Kingsajz

Když pominu, že je to největší zobrazení totalitární společnosti, jakou Machulski natočil, musím říct, že je to taky velká sranda. Smršť nápadů a vtípků, které tvůrci zakomponovali do příběhu (vůbec jen nápad, že v naší společnosti žije mnoho původně trpaslíků, že jediný způsob, jak můžou zůstat velcí je pít určitou limonádu, a potom ta trpasličí země Šuflandie a všechny ty drobnůstky jako oblečení, menu v hospodě v podobě vařené mouchy, obranný nástroj čili sichrhajska=zavírací špendlík, bydliště a život v Šuflandii, konec filmu atd), si zaslouží uctivé ticho. No a nesmím, jako starej prasák, zapomenout na nádherný erotický scény (a tohle je erotika, ne to soft porno, kterým nás krmí jisté televize). Je to jiskřivý, vzrušující a neznám chlapa (samozřejmě asi kromě teplejch, protože ti by chtěli pravděpodobně jinýho partnera), kterej by tohle nechtěl zažít. a Katarzyna Figura má sakra figuru. (06.02.2006)

Opravdu nehrozí, že Kingsajz někdy bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů - přecejenom jsem viděla Sexmisi (kterou jsem zbožňovala už od nějakých 6 let) a neubráním se srovnávání. Myšlenka je ale hezká (i když ne tak dotažená, jako právě u přechozího filmu režiséra) a vůbec je to celé strašně milé. A postava Nadšiškovníka je prostě boží. (08.12.2006)

Více než klasicky výborný výkon Jerzyho Stuhra, více než přeladná figura Katarzyny Figury, více než celkem roztomilý děj plný milého humoru ční neuvěřitelná a úžasná scénografie lodžských ateliérů (barrandovskými efekty podpořená), stejně jako celkové antiautoritativní poselství z doby labutích písní komunistické východní Evropy. (14.08.2022)

Bizarní útvar, recyklující v genderové kontrapozici sexmisovskou podzemní totalitu s českou trpajzličí trikovou školou v propracovaném scénáři, který ovšem mezinárodně sdělný protirežimní vzdor pojímá v lehce infantilně kódované stylizaci. Vzor vorlovsky-skřítkovského šklebu (počítám, že Machulski skřítkovské čepici odrostl), zábava, kterou nesnadno reprízovat. Významově důležité české verze písniček přispívají k českému dabingu, který podporuje styl. 3-4* (26.01.2014)

Moje moucha! Už neni! Na divoko! No a? Je to hnus! Série ironických a ikonických hlášek, které si nejlépe člověk vychutnal v té době a je až s podivem, že to u nás prošlo cenzurou, ale je fakt, že ke konci osmdesátek to tady měli všichni už dost na salámu. Převeliká škoda, že se Šuflandie sune do zapomnění, stejně jako Sexmise, protože film měl spoustu památných scén a památných vět: "Dejte mi sichrhajzku, živého mě nedostanou." Díky mírnému zastarání nechám jenom čtyři grilované mouchy. (15.06.2014)