The Book of Negroes

Vážne téma podané neskutočne strohým spôsobom, bez akýchkoľvek emócii, kedy človek doslova prepadal pocitom neistoty, o čom má byť vlastne tento “príbeh”. “The Book of Negros” sa dá “tolerovať”, no rozhodne nie je počinom, ktorý by vyrážal dych, pričom najväčším tŕňom v oku, sa pre mňa stáva posledná epizóda, ktorá je po režisérskej stránke, v mnohých zlomových momentoch, doslova vrcholne nezáživná. Vývoj deja hlúpy, záver doslova absurdný .. (11.09.2018)

Korene samozrejme čo sa týka drámy boli o dosť lepšie, ale zaujal ma aj príbeh Aminaty. Možno práve preto, že nebol až do takej miery naplnený toľkou surovosťou ako zmienený príklad, a tiež aj preto, že som v závere pocítil prílev veľkej vlny optimizmu a hrejivých pocitov. A to aj napriek tomu, že cesta za zbavením sa pút otroctva v časoch Aminaty ešte ani zďaleka neskončila. Slabší nadpriemer. 70/100 (01.09.2018)

Po dlouhé době seriál, který mne zaujal od prvního dílu. První dojmy jsou zatím takové, že se jedná o kvalitní filmařskou práci. Snad mi jen trošku vadilo, že každý otrok je automaticky vrchol ctnosti, ale taková už je doba a čekal jsem to upřímně horší. Takže příjemné překvapení a snad se to nezvrhne na černobílé morální klišé. (09.01.2015)

Nebylo to špatné, ale čekal jsem o něco lépe propracovaný příběh. Mohlo se toho v životě hlavní hrdinky stát o dost víc. Zvlášť když příběh není založený na skutečných událostech. Aminata mi byla navíc docela nesympatická, v každém díle brečela, pořád se jí něco nelíbilo a za polovinu problémů si mohla sama. (01.04.2015)

Přestože oplývá The Book of Negroes nepřeberně větším prostorem než oscarové Twelve Years a Slave, trpí prakticky totožným problémem - nepřesvědčivé filmové planutí času a nedostatečné zvládnutí těch malých lidských trýzní, kterými si postavy těchto příběhů procházejí. Proto se nejednou zdá, jako by si vlastně Aminata ze svého osudu nic nedělala, a nad každou další uštědřenou ránou jen mávne rukou. Na druhou stranu, celé vyznění adaptace poměrně nové knihy vyznívá skrze její příběh spíš pozitivním dojmem a jsou to právě chvíle radosti, které se řadí mezi nejsilnější momenty seriálu a vlastně i všech filmů s otrokářskou tematikou vůbec (obzvlášť vyniká provolávání jmen spoluvězňů na otrokářské lodi v první epizodě). Nemálo nicméně zamrzí právě původ předlohy seriálu. Celých šest dílů jsem se domníval, že se jedná o (auto)biografický příběh, který mě nějakou záhadou minul, ale že je celý osud hlavní hrdinky smyšlený mu v mých podráží nohy víc, než jakákoli jiná možná výtka, protože autenticita považuju u daného tématu jako jeden z nejdůležitějších aspektů. (08.03.2015)