The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House that Jack Built
Jack stavia dom
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHudba:
Víctor ReyesHrají:
Matt Dillon, Bruno Ganz, Uma Thurman, Siobhan Fallon Hogan, Sofie Gråbøl, Riley Keough, Jeremy Davies, Jack McKenzie, Mathias Hjelm, Ed Speleers (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Pro sériového vraha Jacka je každé zabití uměleckým dílem. Své temné mistrovství se snaží během let vybrousit k dokonalosti. I přes jeho vysokou inteligenci se policie pomalu přibližuje, zatímco Jack víc a víc riskuje na cestě k dokonalé vraždě. Ponurý, chytrý i groteskně humorný snímek nás zavádí do USA 70. let. Kontroverzní génius Lars von Trier jej poprvé představil na festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Recenze (522)
Po všech těch Melancholiích a Antichristech, vlastně poměrně přímočarý snímek (na Triera) a ne až tak prvoplánový art (na Triera) jak se na první pohled může zdát ..i brutálně černá groteska i satira, se stylově katarzním epilogem ()
4.700 hodnotenie patrí sériovému vrahovi od kontroverzného režiséra. Ktorého najlepší film je asi antichrist, nymfomanky som ešte nevidel. Jack stavia dom je dobrým filmom, ktorý ale v našich kinách chýbal. Ako spomenul známy filmový fanúšik, čo je škoda, na veľkom platne to mohlo byť o inom. Divím sa ale že to nieje v červených číslach. 4* ()
Neviem, prečo som toto doteraz nehodnotila, lebo videla som to už dávno... Iba včera sa mi nejako znova tejto film priplietol do života. Nebol vôbec zlý, len myslím si, že miestami nedomyslený a kládol priveľký význam na úbohú symboliku. Popravde, väčších psychopatov mám vo svojom okolí, možno ich majú všetci, len o tom nevedia... V každom prípade po Larsových pornofilmoch celkom dobý návrat (ani vlastne neviem k čomu), ale Matt Dillon je tu opäť cool. ()
Jack staví dům je film, ve kterém Jack rozhodně nestaví dům. Zato zde, z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu, začne velice efektivně likvidovat otravné flundry, které se mu zrovna připletou do cesty. Jack je ale stále nováček, a tak ze začátku dělá spousty školáckých chyb. To si takhle táhne mrtvou ženskou několik kilometrů za autem a pak se diví, že to nechalo na silnici tak perfektní pruh, že by se za něj nemuseli stydět ani na dé jedničce. Postupem času se ovšem Jack ponaučí a stane se z něj hotový profík. A i když z nasbíraných mrtvol, které mu vesele hnijou ve skladu, nemá dost materiálu na dům, zavzpomíná si na dětství a postaví si z nich alespoň pěkný bunkr, který by mu mohl kdejaký pětiletý soplák závidět. Před filmem doporučuju se pořádně zdunit, nebo si alespoň trochu přihnout, protože se budete královsky bavit a ani nepochytíte, jaká do nebe volající sračka to vlastně je... ()
Fascinujíci sebereflexivní kritika a překvapivě moralizující záležitost. Další film o potřebě víry (zde trochu provokativně pekla) v dnešním světě. Současně skvělá manipulace s divákem (náckem), kterému se mu předkládá taková zdánlivá Tarantinovka a sleduje se, kdy konečně nastoupí jeho empatie. ()
