Panna a netvor
Beauty and the Beast
Režie:
Juraj HerzKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Zdena Studenková, Vlastimil Harapes, Václav Voska, Jana Brejchová, Zuzana Kocúriková, Josef Laufer, Milan Hein, Marta Hrachovinová, Karel Augusta (více)Obsahy(1)
Krásná dcera zchudlého kupce Julie se dobrovolně vydá do zakletého zámku uprostřed hlubokých lesů, aby zachránila svého otce. Zde prožije hrůzný i nečekaně láskyplný vztah s tajemným monstrem… (Magic Box)
Recenze (440)
Pohádka, kterou mám spojenou se svým dětstvím (líbila se mi a zároveň jsem se při ní hezky bál;) Zároveň je to pro mě hodně rozporuplná pohádka... Tak například hlavní představitelka - v nějakých scénách je vyloženě hezká, v jiných zas naprosto "nehezká" (ale zde nemusíme chodit daleko do minulosti - ona Emma Watson není také žádná krasavice a taky si zahrála "krásku" v americké adaptaci téhož), stejně tak je to ve filmu s hereckými výkony - ty jsou také chvílemi dobré, chvílemi nestojí za moc, a koneckonců i ten děj by zasloužil místy tak trochu doladit. I role sester byly také dost podivné... Na druhou stranu, co takhle pohádka má, je naprosto dokonalá atmosféra. Tato pohádka disponuje snad nejhutnější atmosférou ze všech našich pohádek. Navíc do toho povedená hudba a také hezky udělané prostředí zámku, ve kterém netvor žil, ale především právě netvor samotný a jeho zpracování bylo skvělé. A také ty netvorovy potvůrky jsou hodně nevšední, zajímavé. Tak to jsou ty největší klady tohoto díla, díky kterým mu nakonec dávám (slabší) 4*. ()
Nádherně mrazivá hudba a krásně strašidelná. Nádhera! ()
Ponuré, strašidelné a s hlubokou myšlenkou. "Každá žena má moc udělat jakéhokoliv muže krásným a šťastným". A já dodávám, že každý muž má tutéž schopnost - když ženě upřímně otevře své srdce, ať je jakýkoliv, ona ho bude milovat a ctít. ()
Pamatuji si jako dnes, když jsem tuhle "pohádku" viděla poprvé. Jako malá jsem ji nedokoukala, prvních 10 minut bylo pro mě nepřekonatelných. Postupem let jsem nejen přišla na chuť neuvěřitelnému výtvarnému provedení, takřka Boschovským scenériím, hororové atmosféře a famózní Hapkově hudbě, ale stala se z ní jedna z mých nejblíbenějších pohádek vůbec. Tedy pokud přistoupím na to, že tenhle horor se šťastným koncem může být pohádkou. Naprostá lahůdka a perla naší kinematografie. ()
Tohle rozhodně není pohádka, nýbrž horor. Ale dobrý horor. ()
Tak som videl viacero verzií Krásky a zvier&aťa- ale naše československé je podľa mňa najlepšie vyvážené- obsahuje strach i romantiku, nádej i zúfalstvo, napätie i uviľnenie. Pán režisér HERZ je proste trieda. A najkrajšia slovenská herečka Zdena Studénková ukázala že nie je len pekná- ale vie aj hrať... ()
Hlavní devizou filmu je samozřejmě vizuální a výtvarná stránka. Samozřejmě i hudba. Mysterióznost a pohádkovost raději bez komentáře. ()
Překrásná a velmi podmanivá hudba Petra Hapky - budiž Ti zem lehká. ()
Ségře bylo asi 8 když to šlo v sobotu dopoledne a stejně byla půlku filmu hlavou pod dekou. ()
Velice zdarily pocin ohromujici vizualnim zpracovanim a opravdu hutnou atmosferou. ()
Žádná jiná pohádka mi nezůstala ani po skoro čtvrtstoletí tak živě v paměti jako tento horror. Strach a hrůza malého chlapce jsou (skoro) pryč a nyní jsem si užíval nádhernou vizuální podívanou podkreslenou krásnou hudbou. Atmosféra filmu je skvělá, od první scény až do úplného závěru jsme provázeni zvláštním pocitem, že „něco“ není v pořádku. I za nevinnou scénou tušíme víc. Samotné vyvrcholení je nutným happy endem pro malé diváky, ale vzhledem ke střetu snu (čího snu?) a reality máme my dospělí volnou ruku… ()
Pamatuji si ten film od dětství. Chvílemi jsem byla překvapená, hodně fandila krásce a bála se, že netvor umře. Ale hlavně vše jsem jim věřila. Zdena Studenková byla pro mě obrovská kráska, o kterou jsem se bála a netvor se postupně stával čím dál snesitelnější až jsem ho měla ráda . Ano - Juraj Herz a jeho fantazie a zpracování - skvělé. ()
Vizuální pastva pro oči, úžasná snová hudba, emoce, že ke konci skoro nedýchám, a taky krásný dialogy. Přesně takový filmy se mi líbí. ()
