Panna a netvor
Beauty and the Beast
Režie:
Juraj HerzKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Zdena Studenková, Vlastimil Harapes, Václav Voska, Jana Brejchová, Zuzana Kocúriková, Josef Laufer, Milan Hein, Marta Hrachovinová, Karel Augusta (více)Obsahy(1)
Krásná dcera zchudlého kupce Julie se dobrovolně vydá do zakletého zámku uprostřed hlubokých lesů, aby zachránila svého otce. Zde prožije hrůzný i nečekaně láskyplný vztah s tajemným monstrem… (Magic Box)
Recenze (444)
No, na pět hvězdiček to možná není, ale výtvarná stránka filmu je natolik úchvatná, že prostě nemohu jinak. A netvor opravdu vzbuzuje hrůzu, na rozdíl od svého předobrazu ve francouzské klasice. ()
Pohádka ponurá jako od bratří Grimmů, s úžasnou vizuální podobou a neméně zdařilou hudbou Petra Hapky. Ale dětem bych to opravdu nedoporučoval, pokud se chcete v klidu vyspat:) Mně osobně se líbí tím víc, čím starší jsem...že bych se postupně stával Netvorem?:) ()
Nádherná pohádka, která zejména v první části za doprovodu úžásné hudby Petra Hapky balancuje velmi zdrařile na hranici hororu a dávající jistou naději i nám, nepříliš půvabným chlapcům u půvabných dívek . ()
Niekto by mal kópiu tohto skvostu poslať Burtonovi a del Torovi, aby sa naučili, ako má vyzerať husto atmosférická, nekompromisne temná a skutočne strašidelná hororová fantasy. ()
Nejsem si jist, jak moc je Panna a netvor od Juraje Herze pohádka. Spíš bych řekl, že se jedná o hodně slušný, a chvílemi i dost drsný, fantasy. Pokud se ale kohokoliv staršího, než jsem já, zeptám na nejlepší verzi této pohádky, každý bude mít v podstatě jasno. Ta s Harapesem...a já se vlastně vůbec nedivím. ()
Můj oblíbený horror s ponurým hudebním doprovodem a chabou pohádkovou kamufláží. Herz uměl navozovat atmosféru temného strachu jako málokdo jiný. ()
Tato pohádka se spíše dá nazvat ponurým hororovým příběhem, ale to neznamená, že by samotný pohádkový příběh byl potlačen. Naopak výborná vizuální stránka filmu jej ještě více umocňuje ()
Umělecké a na percepci dětského diváka zřejmě záměrně rezignující dílo. Je vůbec otázkou, jestli je Panna a netvor ještě vůbec pohádkou, spíše se jedná o mýtus (dualita světa) natočený až s hororovou stylizací. Převažují tu lyrické pasáže plné popisných stísněných pocitů. Ponurá, temná atmosféra strachu je vystavěna na podstatě setkání s čímsi strašlivým, na co se nelze ani podívat - zjevná metafora politické situace u nás (Zajímavá je i podoba Netvora - Zla - tvor s ptačím zobákem, podobně jako třeba později Jan Švankmajer ve Spiklencích slasti stylizuje Netvora do podoby, v jaké ho známe od Hieronyma Bosche a jiných středověkých malířů a jejich zobrazení pekla...). Juraj Herz nesměl točit projekty, které zamýšlel, proto se asi uchýlil k tomuto obraznému podobenství... Panna a netvor také nabourávají zjednodušující pohled na českou filmovou pohádku jako na pohádku povětšinou laskavou a harmonickou, Juraj Herz tak navazuje na dnes již polozapomenutou pohádkovou tvorbu z let padesátých a šedesátých či třeba na Kachyňovu Malou mořskou vílu. (Absolutní hodnocení ale nedávám ze subjektivních důvodů - když jsem byl této ,,pohádce" vystaven jako malý kluk, způsobilo mi to nepěkné noční můry...) ()
V dětství nějaký čas nejoblíbenější pohádka - děsivá a zároveň zvláštně přitažlivá. Netvor mě teda přitahoval přesně do chvíle, než se z něj stal -pes, ale i tak nostalgie (byť za 5* už dávno ne). ()
// Zatraceně, moje oko už je vytrénované natolik, že poznává práci pana Herze už po pár minutách. Titulky jsem nestihl ale po prvním spatření, co se to v té televizi odehrává mě ten film zaujal. Tomu říkám pohádka dle mého gusta. Slavná předloha, na kterou se někdo koukl z trochu jiného úhlu a dopadlo to moc moc zajímavě. Takové autorské otisky nám dnes chybí a je to velká škoda. 90% ()
