La Guerre des boutons
Gombíková vojna
War of the Buttons
Režie:
Yves RobertKamera:
André BacHrají:
Jacques Dufilho, Yvette Etiévant, Michel Galabru, Michèle Méritz, Jean Richard, Pierre Tchernia, Pierre Trabaud, Claude Confortès, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Lovreňáci a Velraňáci jsou dvě party kluků ze sousedních vesnic. S vervou sobě vlastní se nenávidí a bojují proti sobě s odhodláním svých statečných dětských srdcí. Jejich netradiční válečné trofeje - knoflíky, šle a pásky jsou na druhé straně vykupovány výprasky a tresty stejně urputných rodičů. Chlapci procházejí těžkou zkouškou, která jim dá poznat to nejdůležitější v životě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (149)
...." Kdyby jsem to býval věděl, tak bych sem nechodil"..... ()
I po letech jsem se potěšeně chechtala. Jediné, co mi kazilo radost, je neuvěřitelně zmršený formát obrazu Filmáku. Semtex na ně! ()
"Pamatuj si, že v životě je vždycky vůdce ten, kdo má největšího pindíka!" ()
O 20 rokov mladší a oveľa lepší francúzsky pendant k Timurovi a jeho družine. Podobne ako v socialistickom Timurovi, ale s humornejším nadhľadom sa podarilo francúzom zobraziť detský svet s celou jeho hierarchiou, kde ma každí svoju dôležitú úlohu. V očiach dospelích sa nezbedná (až výtržnícka!) hra mení v "smrteľne vážnu" detskú gombíkovú vojnu. Vyhrotená situácia sa zakaždým rieši výpraskom a zdanlivo "končí" v polepšovni. Úsmevná sociálne až psychologicky ladená komédia určite sadne každej generácii. Rozhodne povinnosť pre všetky nezbedné deti, ktoré ešte nezažili výprask... Mám pocit, že tento film bol do istej miery ovplyvnený o 3 roky starším snímkom NIKTO MA NEMÁ RÁD - debutom F. Truffauta. Hlavne realistické scény v škole a polepšovni. Určite odporúčam i tento dramatickejší pohľad do detskej duše http://www.csfd.cz/film/9092-nikdo-mne-nema-rad-quatre-cents-coups-les/ ()
Nepřečetl jsem si dopředu, o čem film je ani o žánru. A tak když se objevil poprvé nůž v chlapeckých rukou, trošku mě zamrazilo. A pak už jsem se nechal unášet na vlnách sentimentu, neposkvrněného dětského světa plného čestnosti a dobrodružství ala Foglar, kde není místo pro podrazy (a když už, tak jsou náležitě potrestáni). Pevné místo zde mají nesmlouvaví a tvrdí otcové dětských hrdinů. Jenže jejich výprava za hledáním Lebraca probíhá a skončí tak, jak říká životní moudro: "muži nikdy nepřestanou býti dětmi". ()
Je to klasika, ale to lovení lišky, nebo házení zajíce ze stromu mě pěkně nasralo.... ()
Kdyby sem to byl vedel, tak bysem sem nechodil. :-) ()
Pohodičková alegorie světa dospělých v dětském prostředí, mile podbarvená naivitou mládí. To celé s vůní francouzkého venkova, krásnou prací s kamerou a mimo jiné příjemným dabingem. ()
Z nostalgie na své dětství přidávám hvězdičku navíc. Jo, jo, film krásně ukazuje dobu, kdy hrdost příslušnosti k místu - patriotismus - se pěstoval od mala, stejně tak jako vztah k fauně. Hlášky z filmu jako: Kdyby jsem to byl věděl, tak by jsem sem nechodil, či: Takhle půjdu, budu se dívat dolů a vůbec se nebudu bát, zlidověly a písničku: Mám v kalhotách..., jsme si pohvizdovali, už když jsme šli z kina. ()
