.12.2016)