Kingsajz

Moje moucha! Už neni! Na divoko! No a? Je to hnus! Série ironických a ikonických hlášek, které si nejlépe člověk vychutnal v té době a je až s podivem, že to u nás prošlo cenzurou, ale je fakt, že ke konci osmdesátek to tady měli všichni už dost na salámu. Převeliká škoda, že se Šuflandie sune do zapomnění, stejně jako Sexmise, protože film měl spoustu památných scén a památných vět: "Dejte mi sichrhajzku, živého mě nedostanou." Díky mírnému zastarání nechám jenom čtyři grilované mouchy. (15.06.2014)

Pro mě legendární komedie, kterou jsem několikrát viděl jako malý a před nedávnem jsem si ji tak po 20 letech pustil znovu - spousta geniálních hlášek a scén svým humorem nezestárla, opět jsem se skvěle bavil. Je to takové naivní, roztomilé, pohádkovské... Na Sexmisi to nemá, ale mám tenhle film rád :-) (22.01.2019)

Opravdu nehrozí, že Kingsajz někdy bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů - přecejenom jsem viděla Sexmisi (kterou jsem zbožňovala už od nějakých 6 let) a neubráním se srovnávání. Myšlenka je ale hezká (i když ne tak dotažená, jako právě u přechozího filmu režiséra) a vůbec je to celé strašně milé. A postava Nadšiškovníka je prostě boží. (08.12.2006)

Zábavnost filmu částečně odvanula uplynulá léta, ale jako metafora totalitního režimu je jasně čitelný dodnes. Jak něco takového tehdy mohlo projít? Každopádně scéna, kdy hlavní hrdina v trpasličí velikosti šplhá po těle krásné nahé hrdinky, se mi vryla do paměti už jako děcku a moc se mi líbí i dnes... :o) (14.11.2006)

Když pominu, že je to největší zobrazení totalitární společnosti, jakou Machulski natočil, musím říct, že je to taky velká sranda. Smršť nápadů a vtípků, které tvůrci zakomponovali do příběhu (vůbec jen nápad, že v naší společnosti žije mnoho původně trpaslíků, že jediný způsob, jak můžou zůstat velcí je pít určitou limonádu, a potom ta trpasličí země Šuflandie a všechny ty drobnůstky jako oblečení, menu v hospodě v podobě vařené mouchy, obranný nástroj čili sichrhajska=zavírací špendlík, bydliště a život v Šuflandii, konec filmu atd), si zaslouží uctivé ticho. No a nesmím, jako starej prasák, zapomenout na nádherný erotický scény (a tohle je erotika, ne to soft porno, kterým nás krmí jisté televize). Je to jiskřivý, vzrušující a neznám chlapa (samozřejmě asi kromě teplejch, protože ti by chtěli pravděpodobně jinýho partnera), kterej by tohle nechtěl zažít. a Katarzyna Figura má sakra figuru. (06.02.2006)