priznám sa, toto je jeden z filmov, ktorý ma naozaj dohnal k slzám. niečo tak smutnokrásne, pritom plné pútavého šera nám mohli a stále môžu závidieť i tvorcovia filmov z iných krajín, ako bolo vtedajšie Československo. pamätám sa, ako som ho prvý krát, a potom znova a znova videl na filmovom plátne a bral som ho skôr ako niečo desivé, rýdzo horrorové, než romantické. ale čím som starší, tým viac ma dojíma a nachádzam v ňom túžbu po láske a hnev prúdiaci z osamelosti. režisér juraj herz tu odviedol neskutočne pôsobivú prácu, klobúk dolu. a čo herci? zdenu studenkovú som nikdy nemal extra rád, na rovinu, ale sem sadla, ako riť na šerbel. a pozoruhodný výber vlastimila harapesa ako netvora nebol vôbec zlý. jeho pohybové dispozície mu dovolili (a ešte stále dovolia) ladne splynúť s vlastnosťami zvieraťa. ako zvláštne a hrozne jeho prekvapujúci zjav (myslím netvora), vo forme akéhosi hybrida vtáka a človeka, vystihol túto postavu... najviac ma herecky však presvedčil václav voska, i keď si tu odcvrnkol len malú úlohu. ale práve to je umenie, zapôsobiť v malom rozsahu veľkým obsahom. vynikajúcim doplnkom je aj kratučký soundtrack od pána Hapku (na nete k nájdeniu). sú v ňom síce len dva motívy, a to mimoriadne temný a depresívny, úvodný, a potom rôzne variácie motívu panny... nádhera. tento film si vždy rád pozriem, keď mi je smutno. ()
Ponuré, ale tak krásné. Moje srdcovka. Viděla jsem ji jako malá a je pravda, že začátek je opravdu hororový, ale já se spíš než samotného netvora, postupně bála o to, co s ním chudáčkem bude. Ale je pravda, že nebýt Hapkovy vysoce skvostné a přesně hodící se hudby, možná by to moje nadšení bylo malinko menší, ale jen o trochu. ()
Temné, tajemné a děsivě okouzlující....přesně takhle si Krásku&Zvíře představuji. ()
Z tohoto filmu mám děs a hrůzu od dětství... Nikomu nepřeji takové děsivé sny a to si jen představím tu masku netvora a mám husinu...Skvělá Herzovina... SAW (apod.) se mnou takřka nic nedělá, ale totok je duševní záležitost... To není pohádka, ale velmi luxusní horor... kamera, hudba, herci, atmosféra... ()
Není to pro děti, snad jen pro ty úchylné, co při narozeninách nožem cupují dorty a plyšáky... Není to pro dospělé, snad jen pro ty úchylné, co sledují v TV jen kluby náročného diváka na ČT2... Takže se mi to líbilo :-) ()
Ponuré a pěkné. Hudba se PH povedla. Krásná ZS, skvělý VV jako tatínek. Pro mě skvělých momentů bylo víc např. prchající dívka a její setkání s netvorem na začátku, netvorovy oči v obraze maminky. ()
Související novinky
Juraj Herz 1934 - 2018
V neděli zemřel režisér, scénárista a herec Juraj Herz. Jeden z hlavních představitelů československé nové vlny vystudoval fotografii na bratislavské UMPRUM, následně režii a herectví na loutkářské… (více)
Del Toro vs. Gans: Kráska a zvíře
Včera jsme se divili nad soubojem tří různých Sněhurek. Inu, je tady další pohádka na roztrhání. Tentokrát Kráska a zvíře. Loni jsme viděli (nebo spíš neviděli) zmodernizovanou verzi Beastly, nedávno… (více)
Ani nevím, kde bych měla začít. Snad tím, že snímek je dobré shlédnout o samotě, v zatemnělé místnosti a ve chvíli, kdy je na něj člověk naladěn, aby se na něj mohl vnitřně napojit. Pokud se mu to totiž podaří, je film skvělý. Osobně jsem ho neviděla v dětství, ale až jako dospělá, a je to nejspíš dobře. Není to v mých očích horor, jak se často tvrdí, ostatně myslím, že toto žánrové zařazení by mohlo některé potenciální diváky zbytečně odradit. Ano, jsou tu některé drastické scény, úvod v podobě obrazů ve stylu něco mezi surrealismem a Boshem, a celková atmosféra, která by žánru hororu odpovídala, ale horor to z mého pohledu přesto není. Daleko spíše je to sled poetických obrazů, imprese, psychologicky laděná fantasy v temném hávu a ve výsledku krásný a velmi dojemný příběh v duchu gotického románu. Zásluhu na tom má skvělá předloha z pera Františka Hrubína a scénáristy Oty Hofmana, režie Juraje Herze, který rovněž přidal do scénáře některé prvky, ponuré varhany evokující requiem za zaživa pohřbeného a krásná romantická hudba od Petra Hapky, výtvarná stránka a práce kamery a vynikající herecké výkony, jmenovitě pana Vosky v roli otce, a především dvou hlavních představitelů. Julie (Panna/Kráska) zde není moudrou světicí, nýbrž sice laskavou, ale zároveň obyčejnou naivní dívkou, která netouží po vdavkách, nicméně poté, co stráví ve