Lars von Trier - modla všech dnešních coffee/hipsto/art/moviegeek fašistů :). Přijde mi blbý navážet se přímo do něj, jeho jiný filmy považuju za přinejmenšim docela průměrný (ha!) a zrovna proti němu nic nemam, ale to on sám se tady s tim filmem hrozně ztotožnil. Je to jako jít do špatnýho (ale hodně sebevědomýho) muzea moderního umění. Je sám sebe strašně plnej - předhodí nepravděpodobný morální dilema (nebo rádoby senzační souvislost) a nabídne šokující rozuzlení™ (to jsem od něj čekal). Pak přizná, že tě do toho vmanipuloval (to by se ještě dalo čekat) a začne se omlouvat a nekonečně vysvětlovat (to jsem nečekal). Bohužel to dělá pomocí extrémně otravnýho dialogu, kterej je vlastně monolog. No a tuhle řídkou hovnovou polivku vaří tak 2/3 stopáže. (Černo)humorných scén nebo napětí se člověku dostane jen pomálu. Ucházející závěr už nemá šanci to zachránit. PS: Nevim, jestli by pomohlo, kdybych to viděl v míň debilnim kině, než je malej (péro)sál ve Světozoru. Asi ne. (50%) ()
Hodně těžko se mi to hodnotí. Některé scény jsou neuvěřitelné, ale některé zase hrozné. A úplný závěr mě zklamal. Ale literární, hubební, filmové a jiné umělecké odkazy byly vcelku příjemné ()
Nikdo doopravdy nechte vidět, jak Jack staví dům. To by z pořadu Jak se staví sen, nebyli úplně rádi. Matt Dillon, který mi i v reálu připadá jako dost velký psychopat, nemohl zahrát druhého Hannibala Lectera a třetího Normana Batese, lépe. Tyhle dvě vykopávky se vůbec nemůžou s ním rovnat. Oproti nim je Jack, celkem zábavný mladík s menší poruchou a záliby, jako třeba ''starání'' se o milá zvířátka. Ještě k tomu je velice zdvořilý kus chlapa. Ženská nejen dá na výběr, jestli chce býti kladivem rozmrdána, čí sfrancouzákem oněměna, a možná si nedopatřením tím udělat otřes mozku. Nebo si může vybrat velikost řeznického nože na uříznutí ženského prsíčka, velikostí čtyřky. Film, při kterém diváci dostávali předem do ánusu špunt od Francovky, aby se z té násilnické bžundy neposrali.. a klapky na oči, aby se z bujné a násilnické estrádě nepozvraceli na podlahu. Chorý Trier si chtěl natočit chorýho zabijáka, co svůj koníček pořádně nepřevedl. Tady si někdo pořádně zamastil mrdkou svoje ego. Ale jak už jsme u Larse zvyklý, někdy se hold kocourkovi, trefí do zájmu. Samozřejmostí, chtěl bych tohle to vidět i v divadelní verzi a v hlavní roli s Jirkou Babicou, a aby to mělo aspoň 6 hodin, a dokázal pořádně rozmrdal vepřovou panenku na kuřecí štrúdl, s posypaným kokosem, a ananasem na dortu! ()
Divný film. Hodně divný film, ale kdo zná režisérovu tvorbu, musel s něčím podobným zákonitě počítat. Jack nestojí ani tak na drsných scénách (pár jich tu je, ale nic skandálního), jako na hnusném jednání a konání sériového vraha. Dillon je v roli odporný, tedy skvělý. ()
Velmi zvláštní film, ač to je sice o von Triera běžné. Zde jsem vlastně za ty 2,5h dostal studii masového vraha a několik jeho exemplárních vražd. Vraždy nikterak sofistikované, sem tam inspirované nacisty, oběti jsou běžné tupé atd.. Celkově takové podivné až mnohdy nudné. :( Až posledních 10 minut dává filmu "něco navíc" alespoň obrazy a jakousi snahou o mystické rozuzlení. Ve finále dávám sotva 2z5 a zklamání. ()
je to líbezné! ()
Lars není muž pro každého, pro mne ano 🖤. ()
A cenu za nejvíce disturbing film roku 2018 získává... Kdo jiný než Trier! Je mi úplně jasné, že záměrem nebylo nic jiného, než šokovat. A bezpochyby se mu to podařilo. Abych to uvedla na pravou míru - já mám smysl pro filmy z kategorie "what the fuck" (aka WTF movies) a to si myslím, že docela velký. A proto se mi první třetina velice líbila! Creepy gorefest, u kterého nevíte, jestli se spíše znechutit a nebo se smát, je poměrně osvěžující dilema a já si ho v této podobě dost užila. Když se nad brutální vraždou směje celé kino - pak klobouk dolů, ale v něčem to vyšlo. Zůstat tato vlna taková až do konce, pak bych nelenila a napálila tomu klidně 4*. Ale bohužel. Nastupuje nám druhá třetina, která na rozdíl od místy poměrně humorných scén servíruje drasťák, u kterého jsem