Film je fajn zpracovaný a v rámci mezí vtipný. Dovedu pochopit, že se ve Francii tak proslavil a proč ho mají rádi. Za sebe ovšem nerozumím tomu, proč by se na film vůbec kdy potřebovali dívat lidé řekněme starší než šestnáct let. Napadají mě tedy filmoví či literární kritici, ale to je tak vše. Vtipy jsou fajn možná tak pro děti a dospívající, pro dospělé už mi to ovšem přijde jako docela blbost, které se upřímně smát nedovedu. Samotný spád filmu nebo i hudba jsou fajn, ale mně film nudil. Děti by si na Knoflíkové válce užili infantilní vtipy, ale na druhou stranu by je události filmu mohli negativně inspirovat. Osobně navíc naprosto nesnáším školní prostředí 20. století a jeho nyní zastaralé manýry, což se na mém hodnocení také podepsalo. Nejsem filmový kritik, hodnotím podle toho, jak se film líbí mně osobně. Moc ne. ()
Kde jsou ty časy, kdy si děti uměly spolu hrát... Škoda, že ten krásný talentovaný kluk André Treton v roli Lebraca se nestal hercem. Tenhle film na jeho přesvědčivém výkonu stojí. Dodnes mě film dojímá, dodnes si ty hlášky pamatuji. 90% ()
"Mám v kalhotách,díru jak trám" a historická věta že" kdybych to byl"...Tohle snad utkví v pamněti každého,kdo tenhle film skouká.Já ho viděla jako holka a při každám průseru se u nás tahle věta o "kdyby" používala a v malých obmněnách dodnes používá. ()
Klasika, na kterou se nelze dívat jinak, než zaujatě. Doporučuji zhlédnout tento skvost našich otců a dědů ()
vyborny film pre deti aj dospelych. ()
Je neuvěřitelé jak vypadala škola, záchody i oblečení žáků a učitele ve Francii v roce 1961 !!! V této době bylo naše školství na superluxusní úrovni, a o výuce žáků raději ani nemluvím !!! Film nemůže konkurovat našim dětským filmům jako Páni kluci, Bylo nás pět, atd. ()
Když nebyly počítače, tak se hold dělali klukoviny.. ()
Knoflíkovou válku jsem někdy na hranici puberty četl, jenže tenkrát mi přišla strašně impertinentní. Přitom z dnešního pohledu na ni trochu nahlížím jako na francouzské pojetí Rychlých šípů. Samozřejmě pouze ve smyslu klukovského dobrodružství. Dvě party se rvou jako koně a nic si nedarují. Paradoxně jsou schopni bitvu zastavit kvůli zraněnému králíkovi. Tenkrát prostě byla jiná doba a to, co si užívali Lovreňáci a Velraňáci by dnes už z mnoha důvodů nebylo možné. Jenže tenkrát nebyly mobily a počítače. Zajímavé též je, jak si na své bitky příležitostně zavzpomínají i dospělí, takže rivalita se zřejmě předávala po generacích. Přitom nahlížíme do světa dětí a dospívajících, kterému dospělí nerozumí a jako by ani nechtěli, ačkoli sami prožívali něco podobného. Jako by svým věkem ztratili paměť a nerozpomenuli se na své dětské zkušenosti a zážitky. Rozhodně lze ocenit klukovské herce, kteří působili naprosto přirozeně. Mimochodem, pro Tsillu Chelton, Christophe Bourseillera a Martina Lartigua se jednalo o debut na filmovém plátně. Naopak Michèle Méritz tímto svou hereckou kariéru zakončila. ()
Nádherná klasika které nelze nic vytknout, Knoflíkova válka a vní banda kluku obou znepřátelených stran se musí zamlouvat každému kdo má v sobě ještě trochu dětské duše, režiser Yves Robert a všichni herci a hlavně dětští jsou výborní a je smutné že dnešní dětští představytelé v sočastných takzvaných dětských filmech působí spíše odpudivě. A ktomu ta nádherná hláška: kdyby sem to býval věděl, tak bysem sem nechodil: prostě a jednoduše 100% jinak to ani nejde. ()
Jedna z nejlepších komedií, co jsem zatím viděl. ()
Související novinky
Zlín Film Festival s vůní Francie
Filmové cestování po Evropě pokračuje letos výletem do provoněné Francie a Zlín Film Festival odtud přiveze návštěvníkům více než 40 archivních i nejnovějších filmových počinů. Sekce Dny francouzské… (více)