snu noc v náručí pohledného muže a objeví novou část vlastního já, ráno roztouženě objímá sochy v zámku. Tato interpretace Krásky je uvěřitelnější, možná i sympatičtější, a umožňuje hlavní hrdince vývoj, z dívky v ženu, od pouhé zvědavosti a naivních představ po skutečnou lásku. Klobouk dolů před Studénkovou i Medveckou, kterým jsem věřila každý výraz i každé slovo. Nejdůležitější postavou je ovšem sám netvor, který je opatřen nezvyklou ptačí maskou. Ta není příliš děsivá (já mám ostatně dravé ptáky ráda), ale jeho krvavé pařáty děsivé skutečně byly. Celkově jde o originální nápad a svým způsobem velmi vhodný. Opět klobouk dolů před Vlastimilem Harapesem, který netvorovi místy vtiskl skutečně ptačí chování a pohyby. Ještě větší klobouk dolů před Jiřím Zahajským, kterému jsem věřila veškerou bolest i každý záchvěv duše, a jehož hlas je na konci tak neuvěřitelně něžný, bolestný a prosebný zároveň, že si neumím představit ženu, která by se k němu nevrátila i za tu cenu, že by zůstal navždy ptákem. Vnitřní dialogy netvora svádějícího trýznivý souboj mezi svými zvířecími instinkty a svou původní lidskou podstatou pak umožňují divákovi nahlédnout do jeho srdce tak, jako v žádném jiném snímku a adaptaci tohoto příběhu (která díky výše zmíněným tvůrcům v tomto ohledu překonává i textově shodnou starší československou verzi z roku 1971). Zdejší netvor je vskutku nebezpečný, zároveň ale trpící, osamělý i charismatický. Všude tam, kde jsou jiné filmy prázdné, je zde množství hlubokých citů, všude tam, kde jsou ostatní adaptace v lepším případě jen poetické či laskavé, je zde skutečné utrpení, úzkost a doslova mučivá potřeba lásky a přijetí. Panna a netvor je skutečně film plný strachu, strachu ze ztráty a zániku, ovšem nejen zániku v podobě fyzické smrti, ale i strachu ze ztráty milovaného člověka, strachu ze samoty i strachu z lásky samotné, která také znamená nevratnou změnu, po níž člověk jakoby už nikdy nepatřil pouze sám sobě, a které se oba hlavní představitelé nakonec brání jako v horečce. Není to rozhodně pohádka pro děti, ovšem nikoli kvůli hororovým prvkům, které mnozí diváci oceňují jako hlavní přednost tohoto snímku, ani kvůli sexuálnímu podtextu, nýbrž kvůli všemu tomu, co jsem napsala výše, a co může člověk pochopit až jako dospělý, potažmo dospělý, který v životě již něco zažil a něčím prošel. Ostatně pohádky byly málokdy určeny pro děti a příběh Krásky a zvířete pro ně asi nebyl určen nikdy. Závěr je pak vysloveně dojemný, s krásnou Hapkovou melodií, přičemž kombinace skvělé textové předlohy a Zahajského hlasu způsobila, že jsem se do netvora téměř také zamilovala, a dokonce jsem poprvé nelitovala jeho proměny v člověka, a to je co říci, protože Harapes není a nikdy nebyl můj typ. Důkaz toho, že charisma nespočívá jen ve fyzickém vzhledu, ale i v hlase, a že vnitřní krása dokáže udělat v očích druhého přitažlivým i někoho, o koho by člověk normálně nezavadil. Pokud snímek docílí u diváka takovéhoto pocitu či toho, aby ho film zasáhl a nezapomněl na něj, pak je to asi to nejvíc, co si může kterýkoli filmový tvůrce přát a čeho může vůbec dosáhnout. Panna a netvor možná není dokonalou adaptací Krásky a zvířete, uměla bych si představit méně rozpadlý interiér hradu, absenci bublajícího jezírka (které už na mne bylo příliš), skřetích sluhů (jejichž původ zůstal neobjasněn), vysvětlení netvorova zakletí, delší vzájemné poznávání se hrdinů a daleko lépe ztvárněné sestry jako ve snímku z roku 1971. Jako romantický film s lehce mystickým nádechem je ovšem dokonalý a všechny tyto věci lze nakonec pominout a odpustit. A čím více našich i zahraničních adaptací Krásky a zvířete poznávám, tím dokonalejší mi tento film připadá. Stejně tak čím více překvapených a nadšených komentářů zahraničních diváků čtu, tím větší cítím hrdost, že tento snímek vzešel právě z našich československých luhů a hájů. Jediné, co bych vytkla, je tak poněkud krátký závěr. Přílišné protažení by ho rozmělnilo, ale půl minuty navíc, třeba i jen v delším zopakování Juliina snu, by celek vylepšilo. Pro mne jde tedy dosud o nejlepší a rozhodně o nejemotivnější verzi tohoto příběhu, jakou jsem viděla, a proto navzdory zmíněným drobnostem udílím maximální hodnocení. () (méně) (více)