tajila dech, ale ve které je to tak nějak víc a zbytečně filozoficky ukecané (má to pár dobrých myšlenek, musím uznat). Stále ne špatné, ale už to nějak nebylo ono. No a poslední třetina byl výkal, který tento film zařadil do kategorie dvouhvězdových záležitostí, které si již nikdy nepustím. Věc se má tak. Mě ani tak nešokuje nemilosrdná poprava nevinných obětí. Ani fetišistické manýry nad jejich vraždami. Ani hromada krve nebo ksicht zbroušený o chodník. Mě spíš dokáže znechutit, když si nad vlastním dílem někdo agresivně tahá předkožku, hraje si na filozofa a scénu od scény jde vidět, jak šla drogová tolerance zase o kus výše. Uff. Doteď jsem měla za to, že mě tímhle dokáže nasrat snad jen Lynch. Pravda, s panem Larsem jsem doteď měla zkušeností jen pomálu. A nejsem si úplně jistá jestli ještě chci. Vidím v nich totiž dost velkou podobnost a příliš mnoho bodů, které mě serou na obou. A přitom to začlo fakt docela hezky... ()
Jack staví dům je horor o sériovém vrahovi? Ale kdeže. Pokud jste měli tu čest s Larsovo tvorbou tak pochopíte. Veškerou jeho tvorbu a nahromaděnou depresi shrnuje právě zde. Jack staví dům je pokus o magnum opus, jakousi rekapitulaci před vrcholným trestem. Škoda, že je to celé tak zbytečně explicitní a násilné. Inteligentní divák to pochopí i bez násilí a ten zbytek by se na tohle neměl vůbec dívat. ()
Jsem čekal další Srbski film a vona je to spíš tarantinovka, přetažená a občas ne tak dobře vypointovaná... sem tam je to ale fakt bžunda. A potěší odkazování na předchozí Trierovky. Jo a Matt vládne, koho nerozsekalo jeho trénování grimas... ()
Zřejmě budu úchyl a jsem jednohou nohou v kriminále, když tohle dílko hodnotím vlastně nadprůměrně. Moje první seznámení s "mistrem" Trierem a hned po palici do naprosté zvrácenosti. Něco v tomhle filmu ale udržuje filmového diváka ve 100 % pozornosti - ať už je to kámoš - hlas z mrazáku, nebo prostě až to groteskní pojetí vražd, které se svojí rafinovaností a bizárem postupně stupňují. Pochybuju o tom, že Dillon ještě někdy získá roli například v nějaké romantické komedii, ten pro mě zůstane úchylem nadosmrti, pfffffff.....................moje hodnocení = 8 z 10. ()
Naprosto ultimátně stupidní, wannabe filosofická, nudná, amatérsky natočená, na tripu splácaná hovadina. Víc než 2 hvězdy tomu může dát jen opravdový artový hnědopich, jak tomu rád říká verbal, nebo fakt nějakej psychouš, kterýmu to přijde vtipný. :-) Lars se definitivně zbláznil, nebo to přehnal s kombinací drog, ale spousta lidí na tento zjevný fakt prostě nechce přistoupit, a tak v tom filmu hledá cokoli, čím si obhájit, že to má nějaký smysl. Nemá, není tam ani náznak nějaké zajímavé myšlenky, jako třeba u Nymfomanky. Jack nemá žádný motiv k vraždám, pokud teda neakceptuju jako motiv vnuknutí nějaké antické postavy postavit si z mrtvol domeček. No a pak to "nejlepší" na konec, kdy posledních 20 minut jsem si málem vykroutil hlavu z krku, protože tomu se fakt nedalo věřit, že tohle někdo vážně je schopen natočit. Při vymejšlení závěru zřejmě na Larse dolehlo nějaké delirium. Pokud někdo odcházel ze sálu, tak jsem přesvědčen, že to nebylo kvůli nějaké kontroverzi a nesnesitelnému násilí, ale prostě proto, že to je nekoukatelná sračka. Bohužel moje OCD mi nedovoluje vypnout film v půlce ani v žádném jiném bodě, a tak jsem to protrpěl až do konce. Čistý odpad. (HD, orig.) ()