Knihu, jenž byla předlohou pro tento film jsem četl jako dítě. Tehdy mě celkem bavila, a tak jsem se nyní jako starý kokot rozhodl podívat se na film. Nebyla to už sice taková zábava, protože mě má dětská hravost a fantazie pod tlakem starostí a úzkostí už z velké části opustila. Přesto jsem se nechal unést tímto starým filmem, oslavujícím dětství, chlapecké hry a zobrazující silnou nevraživost mezi dvěma partami kluků ze sousedních vesnic – Loverňáky a Velraňáky, které se vzájemně nesnášejí, pokřikují po sobě a také se často vzájemně mydlí. Hlavní postavy jsou z tábora Loverňáků, především tedy jejich vůdce Lebrac, anebo zrádce Aztec. Na začátku vidíme malého Gibuse, který chce prodat sedlákovi známky proti nemocem, ale tomu je už prodali Velraňáci. Sedlák řekne dobrou věc – „Važte si zdraví. Zdraví je jen jedno, kdežto nemocí je spousta“. Gibus se pak dostane do potyčky s jedním Velraňákem, který jej nazve impotentem a Gibus neví, co to znamená. Při hovoru s kamarádem pronese své oblíbené „kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem to neřekl“. Tato věta v různých variacích od něj zazní několikrát. Při jedné z potyček je Lebrac zajat Velraňáky a má strach, že jej budou jako zajatce mučit, oni však mají v plánu něco lepšího – odřežou mu všechny knoflíky, tkaničky, cvočky, pásky a kšandy. Díky tomu se celé dílo jmenuje Knoflíková válka. Knoflíky jsou však drahé, a tak je třeba získat peníze na nové. Ne všichni však mohou přispívat. Kluci se zhlédnou v idejích republiky, kde jsou si všichni rovni, a tak musí každý přispívat, což nejde – někteří jsou bohatí, jiní chudí. A tak si začnou vydělávat peníze pomocí sběru hub, zmijí, a dokonce se jim povede ulovit lišku – chuděru ji vykouřili z její nory. Zato však na králíky jsou hodní a jeden zraněný ušák dokonce způsobí krátké příměří mezi oběma partami. Loverňáci si také postaví svůj dům, ve kterém se scházejí a kde jim mohou být celý svět a dospělí totálně volní. Avšak existenci domu a jeho polohu nahlásí zhrzený Aztec u Velraňáků, a ti jej pak pomocí ukradeného trakaře srovnají se zemí. Hoši na to však přijdou a se zrádcem se patřičně vypořádají. Nakonec i jejich otcové konečně pochopí, proč se tak řežou, proč jim chybí knoflíky a vzpomenou si na svá dětská léta, když se společně ožerou na poli. Ve filmu nechybí alkohol ani cigarety – naši dvanáctiletí bojovníci si je dopřávají ve svém dřevěném domě, a Aztec dostal pár panáků u jednoho Velraňáka doma. Je zde také nahota, protože když jdou hoši bojovat nazí, tak jim přece nemohou sebrat žádné trofeje. Aztec po vyhrané bitvě přesto pronese "kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil". Skvělí byli také hoši s praky, schovaní vysoko na stromech a divil jsem se, jak se jim tam povedlo vylézt - vždyť minimálně dva metry od země nevyrůstala z kmene žádná větev. Vtipná byla také scéna s tvrdohlavým oslem, který zůstal stát na jednom místě, než jej v noci hoši konečně donutili pohnout se domů. Nejvíce pozornosti je soustředěno na Lebraca, který si užívá doma výprasky od svého otce za každý ztracený knoflík a pozdní příchod a také je mu vyhrožováno internátem, na který se mu vůbec nechce. No, troufám si tvrdit, že v dnešní době je nemožné, aby mladí kluci trávili svůj volný čas tímto způsobem – především venku a s prakem v ruce, protože rodiče jsou úzkostliví, děcka zlenivěly a mobily jim postupně kradou zbytky dětské fantazie. A děcka s cigaretami, alkoholem a běhající nahá po lese jsou v současné době absolutní tabu a nejedna sociální pracovnice by si na jejich rodičích ráda smlsla. Ne, že bych to obhajoval, ale aspoň byla sranda a kromě pár modřin se přece nikomu nic nestalo. () (méně) (více)