Temný případ - Série 3

Druhá řada seriálu se po zjištění, že a) novému případu nebudou kralovat Marty a Rust coby miláčci publika, b) atmosféra se bude lišit, setkala s rozpaky, které se rychle měnily v kategorické odmítnutí. Považuji to za jednu z největších nespravedlností televizního průmyslu, protože po mém soudu kalifornská řada zalitá sluncem a zamořená korupcí a rozkladem systému byla skvělá a bez spojení s kultovní první řadou by brána jako samostatný projekt sklidila nepoměrně vřelejší přijetí. Nicméně stalo se a Pizzolatto byl postavený před požadavek navázat stylem a atmosférou na jedničku a zároveň si umělecky nezadat a nestvořit pouhou kopii. Po stránce scénáře může být spokojený. Emoční stránka funguje perfektně a znaky typické pro True Detective, tedy zaměření na psychologii postav, atmosféra "znejistění", temnota v lidských duších i skutcích a prolínání časových rovin, zůstaly zachovány. Třetí řada osloví svým komornějším, intimnějším charakterem spíš typ diváků, co to nepotřebují mít nakrvavo a efektní. Z ponurého, pomalého vyprávění vybočí seriál na jediném kratičkém úseku; sériové vrahy, ďábelské psychopaty a akční souboje byste tu hledali marně. Co oproti předchozím řadám trochu selhává, je režie. Po slibném úvodu ztrácí dech a záhy přechází do rutiny. Po celou dobu jsem měl pocit, že se tentokrát dívám na čtyřhvězdičkový kousek, ale rozuzlením mě ten parchant a manipulátor Pizzolatto opět dostal tam, kde mě chtěl mít. Sice je to subjektivně slabší než předcházející řady, ale s ohledem na charaktery a jejich osud nemohu jinak. Celkový dojem: 90 %. (08.08.2019)

Na jedné straně mírné zklamání, a na té druhé celková spokojenost. Každá řada True Detective to po fenomenální první sérii bude mít neskutečně těžké, a je jedno s jakým příběhem a obsazením přijde. Nic Pizzolatto umí psát charaktery jako málokdo, ale dotáhnou dobře rozehraný příběh do konce se mu už tolik nedaří. A nebo mu o to ani tak nejde. Třetí řada True Detective je pomalejší a dává si hodně na čas. Je to taky dáno tím, že zde jsou tři časové roviny, kde každá má své vlastní zakončení. Což by samo osobě nebyl žádný problém. Tím největším problémem, krom samotné pomalosti(při sledování na jeden zátah tolik nehrozí), je absence silný a nezapomenutelných scén. Neříkám, že zde silné scény nejsou, ale opravdu zde chybí nějaký moment, který bych si chtěl pouštět do kola, nebo nadšeně o něm vypravovat kamarádům. Samotný případ je zajímavý, ale není tak "temný", jak nám bylo poodhaleno v průběhu celého seriálu. A zde je asi to nejdůležitější co je potřeba si uvědomit, Pizzolattovi jde více o postavy, než o samotné řešení temných případů. Mahershala Ali je zde velmi dobrý a předvádí parádní výkon. Carmen Ejogo je velmi dobře obsazená a její výkon se mi dost líbil. Nicméně nejlepší výkon podle mě podal Stephen Dorff, který si krade scény pro sebe a skvěle zahrál svou postavu. Dorff má taky jednu z nejsrozumitelnější a nejobyčejnějších postav, a proto bude většině divákům nejbližší. Seriál má poctivou atmosféru, skvělou práci se střihem a prolínání časových rovin, jen s tou gradací je to horší. Rozhodně to graduje jinak, než bychom jako diváci chtěli nebo čekali. Neříkám, že je to vyloženě špatně, ale dovedl bych si to představit lépe. Ve výsledku jsem se třetí řadou True Detective dost spokojený, na druhou stranu obě předchozí řady mě sedly více. 8/10 (26.02.2019)

Nemůžeš se jen tak odpoutat od zachycené stopy. Proč? Protože v jistém smyslu, který není snadné sdílet s kýmkoli, jsi pořád ještě tam. I po vší té řadě let, které se kdysi začaly odvíjet v černé bídě, která se teď, přítomností někoho jiného, zase vynořila tak blízko. Jsi ještě tam, v té přízračné zelené džungli. A tyhle ulice, po jediném záblesku a sklonění nad nevinným tělerm, vypadají skoro tak prázdné a ohrožující, jako by se do nich džungle jen rafinovaně převlékla. Třeba tak jenom vypadají. Za šedivého podzimního odpoledne. Třeba zoufale opuštěná dětská hřiště s houpačkami nejsou tak docela opuštěná. Možná je to všechno jenom dozvuk. Vzdálená a klamná (i když skutečná) ozvěna toho pekla tam jinde. Třeba je přízračno jen mnohoznačností. Ze které se může vynořit jak těžko pochopitelná temnota, tak skoro stejně nepochopitelné, protože závratně nepravděpodobné příběhy životů, který svědčí o tom, že to taky může být všechno docela jinak. Že někdy se mlha rozhrne a vystoupí z ní trochu trochu smutku, ale i trochu světla. Nebo život se vším všudy: skoro nepochopitelně silná, až sebedestruktivní a nikdy neutuchající potřeba přátelství nebo sounáležitosti v jakékoli podobě (Rolland a všechny jeho příběhy…), skoro nepochopitelně vidoucí (něžný) cit (Julie a její „princ”), a konečně skoro nepochopitelně silná potřeba a schopnost zasahovat toho nejbližšího na nejcitlivějších místech, která určitě může znamenat to i to, ale protentokrát je nejspíš prostoupená hlubokým citem, ve kterém nechybí tělesno, které má, popravdě, v sobě něco trochu ďábelského, ale je to jen další, trochu drásající tváří lásky, která má chuť tak trochu na ruku-vruce a tak trochu trhat na kusy, což určitě není synonymum pro to, že to nebude, čas od času, hodně připomínat peklo (Ameile a Wayne a to, co mají mezi sebou…). ___ Tady a teď. Před tím a potom. Vše uchované v paměti... plné vypálených děr.. ., „Time is the fire in which we burn.” --- Ten žár, to nikdy nekončící tavení, to co se „s postupem času" stane s příběhy našich životů, ta otázka, v co se tyhle příběhhy „s postupem času" promění. V prach? __ Nebo z nich nakonec zbyde ještě něco jiného? ___ (26.02.2019)

Návrat ku koreňom. 3 séria mi pripomenula prečo som miloval tú prvú a presvedčila ma vrátiť Temný prípad medzí obľúbené seriály. Málokedy sa to stane ale ja nemám ani jednu vec čo by som vytkol. Od prvej scény som bol v tom a preciťoval atmosféru. Hudba dokreslovala chladnosť a prelínanie časových línii bolo prehľadne, často aj obrazovo alebo strihačsky obvzlastnené. Námet a scenár sú temné ako sa patrí a herecky vyčnieval Mahershala Ali. Toho herca asi začnem viac sledovať. Deprimujúci zážitok a chuťovka pre milovníkov detektívnych trilerov 10/10 (27.03.2023)

Napůl dusná, fantasticky nasnímaná kriminálka se skvělým Alim, napůl vyhoněná zhovadilost bez špetky pokory. Třetí řada Temnýho případu je prostě osmidílnej paradox. Rád bych to totiž z řady důvodů sežral Pizzolattovi i s navijákama. S každým subjektivně nekonečným rozhovorem hlavního hrdiny s manželkou mi ale v hlavě padaly hvězdy. Z původních pěti na slabý tři. Něco si přejte. (25.02.2019)