Pirko

„MÁM FRAJERA. CHCEME SPOLU BÝVAŤ V PRAHE…“   Nekouká se na to dobře… Opravdovej příběh člověka. Naivní (blbá) holka z děcáku poznává skutečnej svět, kterej je kurva drsnější než ten ze spousty americkejch hororů. On totiž ten svět „tam venku“ má taky pravidla. A spousta lidí, než zjistí, jaký, přijde o iluze (i o to ostatní…). Ale kvůli tomu holky nemusíte do Prahy! Smekám před odvahou Lucie Klein Svobody! I za tu trochu naděje… (Vážně?) Ovšem ten příběh je tak opravdovej, že ho snad ani nemá cenu těm dětem pouštět….     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět, jak nechci dopadnout.  2.) Mám dojem, že skončím na smetišti. (kurva… né dějin!)                PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (23.07.2022)

Škoda toho rádoby happy endu. Věděl jsem, že nějakou jiskřičku naděje v tom smutku a depresi musí tvůrci zažehnout, ale takhle jsem si to nepředstavoval. Jinak ovšem velká síla! Syrová výpověď, jak by to mohlo dopadnout s člověkem (lidmi), který je vychován v dětském domově a o skutečném životě nic neví. Stačí se zaplést s nesprávnými lidmi a radost z nabyté svobody se může změnit v noční můru! Jestliže jsem chválil Špinu a litoval představitelku hlavní role, pak musím pochválit (až na ten konec) i Pirko a ještě více litovat stejnou herečku v hlavní roli! Děsivě dobré! (19.01.2018)

Tvrdé, kruté a nepríjemné. Smutná ukážka toho jak asi končí mnoho mladých dievčat potom, čo musia odísť z decáku. Tešil som sa hlavne na Dominiku. Predviedla skvelý výkon a prekvapivo sa ukázala aj naplno odhalená a o to horšie bolo sledovať ju práve v takýchto scénach. Drsné. Rozhodne sa to oplatí vidieť, ale znova si to už nikdy nepustím. (24.06.2021)

Film, který mnou hodně otřásl. I několik dní po jeho zhlédnutí ho nemůžu dostat z hlavy. Oslovil mě svým závažným tématem i jeho syrovým zpracováním - některé scény jsem téměř nedokázal rozdýchat. Velmi se mi líbilo i obsazení - všichni herci se typově ke svým postavám skvěle hodí a Dominika Morávková Zeleníková v hlavní roli je naprosto výborná. Navíc jsem měl pocit, že se ve filmu objevuje spousta neherců, což jen umocňuje jeho neobyčejnou autenticitu. Tu podle mě trochu narušuje jen Boleslav Polívka v malé roli, jehož známá tvář mezi zbylými neokoukanými herci trochu ruší. Celkový dojem z filmu by nebyl úplný bez výtečně zvolených lokací a kvalitního soundtracku - obojí perfektně dotváří celkovou atmosféru. Toto je film, který chce burcovat, a u mě mu to vyšlo na 100% - dlouho jsem nevycházel z kina tak zničený. Je hrozné, že se toto každý den děje, a současně záslužné, že se na to někdo snaží upozorňovat a něco s tím dělat. Btw. nějak takto měl podle mě vypadat film Bez doteku. (31.01.2017)

I když si spoustu lidí myslí, že o děti z dětských domovů je dbáno tak,aby se v dospělosti dokázali zařadit do normálního života a po propuštění z chráněného prostředí se většina z nich o sebe uměla postarat, že je připravena na život venku a neocitá se na ulici, v pasti dluhů, neřešitelných situací, které vedou k asociálnímu jednání jako je například prostituce, opak je pravdou. Statistiky mluví jasně. Přečtěte si jakoukoli studii o bezdomovectví či profesionální, erudovaný rozbor sociologů o tom, s jakými životními vyhlídkami většina bezprizorních polodětí končí a jaké mají možnosti nebo spíše nemožnosti (pokud se náhodou miniaturní hrstky šťastlivců neujme nějaká neziskovka) a možná budete mít jasno. Pokud někdo z diváků jako reakci na shlédnutý film řekne, že je příběh přemrštěný a takhle přece lidé v 21.století nežijí, pravděpodobně je to hýčkaný jedinec, který neví nic o reálném, tvrdém životě k těm, kteří měli v životní loterii hodně velkou smůlu. Ano, někdo si myslí že by to zvládnul lépe a kdo chce, může si najít slušnou práci, bydlení a normálně žít. Pokud ovšem takové dítě není nadprůměrně schopný jedinec, s velkou pravděpodobností ve všech těchto oblastech i při snaze selže. A selhal by i ten mudrc, který žije v jiné dimenzi. - Film není obhajobou svobodně zvolené prostituce. Přesto film nepopírá, že někdy je tato profese ještě nejlepší cestou z pekla, jak se v mládí může atraktivní žena v bezvýchodné situaci bez zázemí zajistit a díky finanční podpoře se zařadit do obyčejného života, najít si byt, vdát se za slušňáka... Ale to pochopí jen ten, co pracuje se sociálně vyloučenými nebo někoho takového osobně zná. P.S. Víte kolik je lidí, kteří chodí do obyčejného zaměstnání, ale mají tak nízký plat, že nemají ani na bydlení (komerční nájem je u nás ve městě včetně ostatních poplatků za bydlení už skoro stejný jako nájem v Městském bytě, vyloženě sociální byty takřka nejsou ani pro zdravotně postižené občany s dětmi) a tak žije mezi bezdomovci někde v odstaveném vagónu na nádraží a svoje tajemství před obyčejnými lidmi úzkostlivě tají? Kolik z nich se myje a holí ráno v placených veřejných sprchách, aby v práci nikdo nepoznal, kde strávil noc? Kolik z nich neholduje alkoholu ani nebere návykové látky? A přesto to do zařazení do společnosti pořád ještě nestačí? - Dobře, že se alespoň podobné filmy točí, i když je nepohodlné jim uvěřit. Zvlášť neuvěřitelné se to zdá tomu, kdo má byt v osobním vlastnictví zdarma zděděný po babičce nebo mu rodiče umožnili vystudovat vysokou školu a podporují ho doposud. Já ve svém okolí neznám jediného normálního člověka, který by začal v osmnácti letech samostatně fungovat bez jakékoli podpory buď od rodiny nebo od životního partnera. Pracují, do toho studují, snaží se, ale citové a finanční zázemí a předávání životních zkušeností, aby byl mladý člověk schopný v tom dospělém světě fungovat, jsou přesto ještě v těchto letech nezbytnou potřebou. (09.11.2017)