Brazil

Začátek je poměrně rozpačitý, na diváka se vysype zprvu obtížně uchopitelný příběh ve složitém prostředí plného kovových trubek, gumových hadic a papundeklových rekvizit, ale časem člověk zjistí, že to má své kouzlo a že právě tyto (ne)efekty dokreslují Brazilu to správně ujeté a neuvěřitelně bizarní vzezření a atmosféru. Brazil nelze definovat jedním žánrem, někdy je komický, absurdní, romantický, snový, jindy paranoidní, mrazivý, úzkostný anebo prostě jen šílený. Příběh na konci nezaklapne tak dokonale jako u 12 Opic (nebo přesněji, jestli vůbec zaklapne), ale poslední minuty gradace nemají sebemenší chybu. Taktéž proto Brazil vytváří tak příjemnou katarzi... Bylo to skutečně až po skončení, kdy jsem film docenil a uvědomil si, jak je unikátní. 8/10 (05.04.2009)

Ministerstvo strachu a rok 1984 v novém elegantně vtipném hávu jsou ukázkou toho, že takhle nêjak mohl vypadat Matrix, kdyby se nebral tak nesmírně vážnê, a mohl být tím pádem i zábavný. Režijně vybroušené gejzíry nápadů srší fantazií i vtipem. Sám námět je výborný, zaujal by i bez té nadmíru zábavné formy, s níž je za zvuků mnoha hudebních vtípků vyprávěn. Jen se obávám, že během pobrukování ústřední melodie, kterou do češtiny kdysi tak skvěle nazpíval Karel Hála, budu mít neustálou chuť na kávu. Inu, někdo z panstva by si dal pravou brazilskou kávu. (12.06.2020)

Příběh tohohle snímku je dnes už ve filmové branži bezmála legendou. Producenty filmu výsledná podoba tak znechutila a vyděsila, že ho vůbec nechtěli pustit do širší distribuce a když, tak v silně sestříhané verzi. Spočítali si, že půjde o propadák (což se koneckonců potvrdilo ) a nechtěli vyhazovat peníze za reklamu. Gilliam začal za jeho uvedení bojovat a získal na svou stranu publicisty a odbornou kritiku. Ta i s odstupem času více méně pravidelně zařazuje Brazil do desítky nejlepších filmů všech dob. John Cleese z Monty Pythonů označoval Gilliama za vášnivého megalomana, který snadno podléhá svým tvůrčím vizím a je nutné ho mít pod kontrolou. V Brazilu se to producentům očividně nepovedlo a tak vzniklo nanejvýš osobité a výtvarně přinejmenším pozoruhodné, leč z hlediska diváků ne zcela stravitelné dílo. Osobně mám radši Dvanáct opic -jsou přímočařejší a lépe konzumovatelné. V Brazilu Gilliam místy podléhá manýře a pohrává si s výtvarnými detaily a s atmosférou na úkor celku. Herecké výkony a už zmíněná výtvarná stránka jsou na špičkové úrovni, takže 90 % hodnocení je na místě. Zajímavý je casting, který nadělil hereckým hvězdám jako je De Niro či Palin pro ně velmi netypické role. Brazil je každopádně film, který stojí za to vidět, ať už si o Gilliamově nekompromisnosti myslíme cokoliv. (11.10.2007)

predstavte si kafkovsko-orwellovskú tému v montypythonovskom podaní. síce zjednodušene a generalizovane, ale zhruba tak si jednou vetou môžete vykresliť toto nanajvýš dokonalé veľdielo pána režiséra Terryho Génia Gilliama, ktorý sa tu vybúril ako mladý pankáč na koncerte sex pistols. jedným slovom vizuálna aj myšlienkový lahôdka, nenapodobiteľný a charakteristický rukopis v plnom kvete. ja jednoducho fantáziu a obrazotvornosť tohto nenápadného amerického pythonovca milujem. keď to najbližšie pôjde v nejakom klube, ktorí máte po ruke, bežte si to rozhodne pozrieť (aj v prípade, že ste to už videli). (01.07.2006)

Producenti asi musí mít z Terryho "tady-to-máte-a-přeberte-si-to-jak-chcete" Gilliama žaludeční vředy. Pro většinu diváků bude Brazil asi těžce stravitelnou podívanou. Vizuálně nesmírně působivá metafora, která u širokého publika propadla, ale zapsala se do dějin filmu jako originální dílo. Franz Kafka by měl určitě radost. A George Orwell možná taky :o) (13.04.2003)