John Wick

"Nejde o to, co jsi udělal, synku. Jde o to, komu jsi to udělal." Nemohu se zbavit pocitu, že od té doby, co Rusové zákeřně ukradli Američanům Krym a provokativně si postavili své území nebezpečně blízko základen NATO, zmizely z amerických filmů veškeré mafie s čestnou výjimkou těch ruských. A ty je třeba pozabíjet. Krutopřísnému a hustodrsnému Johnu Wickovi to jde velmi slušně, akce si fanda rozhodně užije a pár scén stojí rozhodně za zapamatování. Například zrušení členství slečny Perkinsové v poklidném hotelu pro zabijáky bylo naprosto vynikající. Zkrátka, kdo si rád užívá tupé akční zábavy, tomu musím doporučit, aby si od Johna Wicka nechal na necelé dvě hoďky vypnout mozek. (10.03.2015)

|| Scenár: Derek Kolstad | Hudba: Tyler Bates, Joel J. Richard | Distribúcia: Lionsgate (WW), Summit Entertainment (US), Entertainment One Films (CA) | Štúdio: Summit Entertainment, Thunder Road Pictures, 87Eleven Productions, DefyNite Films | Rozpočet: 25 miliónov $ | Tržby: 78,7 milióna | Ocenenia: Spolu - 2 výhry a 1 nominácia || Tak staromódne, príbehovo jednočiare, že by človek čakal u hodnotení totálnu nespokojnosť. John Wick má však nevysvetliteľnú nadsádzku a dokonalú schopnosť balancovať medzi vtipom a vážnosťou, a pritom ani jednu z daných polôch nepriznávať. Jednou vetou, ten film je tak divný a nekategorizovateľný, že je dobrý. A hlavne, má Reevesa, ktorý si už podobnú pecku po dlšej dobe naozaj zaslúžil. Bojové scény mu verím viac, než komukoľvek inému v Hollywoode. Čistokrvná akcia, rýdza štvorhviezdica. Ps: Podobne ako Maringold a Matty si myslím, že to má nábeh na komixovú atmosféru Maxa Payna, ale toho mne viac pripomínal Payback s Gibsnom. 80% | Cine-Max Optima Košice, sál 2, 31.10.2014 | (31.10.2014)

Pořádný akční nářez jak má být. (Ne)stárnoucí Keanu Reeves stále ví, jak zacházet s pistolí a nebojí se postřílet desítky panáků na počkání. Nic světoborného, ale jednou za čas takový akční nářez stojí za to zkouknout a John Wick se zkrátka povedl. PS : Tolik headshotů už jsem dlouho neviděl, jestli vůbec někdy...90%...[28.10.2014_Cinema City_Flora] (29.10.2014)

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Sice nejde o druhý příchod Spasitele, ale o takové malé spasení skomírajícího (sub)žánru ano. Což není zase až tak málo, ne? A zvlášť pak pokud nostalgicky vzpomínáte na devadesátky, kdy akční film pro kina nebylo synonymum pro přebujelou CGI animaci o záchraně jsoucna (meta)chlapíkama v trikotech, ale šlo o chlapácký film s nenabušenými nevzhlednými týpky ve špinavých tílkách, s bouchačkou v ruce a se smradlavým podpaždím, kterým šlo spíše o přežití/pomstu/hrozbu lokálního charakteru. A přesně takovou postavou je i Max Payne... Ehm, John Wick, který nedostal do vínku nějakou superschopnost (i když ten jeho 100+1 headshot už jí pomalu je), ale ultimátní motivaci „vy ruský parchanti, zabili ste mi štěně, který mi dala umírající manželka a vokradli mě tak vo truchlení, takže vám teď všem chtě nechtě musím vystřílet mozky z hlav", kterou nepřebijete, ani kdybyste k napsání postav povolali z hrobu páně Čechova. Jde prostě o přímočarý béčkový hravý akčňák staromilského ražení, který netrpí na rozklepanou kamerou a je nepolíbený maniakálním střihem či CGI skopičinami. A díkybohu se nebere ani trochu vážně (tedy až na ten rádoby tklivý úvod). (23.10.2014)