„Tvoja tvár ťa vylúčila zo spoločenstva ľudí. Tvoje ruky ťa dnes vyčlenili už aj zo spoločenstva šeliem. Až TERAZ si sám.“ O tom, akú má Herzova PANNA A NETVOR takmer až hororovú atmosféru, som počúval roky. Neveril som tomu. A bola to pravda. V prvej polovici je atmosféra taká ponurá, až by som sa chcel vrátiť v čase a priestore a zistiť, ako bola v čase premiéry vedená reklamná kampaň. Aká skupina divákov bola pre tvorcov cieľovkou? Deti s rodinami? Tomu sa nechce veriť, je to asi taký rodinný film, ako Burtonov BATMAN SA VRACIA. Pravda, v druhej polovici, kedy sa začína vzťah medzi pannou a netvorom otepľovať, hororové ingrediencie ustupujú do úzadia. No i tak nič pre deti. ()
Tohle v žádném případě není pohádka pro děti. To je nekompromisní horor :-). Jako dítě jsem po tom nemohl spát a i teď se rozlkepu, když vidím spáry té zrůdy, jak trhají ženskou hruď. Brrr... ()
Vizuálně krásná, ale příliš děsivá pohádka, která málo hladí na duši. A nehladí ani hudba Petr Hapky, kterého mám jinak velmi rád. Trailer: http://www.sms.cz/film/panna_a_netvor/ukazka ()
Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. ()
Jediný český mistr filmového horroru nemohl v dobách své největší formy točit to, co by opravdu chtěl, a tak vtrhl do říše pohádek. Dělal tam věru psí kusy. Za úvodní část tohoto snímku by se nemusel stydět žádný z jeho slavných kolegů za železnou oponou. Co stydět... Byl by na ni hrdý. Herz tímto pokazil mnoha lidem idylické notování si nad těmi našimi pěknými českými pohádkami. Ten zlý, nelaskavý Herz. Sláva mu! ()
Jediná pohádka, u které jsem jako dítě trnul strachy:-) ()
Mrazivá hudba, opravdu ponurá atmosféra, herecké výkony (zvláště Václav Voska), skvělé pojetí Netvora jako rozpolcené osobnosti, která se snaží získat zpět svou lidskost, a láska přemáhající smrt. Nádherný silný romantický příběh s výbornými dialogy. ()
Všechno jde přímo ze srdíčka a do takového obrazu bych se hned zamilovala taky, ale co provádí Jiří Zahajský s Netvorovým hlasem je skoro jako zpoza hranic našeho světa. Krása nesmírná. ()
Luxusní hororovou výpravu a atmosféru v polovině první střídá příjemná, ale poněkud zdlouhavá romantika v polovině druhé. Dobrá kamera, hudba, maska i výkon Zdeny Studenkové. Odstartovat pohádku podříznutím několika zvířat a naznačením sexu byl rozhodně originální přístup. A co tam při té lovecké scéně dělá ten jelínek za stunty... ()
Související novinky
Juraj Herz 1934 - 2018
V neděli zemřel režisér, scénárista a herec Juraj Herz. Jeden z hlavních představitelů československé nové vlny vystudoval fotografii na bratislavské UMPRUM, následně režii a herectví na loutkářské… (více)
Del Toro vs. Gans: Kráska a zvíře
Včera jsme se divili nad soubojem tří různých Sněhurek. Inu, je tady další pohádka na roztrhání. Tentokrát Kráska a zvíře. Loni jsme viděli (nebo spíš neviděli) zmodernizovanou verzi Beastly, nedávno… (více)
Ani nevím, kde bych měla začít. Snad tím, že snímek je dobré shlédnout o samotě, v zatemnělé místnosti a ve chvíli, kdy je na něj člověk naladěn, aby se na něj mohl vnitřně napojit. Pokud se mu to totiž podaří, je film skvělý. Osobně jsem ho neviděla v dětství, ale až jako dospělá, a je to nejspíš dobře. Není to v mých očích horor, jak se často tvrdí, ostatně myslím, že toto žánrové zařazení by mohlo některé potenciální diváky zbytečně odradit. Ano, jsou tu některé drastické scény, úvod v podobě obrazů ve stylu něco mezi surrealismem a Boshem, a celková atmosféra, která by žánru hororu odpovídala, ale horor to z mého pohledu přesto není. Daleko spíše je to sled poetických obrazů, imprese, psychologicky laděná fantasy v temném hávu a ve výsledku krásný a velmi dojemný příběh v duchu gotického románu. Zásluhu na tom má skvělá předloha z pera Františka Hrubína a scénáristy Oty Hofmana, režie Juraje Herze, který rovněž přidal do scénáře některé prvky, ponuré varhany evokující requiem za zaživa pohřbeného a krásná romantická hudba od Petra Hapky, výtvarná stránka a práce kamery a vynikající herecké výkony, jmenovitě pana Vosky v roli otce, a především dvou hlavních představitelů. Julie (Panna/Kráska) zde není moudrou světicí, nýbrž sice laskavou, ale zároveň obyčejnou naivní dívkou, která netouží po vdavkách, nicméně poté, co stráví ve snu noc v náručí pohledného muže a objeví novou část vlastního já, ráno roztouženě objímá sochy v zámku. Tato interpretace Krásky je