Filmy Larse von Triera jsou zárukou všeho, jen ne nenáročnosti a tuctovosti, což platí i pro tuto zatraceně velkou nevšednost, a to i přestože co jsem měl od tohoto tvůrce možnost vidět, tak by se dal Právě Jack staví dům označit ještě za jeden z těch možná relativně ,,nejkonzumnějších,,. Nestravitelným se pro mě stal tedy prakticky až v úplném závěru, překlopením děje do Danteho pekla, jinak do té doby bych tuto podívanou ale označil za poměrně fungující, pro Triera typickou provokaci, zaměřenou tentokrát na syrové násilí a brutalitu, kdy i já sám odkojen těmi nejextrémnějšími prasárnami jsem byl párkrát překvapen, kam tu byl až pan režisér ochoten zajít, což ovšem neodsuzuji, naopak, jeho pohled do hlavy sériového vraha je plný originálních nápadů, zpracovaných do opravdu působivých scén, kde si divák nemůže být jistý ničeho a mám takový pocit, že přesně toho chtěl von Trier dosáhnout a opět se mu to tedy povedlo. Samozřejmě veškeré ty filozofické dialogy, monology a obrazy tu pak minimálně pro mě nepředstavují zrovna to nejvýraznější oživení, na druhou stranu nejsou naštěstí ale ani zas až tak rušivým elementem, tedy až do již zmiňovaného závěru, kde se Lars krapet utrhl ze řetězu a celé to zazdil nefunkční metaforou v podobě pekla, či co to mělo vlastně celé znamenat. Co se jinak zápletky jako takové týče, vlastně to celé ani nemá nějakou pevnou dějovou kostru, spíš jde jen o sled řádění ústředního antihrdiny, který postupně čím dál víc riskuje, aby nakonec dosáhl svého vytouženého cíle, postavit dům, což když se mu pak v závěru vlastně povede, tak mi ona scéna přišla, bráno s nadhledem, jako jedna z těch vůbec nejoriginálnějších, nejnezapomenutelnějších, nejšílenějších, nejzábavnějších a zároveň nejzvrácenějších scén, co jsem kdy viděl. No a po stránce castingové asi von Trierovi také nelze příliš co vytknout, i když konkrétně Dillon tedy není úplně můj šálek kávy a ani zde mě příliš nepřesvědčil, ale asi stejně jako ostatní tak nějak tu svou postavu zvládl, výraznější herecké ksichty a výkony by tomuto filmu nicméně rozhodně prospěly. Prvky jako napětí, či atmosféra jsem tu bohužel ale jinak příliš nezaznamenal, emoce pak chvílemi sem tam zafungovali, ale také žádná výhra, tudíž tu vlastně nakonec zůstává zas jen ta jeho kontroverze, která ovšem zafungovala a být alespoň krapet snesitelnějšího závěru, šel bych klidně i do nadprůměru. Pár scén z tohoto filmu si každopádně budu pamatovat už navždy a jen kvůli tomu jsem rád, že jsem měl tu čest ho vidět. ()
Jestli je The House That Jack Built závěrečným dílem americké trilogie, nebo jestli se jedná o úvod nějaké další, je asi celkem jedno. Důležité je, že v Trierově tvorbě je vidět neustálý posun. Bohužel se nedá říct, že by tentokrát šlo o trend pozitivní. Od fantasticky dojemného prolomit vlny až po Melancholii nebo Nymfomanku nebyl problém najít v Trierových dílech obsah, ten se však u nejnovějšího snímku jaksi ztrácí v absolutním imperativu "koukej, jak umím být drsnej". Protože je film o obsedantně kompulzivním psychopatovi, nedá se zrovna snadno určit rozdíl mezi geniálním scénářem a naprosto nahodilým generátorem vět. Kdo někdy držel v ruce knihu, tomu alegorie na Božskou komedii dojde poměrně rychle, a tak ani vizuální orgie v závěru nezapůsobí tak, jak by mohly. Posledních pár minut je už jenom čirá vata, která zabíjí veškerou podvratnost filmu. Jako kdyby se Trier v poslední chvíli lekl a musel divákovi rychle nabídnout nějaké zadostiučinění. Film rozhodně není špatný. Pořád je to Trier tak, jak ho máme rádi. Ale bojím se, že tentokrát víc sází na efekt než na hluboký zážitek. Teprve divácké přijetí ukáže, v čem vlastně vězí Trierův největší trademark. 70% ()
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
