Divočina

Vydať sa pešo, bez prípravy na 1000 míľ dlhú trasu - tak na to treba mať gule! Cheryl ich síce doslova nemala, ale mala za sebou ťažký život s otcom alkoholikom, umierajúcou matkou, s heroínom a noci plné neviazaného sexu ... Keď si uvedomila, ako vlastne žije, potrebovala spraviť reštart. Tak si dala cieľ ... Prejsť 1000 míľ dlhý Pacific Crest Trail, ktorý vedie územím USA od hraníc s Mexikom až po hranice s Kanadou. Celý čas som vo filme počúval úvodnú melódiu od piesne Simona a Garfunkela, ktorá vždy skončila ešte pred samotným spevom. Akoby ju tá pieseň tlačila do cieľa. Odvážna mladá žena, ktorej myšlienky mi vôbec neboli cudzie. Aj ja mám podobný cieľ. Prejsť z Košíc do .... (sny sa ale neprezrádzajú) 4**** (06.02.2015)

Co někoho vede k tomu, aby se vydal na Pacifik Crest Trail je mi záhadou. Krajina byla pěkná jen místy, ale asi nejde tak o tu krajinu jako o tu sílu to přejít. Celý příběh mi přišel až lehce neuvěřitelný, i přesto, že to bylo podle skutečných událostí. Reese Witherspoon se zhostila role opravdu dobře a přesvědčivě. Pro mě to byl určitě lepší filmový zážitek než většina filmů nominovaných na nejlepší film. Něco mezi 3* a 4* (09.02.2015)

"It took me years to be the woman my mother raised. It took me 4 years, 7 months and 3 days to do it, without her. After I lost myself in the wilderness of my grief, I found my own way out of the woods. – And I didn't even know where I was going until I got there, on the last day of my hike. Thankyou, I thought over and over again, for everything the trail had taught me and everything I couldn't yet know." Takové americké chození a filozofování. Líbil se mi ten trail, ale jinak průměr. (18.10.2017)

Nádherná příroda, charismatická holčina, Simon a Garfunkel, smysluplný příběh a emoce. Kdybych měl zavzpomínat na typově a žánrově podobný snímek, tak naposledy jsem si takhle užil před jedenácti lety Pennův ´Útěk do divočiny´. Tam měl sice hlavní hrdina jiné motivace, ale něco měli oba společné – hledali sami sebe v nádherné, očišťující krajině. Ze zečátku jsem se moc nechytal, náhlé střihy působily trochu zmateně, ale s přibývajícím časem mě to neskutečně zaháčkovalo. Hlavní postavě jsem rozuměl, záviděl její odhodlání se sebou něco dělat a jsem strašně rád, že Vallée nesklouzl k laciným berličkám, že některé scény, které mohly sklouznout do fatálního konce, se vyřešily jiným způsobem a klišé obloukem obešly. A to, jak Vallée pracuje s flashbacky, to je přímo mistrovská práce. A hlavně Reese – do role dala všechno, sama si to i zprodukovala, holka já tě obdivuju! Reese je prostě talent od boha, stejně jako Vallée, ještě jsem od něho neviděl špatný, ba i jenom průměrný film. (21.09.2018)

Což o to, film se mi líbil (mnohem více, než bych od recyklace "Útěku do divočiny", potažmo "127 hodin" čekala), nemohu se však zbavit dvou negativn(ějš)ích pocitů. 1) To, co Reese na plátně předvedla, by při troše dobré vůle zvládla jakákoli jiná herečka (známá i méně známá), takže nominaci za "Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli" bych nejspíš uvolnila někomu jinému. 2) Postrádala jsem moment prozření. Je sice pravda, že v nefilmovém světě se člověku málokdy rozsvítí z minuty na minutu, takže postupné utřiďování myšlenek (na základě jednotlivých podnětů) je reálnější, jde mi ale spíš o to, že nám hlavní hrdinka prozřela (jak? díky čemu?) už PŘED výpravou, která se díky tomu jeví malinko zbytečná... Oba výše zmiňované filmy jsou navíc jak herecky, tak režisérsky zvládnutější (fakt, že tady je hlavním hrdinou žena, nehraje roli), takže 3,5* zaokrouhleno dolů. (28.02.2015)