uvěřitelnější, možná i sympatičtější, a umožňuje hlavní hrdince vývoj, z dívky v ženu, od pouhé zvědavosti a naivních představ po skutečnou lásku. Klobouk dolů před Studénkovou i Medveckou, kterým jsem věřila každý výraz i každé slovo. Nejdůležitější postavou je ovšem sám netvor, který je opatřen nezvyklou ptačí maskou. Ta není příliš děsivá (já mám ostatně dravé ptáky ráda), ale jeho krvavé pařáty děsivé skutečně byly. Celkově jde o originální nápad a svým způsobem velmi vhodný. Opět klobouk dolů před Vlastimilem Harapesem, který netvorovi místy vtiskl skutečně ptačí chování a pohyby. Ještě větší klobouk dolů před Jiřím Zahajským, kterému jsem věřila veškerou bolest i každý záchvěv duše, a jehož hlas je na konci tak neuvěřitelně něžný, bolestný a prosebný zároveň, že si neumím představit ženu, která by se k němu nevrátila i za tu cenu, že by zůstal navždy ptákem. Vnitřní dialogy netvora svádějícího trýznivý souboj mezi svými zvířecími instinkty a svou původní lidskou podstatou pak umožňují divákovi nahlédnout do jeho srdce tak, jako v žádném jiném snímku a adaptaci tohoto příběhu (která díky výše zmíněným tvůrcům v tomto ohledu překonává i textově shodnou starší československou verzi z roku 1971). Zdejší netvor je vskutku nebezpečný, zároveň ale trpící, osamělý i charismatický. Všude tam, kde jsou jiné filmy prázdné, je zde množství hlubokých citů, všude tam, kde jsou ostatní adaptace v lepším případě jen poetické či laskavé, je zde skutečné utrpení, úzkost a doslova mučivá potřeba lásky a přijetí. Panna a netvor je skutečně film plný strachu, strachu ze ztráty a zániku, ovšem nejen zániku v podobě fyzické smrti, ale i strachu ze ztráty milovaného člověka, strachu ze samoty i strachu z lásky samotné, která také znamená nevratnou změnu, po níž člověk jakoby už nikdy nepatřil pouze sám sobě, a které se oba hlavní představitelé nakonec brání jako v horečce. Není to rozhodně pohádka pro děti, ovšem nikoli kvůli hororovým prvkům, které mnozí diváci oceňují jako hlavní přednost tohoto snímku, ani kvůli sexuálnímu podtextu, nýbrž kvůli všemu tomu, co jsem napsala výše, a co může člověk pochopit až jako dospělý, potažmo dospělý, který v životě již něco zažil a něčím prošel. Ostatně pohádky byly málokdy určeny pro děti a příběh Krásky a zvířete pro ně asi nebyl určen nikdy. Závěr je pak vysloveně dojemný, s krásnou Hapkovou melodií, přičemž kombinace skvělé textové předlohy a Zahajského hlasu způsobila, že jsem se do netvora téměř také zamilovala, a dokonce jsem poprvé nelitovala jeho proměny v člověka, a to je co říci, protože Harapes není a nikdy nebyl můj typ. Důkaz toho, že charisma nespočívá jen ve fyzickém vzhledu, ale i v hlase, a že vnitřní krása dokáže udělat v očích druhého přitažlivým i někoho, o koho by člověk normálně nezavadil. Pokud snímek docílí u diváka takovéhoto pocitu či toho, aby ho film zasáhl a nezapomněl na něj, pak je to asi to nejvíc, co si může kterýkoli filmový tvůrce přát a čeho může vůbec dosáhnout. Panna a netvor možná není dokonalou adaptací Krásky a zvířete, uměla bych si představit méně rozpadlý interiér hradu, absenci bublajícího jezírka (které už na mne bylo příliš), skřetích sluhů (jejichž původ zůstal neobjasněn), vysvětlení netvorova zakletí, delší vzájemné poznávání se hrdinů a daleko lépe ztvárněné sestry jako ve snímku z roku 1971. Jako romantický film s lehce mystickým nádechem je ovšem dokonalý a všechny tyto věci lze nakonec pominout a odpustit. A čím více našich i zahraničních adaptací Krásky a zvířete poznávám, tím dokonalejší mi tento film připadá. Stejně tak čím více překvapených a nadšených komentářů zahraničních diváků čtu, tím větší cítím hrdost, že tento snímek vzešel právě z našich československých luhů a hájů. Jediné, co bych vytkla, je tak poněkud krátký závěr. Přílišné protažení by ho rozmělnilo, ale půl minuty navíc, třeba i jen v delším zopakování Juliina snu, by celek vylepšilo. Pro mne jde tedy dosud o nejlepší a rozhodně o nejemotivnější verzi tohoto příběhu, jakou jsem viděla, a proto navzdory zmíněným drobnostem udílím maximální hodnocení. () (méně) (více)