71. Cannes Film Festival a jeho vítězové
71. ročník byl zahájen snímkem Oscary ověnčeného Asghara Farhadiho Všichni to vědí, jemuž vévodí slavný španělský herecký pár Penélope Cruz a Javier Bardem. Česká stopa byla výrazně znát v úvodu… (více)
Lars von Trier a sériový vrah
Slavný dánský režisér se po Nymfomance na pár let odmlčel, jeho fanoušky tak určitě potěší, že konečně chystá další projekt. Trierův nový film se jmenuje The House That Jack Built, uvidíme ho v roce… (více)
V něčem je Jack podobný případ jako Osm hrozných. Prominentní režisér láká diváky do kina na další z řady svých dlouhých osobitých filmů. Přijdou třeba i ti, kteří by jinak podobné filmy nevyhledávali, protože jsou zvědaví; z doslechu už vědí, že tohle je to dílo, které vyvolává kontroverze násilnými scénami. Kdo ho zhlédne, ten se stane „členem klubu“, v rámci kterého se o něm může bavit s dalšími, kteří jej rovněž překonali. Ve výsledku ale film funguje jinak – vyvolává rozpačité pocity, protože opouští hranice bezpečné zábavy a různými prostředky nabourává komfort diváckého zážitku.__________Protože Tarantino a Trier jsou každý úplně jiný, i výsledky jejich prací se diametrálně liší. Zatímco Osm hrozných zůstává tarantinovskou intelektuální hádankou s řešením, Jack se strukturálně i žánrově rozpadá. Rozlišit v něm lze dvě vzájemně se prolínající a doplňující, základní, vrstvy – 1) umělcovu sebereflexivní zpověď o svém údělu a schopnostech, 2) vyprávění o vraždách, rozdělené do pěti částí, nazírané pohledem titulního vraha. Každá z částí zachycuje jeden „incident“ (který se ne vždy rovná jedné vraždě), všech pět dohromady ale netvoří souvislý příběh. Získáme z nich jen značně omezený objem informací o tom, co Jack během dvanácti let „svého působení“ dělal, navíc se s ním prakticky setkáváme jen ve chvílích, kdy zrovna páchal nějaký zločin. To vše vychází z podstaty Jackovy pozice vypravěče - on sám nám vypráví, co chce, či považuje za podstatné.__________Vzhledem k tomu, že je ale jeho osoba analogicky jakýmsi ater egem Triera, je častým argumentem proti filmu, že se nás známý provokatér pouze snaží šokovat a víc nemá co nabídnout; zvlášť vzhledem k Jackově metráži. Dle mého mínění je však opak pravdou, akorát že druhá vrstva o Jackových zločinech si od nás žádá spíše emocionální, než intelektuální zapojení. Proto obsahuje minimum žánrových vzorců (kdo přijde na krimi nebo horor, bude zklamán) a nahrazují je různě koncipované scény, které si mají pohrávat s našimi pocity a vnímáním. První incident nám naznačuje, že bychom film neměli brát úplně vážně, ve druhém je dokonce celá černohumorná sekvence… Se třetí částí ale diváky smích přejde, protože Trier záměrně útočí na nejcitlivější místa. Explicitní detail ustřeleného pahýlu nás zdaleka nebolí tolik, jako podstata celého incidentu. Ve chvíli, kdy pak následuje další vtipná scéna, jako by se režisér ptal: „Ještě pořád máte chuť se smát?“__________Proces vnímání takového filmu není jen samoúčelnou hrou. Donutí nás se zamyslet, čím se v dnešní době necháváme fascinovat a bavit (např. přehršlí kulturních produktů o sériových vrazích, které vznikají) a poskytuje nám negativ příjemně barevné fotografie. Jen škoda, že Jack staví dům bude s největší pravděpodobností fungovat jenom v kině. Nepříjemné pocity, které vyvolává, jsou totiž pevně spjaty s temným kinosálem, soustředěným pohledem na plátno a přítomností zbytku publika. Nic z toho se patrně nedá dost dobře simulovat v prostředí bezpečného domova, kde můžeme tok Jackova vyprávění kdykoli přerušit. () (méně) (více)