Across the River
Obsahy(1)
Marco Contrada pracuje ako etológ na taliansko-slovinských hraniciach. Za pomoci moderných prístrojov zaznamenáva voľný pohyb a správanie divokej zveri. Jedného dňa narazí na staršiu schátralú budovu, kde sa rozhodne prespávať. Po niekoľkých nociach si uvedomí, že jeho technika zaznamenáva omnoho viac, ako sa môže zdať. Opustený dom totiž skrýva svoje hrôzostrašné tajomstvo. (*CARNIFEX*)
(více)Recenze (80)
Nízkorozpočtový fajnový pokus, který jsem si užil mnohem víc, než podstatnou většinu hororů za poslední dobu. Kdo má zálibu v myslivosti, nebo naopak strach z lesa, nedej božíčku z nočního lesa, pak se dá rozhodně doporučit. Můžu říct, že jsem se pobával takhle po půlnoci, což bylo kurva příjemné. Co se týče zdejších upozornění, souhlasím, že možná ne každý ocení danou formu, no pro srovnání bych tady hodil třeba příběh ovarového kolínka, na který ale rozhodně neupozorňuju kvůli dějové paralele. Spokojenost na 75% ()
Italská hororová tvorba patří vůbec k nejslabším na této planetě a obecně považuju vyznavače jejich hororů za choromyslnou bandu úchyláků. Ovšem tohle je stará dobrá duchařina se skvělou atmosférou. Chvílemi jsem měl podobné pocity jako kdysi u Blair Witch. Další důkaz, že násilné a krvelačné horory jsou jen trapným přežitkem sedmdesátých a osmdesátých let a tento film by mohl nastolit novou a lepší éru italského hororu. Pro vyznavače ubližování a krve doporučuju se na toto nedívat a jít tiše masturbovat na jatka. ()
Hodně jsem přemýšlela, zda 3* nebo 4*, ale bohužel jsem se nakonec přiklonila k nižšímu hodnocení. Jak už bylo řečeno, příběh plyne poměrně pomalu, to ale rozhodně nebylo na škodu, atmosféra filmu super, ale jen do doby, než hlavní postava zůstane "uvězněná" v městečku a s vydatným lijákem přichází i uvolnění atmosféry. Jak se tam začaly objevovat levitující židle, bylo to v kelu. Přitom sakra ten film byl tak blízko - noční les, opuštěná horská vesnice, nikde nikdo, jen zima, déšť a dvě blonďaté sviňuchy. Navíc hlubší příběh dvou sester by opravdu neuškodil. Minimalistický nedobroušený diamant. ()
Nebudu lhát, těch cca 100 minut mi přišlo jako dvě a půl hodiny. Ovšem nezaměňovat tenhle pocit s nudou - protože to byly naprosto *úžasné* dvě a půl hodiny. Vady na kráse by se našly, ale ač ne bezvýhradně, jsem z Oltre il guado nadšená. Po poměrně dlouhé době konečně zas nějaký filmový horror, který se mi opravdu zadřel pod kůži a při jehož sledování mě mrazilo v kostech. Nenápadná ambientní nádhera, jíž hodně pomáhá i poněkud derivativní, ale naprosto znamenitý soundtrack. A velmi jsem ocenila fakt, že ačkoli Bianchini efektně použil pár found footage vychytávek, nenatočil (zaplaťpámbu) found footage film. ()
Zvláštní snímek. Zajímalo by mě, proč se na takové filmy pořád dívám, když se na ně vlastně nevydržím dívat:) Zjistila jsem, že duchařiny sice miluju, ale už na to jaksi nemám, prostě se bojím dívat. Oltre il guado má specifickou atmosféru. Vystačí si s jednou hlavní postavou, neustálým deštěm a opuštěným, rozpadajícím se barákem, který ve svých zdech skrývá dávné, děsivé tajemství. Tento snímek je dokonalou ukázkou toho, že záleží na divákovi, v jaké je zrovna náladě a co od filmu očekává. Někteří se můžou ukrutně nudit, protože ve filmu se vlastně vůbec nic neděje. Druhá část diváků může být zcela pohlcena osobitou, artovou atmosférou a vychutnávat si ji. Pomalý, plynulý děj tak jednu skupinu může ukolébat ke spánku a tu druhou zase navnadit na ten krásný, děsivý strach z neviděného a neznámého. Během sledování jsem si vzpomněla na Záhadu Blair Witch. Ať už patříte k těm, které tento snímek unudil, nebo k těm, které zaujal, jednu věc snad musí ocenit všichni. Ta hudba je skvostná... ()
Reklama