Pianistka

kto chce vidieť obscennosť, vidí ju, kto chce vidieť drámu ženy .. vidí ju, Veľmi zaujímavý herecký prejav pani Isabell, ktorej úspešne sekundovala mama "komisárka" Girardot :). Film pre náročnejšieho diváka nezaťaženého predsudkami. Zlá Erika rozbije sklo a nasype nič netušiacej mladej adeptke do vrecka na kabáte , a kľudne si sadne do hľadiska a s chladnou hlavou tvárou na ktorej sa postupne rozlieva ironicky viťazoslávny úsmev sleduje hru adeptky a žiaka , ktorý spieval pieseň od Schuberta: "Proč cesty po kterých jdou jiní jsem nikdy nehledal ? Mé stezky skrývají se v jiní, pod štíty zasnežených skal... Aber ja doch nicht vergangen, dass ich mochte Leuten schein .. ale ja jsem přec nic zlé neudělal, aby se lidem musel vyhýbat" Takouto pasážou, ktorú tam režisér naordínova, vystihol moment - podstatu charakteru Eriky. Pozerám, že niktozo znamych nedal 5 bodov. Ja dokonca este vaham asi som tiez este v "šoku" hihi (06.10.2015)

Tak to bolelo, fakt to bolelo, ale bylo to úžasné...anebo jsem blázen? (10.09.2017)

Oba hlavní představitelé podali neuvěřitelně silné herecké výkony.. což ale nic nemění na tom, že většina filmu mi připadala dost nechutná (plus scény Erika versus její matka)... Asi jsem toho ještě moc nezažila ;-) (29.09.2007)

35. LFŠ Bennyho video jinak. Ovšem stejně dobře. (03.08.2009)

Vážne škandalózne dielo, krásne urobené a zaslúži si početné publikum, ktoré by sa o ňom mohlo hádať, oceňovať ho a dokonca ho nenávidieť. 7/10 (03.09.2021)

Bohužel film nejen knihu zploštil (co zbude, když se odstraní technicky přebujelý strojový styl vyprávění), ale i zneviditelnil motivace jednotlivých postav. Erika se díky výchově a potřebě závislosti brání tělesnosti, která ji biologicky přitahuje, a tak si milostnou lásku podvědomě zoškliví perverzí, což jí pomáhá zůstat v matčině hnízdě. Pro ní film končí happyendem, protože zvolená metoda zabrala. Pianistka je spíše materiálem pro psychoterapeuta E. Jelinek, neboť je silně autobiografická (jen nesedí hrdinčin věk, protože autorce se osudu podařilo utéci) a zaznívá z ní spíše zahořklost autorky, která toužila (a možná ještě touží) po životě spořádané měštky. Film odstranil jazykové mistrovství a zbyla jen touha šokovat. (18.07.2010)

Strhujúci a zdrvujúci portrét narušenej osobnosti, ktorý sa vám svojou brutalitou dostáva pod kožu a je len a len na vás, kde sa končí vaša hranica znesiteľného. Je to dielo, ktoré oceníte, ale len ťažko by ste oplývali túžbou pozrieť si ho znovu. Čo ma však sklamalo, bol koniec, ktorý je na veľmi tenkej hranici medzi voľne interpretovateľným a bezpointovým a ja som sa asi bohužiaľ ocitla na nesprávnej strane hranice. (24.03.2013)

psycho. (13.10.2015)

Po tomto filmu jsem z kina odešla s mnoha otazníky v hlavě... Tolik temna a tolik neštěstí v jedné hlavě... Neschopnost přijmout nabízené dobro, lásku, nenásilí... Cítila jsem, jak mě jednání hlavní hrdinky rozpalovalo do běla, leč nedokázala jsem ji "nenávidět", jelikož mi jí bylo spíš líto, jako návod ne na to, jak promrhat nesporný talent, ale život... Isabelle Huppert umí své rozporuplné hrdinky vždy zahrát s takovou autenticitou, že v nich nikdy nevidíte Isabelle Huppert. Pro mě je toto paní herečka s velkým H. Celkově mě celý film velmi zasáhl na dlouhou dobu. Díky němu jsem se i více začala zajímat o tvorbu a osudy autorky předlohy Elfriede Jelinek. (25.06.2009)

