Mlhy Avalonu

Kniha Mlhy Avalonu od Marion Zimmer Bradley patří mezi mé vůbec nejoblíbenější knihy, a to zejména díky ženskému pohledu, feministickému pojetí, zobrazení pohanských zvyků, absenci jakýchkoli bojů a vykreslení myšlenek a pocitů ženských postav tak, že jsem jejich jednání byla schopna pochopit. Navíc se zde neobjevuje typické rozdělení postav na ty „zlé“ a „hodné“. Ve filmu se mi toho bohužel nedostalo. Ve filmu je celý ten příběh zmatený, nedokáži se ztotožnit s žádnou postavou (dokonce byly mnohdy zobrazeny jinak než v knize a ani obsazení se mi nelíbí) a přijde mi, že zde dali nevýznamné scény a ty, které mne zaujaly v knize, vypustili. Nicméně film se mi nelíbí asi z toho důvodu, že jsem si dříve přečetla knihu a očekávala jsem něco zcela jiného. (09.05.2009)

Nečetl jsem knižní předlohu, ale vyprávění s pohledu tradiční čarodějnice a záporné postavy mne zaujalo. Triky, výprava a scénář odpovídají televizní produkci, i herecké výkony ujdou (až na Artuše; kdy už konečně někdo překoná výkon S. Conneryho?). Každopádně největší lahůdkou je pohrávání si s náboženskými symboly a podařené ztvárnění prolínání dvou odlišných kultur. (15.03.2011)

Další notně upravené (téměř bych řekl až nově převyprávěné) zpracování artušovské legendy bez Artuše - téměř. Na televizní film je to opravdu dobré, s báječnou atmosférou, výpravou i hereckými výkony. I ten příběh je zpracovaný docela zajímavě, takže to za ty tři hodiny nestihne nudit, ale na Merlina se Samem Neilem to samozřejmě nemá (na něj nemá skoro nic). Velký prostor je věnován ženám - bohužel ale Morgana není ani trochu zlá (naopak je to ta nejsympatičtější a nejhodnější holka pod sluncem), Guinevere zlá je, Vivien nemá s Excaliburem vůbec nic společného a někoho by tyhle změny mohly docela nasrat, já o nich naštěstí věděl dopředu, takže jsem se nasrání vyhnul. Ale i s těmito "drobnými" úpravami je to fajn film, který je překvapivě mnohem víc "historický", než fantasy. 70%. (18.09.2020)

Popsala bych ho jako historický, dobrodružný, romantický film pro dámské publikum s nepříliš dobrým koncem. Opět ho znám jen v angličtině a musím říct, že každá věta v češtině mi trhá uši. Film má atmosféru. výborné jsou lokace, výprava a hudba. Všichni herečtí představitelé, myslím, odvádějí dobrou práci. Potěšila mě přítomnost Kláry Issové. Jsou cítit silné ženské postavy a slabší mužské postavy. Král Artuš měl být silný král sjednotitel, a ne sužovaná figurka na hráčském poli žen, kněžek. I Merlin není silná postava. Nejmužnější postava je král Uter, ale ten je tam opravdu jen chvíli. To dokládá fakt, že celá legenda je mocně a mockrát poposunuta někam jinam. Poslední mužská důležitá postava, syn Artuše a Morgiany, je tak zaslepený nenávistí a zlobou, že pochybujete, že se měl vůbec narodit. Jak to tedy dle Vivian mělo správně být, aby historie Avalonu skončila dobře? Jak chtěla udržet rovnováhu? "I am the highest priest of the Avalon and you have to serve my will!" (17.06.2014)

Z těch adaptací které znám, a které se zabývají Artušovskou legendou, jde na to tato asi zatím nejvíce nezvykle co se týče hlavního námětu a rozložení samotných postav. Velký prostor zde dostává víra, kontrast starých náboženství a nových, což je taková paralela k době, kdy se měli Artušovské legendy reálně odehrávat. Římské impérium a jejich bohové, příchod křesťanství, do toho kmenové legendy...Pokud se podíváme na děj jako takový, tak Morgana je najednou vesměs kladná postava, což je nezvyk. Paní Jezera se tu míchá s bohyní. Artuš je mnohdy spíš takový arogantní ňouma, stejně tak jeho rytíři. Pokud se ale odprostítě od těchto nezvyklostí, tak to jinak poměrně solidně odsejpá, jako bonus jsou tu i našinské reálie, ačkoliv mnohdy změněné, aby odpovídali Britskému prostředí. (15.01.2024)