Uff, hodne ťažký náklad. Niežeby som od Hanekeho čakal nejakú oddychovku, už som si zvykol, že sledovať jeho filmy (a zrejme aj tvoriť ich) je náročná intelektuálna práca, ktorá ešte dlho doznieva a nedokáže len tak vyšumieť z hlavy. Obvykle si sice píše scenáre sám, ale tak precízna anatómia perverzie, akou je knižná predloha od Elfriede Jelinek, bola pre neho ako stvorená, so všetkým, čo je mu tak vlastné – viacúrovňový voyeurizmus, odtažitý, strohý a nestranný popis zvrhlosti a tabuizovaných stránok života, odhaľovanie tých najtemnejších zákutí ľudskej duše v celej ich komplexnej zložitosti, pôvodu trýzne a zla z toho prameniacich, rovnako ako patológie medziľudských vzťahov odhaľovanej v tých najsúkromnejších, najzahanbujúcejších okamihoch, kde sa dopátráva skutočnej pravdy a podstaty – alebo aj nie. Mal som však pocit, že šokujúcu kombináciu klasickej hudby a otvoreného zobrazenia potláčaných sado-masochistických chúťok (a ktoviečoho ešte všetkého) by som mal možnosť lepšie precítiť (resp. premyslieť) v literárnej podobe, hlavne potom, čo v druhej polovici filmu hudba úplna zmizla v prospech deviácie a koncert hudobný prešiel definitívne v ten herecký. Napriek tomu ma zarážalo neuveriteľné napätie, ktoré PIANISTKA dokázala vytvoriť - jednak samotným dejom, jednak neprestajným prevracaním emocionálneho náhľadu na jednotlivé postavy, v čele samozrejme tradičná dráždivá a na takto vysokej a súčasne realistickej úrovni ťažko vytvoriteľná zmes odporu a súcitu. Príklad za všetky – scénka s rozbitým sklom vo vrecku študentkinho kabáta jednoznačne Eriku odsúdi do pozície pošahanej bosorky, ale asi málokto si pritom uvedomí, že sa to rovnako dobre dá vysvetliť úmyslom pomôcť študentke, ktorá to nezvláda a možno ju to ani nebaví, a potrestať jej matku, rovnako dominantnú, panovačnú a do úspechu nútiacu jako je Erikina vlastná... Podobných zlomov v nahliadaní na pohnútky konania alebo nejednoznačných možností interpretácie sa od momentu zintenzívnenia vzťahu Waltra a Moniky naskytá celý rad. Je pritom ťažké bez výhrad prijať Hanekeho realistickosť v tom, aké zrkadlo nastavuje spoločnosti, nekompromisne otvorené a provokatívne. Nech už sa na jeho filmy pozeráme akokoľvek, jedno je isté – že sa dielo tejto kontroverznej autorskej osobnosti nedá ignorovať, pretože človeka jednoducho nenechá ľahostajným. (11.02.2014)

Film sám o sebe dobre natočený, hlavná predstaviteľka hrala výborne, nádherná klavírna hudba, ale to je asi tak všetko. Netuším, prečo by sa mi toto malo páčiť. Lebo je to choré, zvrátené a nechutné? Pre túto tematiku nemám pochopenie, sorry. (05.08.2014)

Ema má maso a Erika má chuť na sado. Anebo nemá, kdo ví. Nejspíš ani ona sama ne, zajatá ve svých obsesích a touhách, zajatá vlastní matkou a zajatá sama v sobě. Erika neumí milovat, aspoň ne normálně. Tenhle film jí nepomůže, nenajde východisko z kruhu a nenajde ani uspokojivý závěr. Ale zavrtá se pod kůži. (21.02.2017)

Jestli mě někdy dokázal nějakej film šokovat, tak to byl tenhle a Haneke v něm opět ukázal svůj um. Když jsem to tenkrát asi v 20 letech viděl a myslel jsem si, že to bude o hudbě, umění a intelektuálních konverzacích (a ze začátku to tak vypadalo), nečekal jsem, že se to zvrhne v takovou zvrhlost. Po letech jsem věděl, co od toho mám čekat, ale sama kvalita filmu o sobě dala brzo vědět. Vynikajícím výkonem oslnila Isabelle Huppert, která obě své tváře ztvárnila dokonale. Benoit Magimel, což je takovej francouzskej Richard Hammond, taky vůbec nezaostával a jediné, co musím tomuhle filmu vytknout, je to, že v závěru jsem nevěřil tomu náhlému obratu - on začal být najednou strašnej hajzl a ona ta, kdo dolejzal. Ale jinak je to krásnej film o staré frigidní úchylce, která to v okolí tají (a kdo by to netajil, že). Podle mě takhle má vypadat pořádnejch 50 odstínů šedi, hehe. (09.05.2019)

Hmm... (15.05.2020)

Nikdy mi doopravdy nedošlo, jak bolestně sami tihle lidi musí být. Tenhle film mi to ukázal a tím pro mě jeho explicitní zobrazování zatraceně temných stránek duše (které jinak mnohem líp snáším v jinotajné lynchovské podobě) získalo smysl, což je mnohem víc, než můžu říct třeba o Nevratném nebo o Saló. (29.01.2016)

Vskutku pěkný film, plný bohatých zvukomalebných záběrů a na druhou stranu sonda do perverzních představ, které při realizaci můžou dost ztratit na onom předpokládaném vzrušení. Nelze odepřít Hanekeho výborný znepokojivý styl a stejně znepokojivou pianistku Isabelle Huppert - Výborná práce. (19.09.2018)

S každým dalším zhlédnutím mi přišla lepší, tak se ze dvou hvězdiček dostala na čtyři. (14.02.2011)

...film, ktorý definitívne ovplyvnil môj pohľad na staropanické učiteľky žijúce so svojimi matkami... tá bizarná "chémia" ústrednej dvojice/trojice intenzívne pôsobí a je taká presvedčivá, že ju neviem dostať z hlavy... fúúúúú... a to rozhodne nie je každodenný filmový zážitok, takže - palec hore... (10.01.2013)

Artová Pianistka balansuje medzi obscénosťou a umeleckosťou, podobne ako jej nemenej kontroverzný predchodca Posledné tango v Paríži. Dalo by sa povedať, že Marlon Brando je starší brat Isabelle Huppertovej alias Eriky Kohutovej: obaja sa svojím neukojiteľným obcesívnym libidom odcudzili spoločnosti a neodvratne smerujú k tej istej tragédii. (19.06.2006)

Hanekeho mám rád, ale zde podle mě lehce přestřelil. Hlavně délku filmu... U jiných jeho filmů my to nevadilo, ale tady ano. Psychologické profilování ústřední dvojice postav bylo parádní, jejich vývoj a patologické změny v jejich osobnosti... Jakési míjení mísené s touhou, láskou a uspokojením svých nejniternějších tužeb... Ale jak říkám, film mě místy nudil. A to se mi moc často nestává. (21.09.2010)