Režie:
Ondřej TrojanKamera:
Tomáš SyselHudba:
Michal NovinskiHrají:
Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Stanislav Majer, Kristýna Boková, Petr Vaněk, Roman Luknár, Martin Finger, Jaromír Dulava, Marek Taclík, Marián Mitaš (více)Obsahy(1)
Filmové drama režiséra a producenta Ondřeje Trojana o vzestupu a pádu na pozadí doby, která dodnes ovlivňuje naše životy. Neuvěřitelný a pravdivý příběh rozporuplné osoby Zdeňka Tomana, šéfa naší zahraniční rozvědky, který významně ovlivnil vývoj v poválečném Československu, bezskrupulózního obchodníka s obrovskou mocí a zásadním úkolem. Sehnat peníze, které komunistům vyhrají volby. A Toman peníze sehnat uměl. Pro sebe, pro rodinu i pro stranu. Šmelina, vydírání, kasírování válečných zločinců i jejich obětí. Neštítil se ničeho. Cena, kterou za svou kariéru zaplatil on i jeho blízcí, byla pak vysoká. Film odkrývá období tzv. třetí republiky, temné roky 1945 – 48, a příběh člověka, o kterém se nikdy nemluvilo. Režisér Ondřej Trojan přináší na plátno nejen napínavý thriller, ale i co nejvěrnější dobovou rekonstrukci skutečných událostí opírající se o nezvratná archivní a očitá svědectví. (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (397)
Hvězdně obsazená, leč nijak zvlášť výrazně zfilmovaná lekce z dějepisu (svou strohostí mi to připomínalo Sedláčkovo České století), která se v něco víc (svižné, napínavé a emocionálně působivé lidské drama) přehoupne až někdy v poslední půlhodině, což je u tak dlouhého filmu přeci jen poněkud pozdě... 70 % ()
Produkčně kvalitní (obsazení, výprava, atmosféra doby), záživné ale pro užší okruh diváků, do kterého nepatřím. Osobní život hlavní postavy film načrtne, ale z 90% se venuje žvanění a komplotům mezi politiky. Nebavilo mě to ani přes slušnou kresbu postav a zajímavě jiskřivou mozaiku různorodých politických vyznání, motivací a morálních hodnot; ani přes historickou významnost zobrazených událostí. ()
Roztříštěné a bez života. Postavy chodí z kanceláře do kanceláře, zdraví se „Čest práci“ a o ději samotném se jenom baví, spousta informací je navíc dořečena tak jakoby mimochodem. Film se tak zúžil jen na sled epizod ze tří let antihrdinova života, které na sebe nenavazují. O neživotném hadrovém panákovi Jiřím Macháčkovi ani nemluvím. Není na něm znát nic: emoce, motivace, životnost... O nějakém vývoji postavy nemůže být ani řeč, a to neplatí jen pro něj, ale pro všechny. Pokud se Sedláčkovu Českému století vyčítalo, že jde jen o „mluvící hlavy“, tady jde o mluvící hlavy po dvě a půl hodiny. To už se mnohem víc povedla Tomanova manželka Kateřina Winterová se snahou o "malého komunistu" nebo Roman Luknár jako Jan Masaryk - pro mě asi nejzajímavější postava celého filmu. Naopak hvězdné obsazení do každé role přináší i nečekaný faily. Bedřich Reicin aka Marek Taclík - pořád jsem měl dojem, že si Taclík dělá prdel a hraje to jako parodii, ale nejspíš ne... Stejně tak bylo zbytečný do rolí Tomanovy sestry a švagra dát Pauhofovou a Plesla, když se mihnou dvběma scénami a konec. Podobně jako senátor Kubera coby Beneš - je to zajímavej pokus, ale aby na něj dvakrát na pár vteřin zajela kamera a to bylo celý... Film je technicky parádní, rozpočet je na výsledku vidět, je to vymazlený do každýho detailu, navíc hrozně zajímavý téma (než se o filmu začalo mluvit, nikdy jsem o Zdeňku Tomanovi jako spousta dalších neslyšel, přitom příběh má za sebou ohromnej), sympatické je i to, že nad nikým nevynáší morální soudy, ale nechává to na divákovi, jenže... jenže to ve filmu vypadá spíš jako v muzeu než v minulosti. Trojan zjevně hodlá zaútočit na velké množství Českých lvů. Bezpochyby se mu to podaří, ovšem stejně jako loni u Masaryka tomu nebude na základě kvality Tomana, ale mizivé kvality konkurence, která je letos fakt bídná. ()
Mrazivý film o mechanismech totalitní moci i o nepřekvapivém faktu, že nomenklaturní bolševici byli ryzí oportunisté a v podstatě jen bezpáteřní kšeftaři. Emoční sílu Kachyňova Ucha Trojanův film sice nemá, ale i tak je tohle filmové účtování s naší temnou komunistickou minulostí velmi potřeba...škoda jen té trochu přemrštěné stopáže... PS: Doufám, že Toman bude x krát promítán během školních projekcí... ()
TOMAN má všecko, co podstatné části historického záběru v polistopadové tvorbě hraného filmu chybí až bolestně. Péči historické realitě, kvalitu scénáře, důslednost režie a přesvědčivost historického dokumentu. V záplavě braku je to oáza dokonalosti. Je pochopitelné, že pravdivé je často nahrazováno pravděpodobným; to však patří do rysu žánru. Historická, avšak toporná pravdivost zakládá nudný a nikým nesledovaný příběh. Ondřeji Trojanovi se naštěstí podařil dokonalý opak. Ano, tak probíhala sovětizace Československa a brutální znásilnění jeho demokracie. Včetně těch fekálních defraudačních a šmelinářských momentů. Úspěchu napomohlo i herecké obsazení. Jiří Macháček, Kristýna Boková, Táňa Pauhofová i Jaroslav Plesl odvedli vynikající práci a dotvořili dokonale autorský záměr. Naopak slabý a neživotný byl představitel Klementa Gottwalda; ideální by byl býval Jiří Štěpnička. ()
Galerie (83)
Zajímavosti (20)
- Vzhledem k přetíženosti Pankráce drželi Tomana v malé věznici StB v justičním paláci na Karlově náměstí, kde panoval poměrně volný režim. Strážci dovolovali vězňům v dobré náladě nebo i za úplatu, aby si zatelefonovali. Toman tohoto využil a během hovoru hovořil anglicky, aby muž v uniformě nerozuměl. Jednoho strážmistra Sboru národní bezpečnosti Toman dokonce přemluvil, aby odnesl dopis se žádostí o pomoc při útěku příteli. Při útěku Tomanovi pomáhali i přátelé zvenčí zřejmě i pracovníci ministerstva a organizace AJDC. Šest z Tomanových přátel bylo po jeho útěku zatčeno. [Zdroj: iDnes.cz] (Povaxs)
- Presné dôvody smrti syna Ivana Tomana ako Michala Rohana boli tie, že ako 13-ročný v pražskom parku Stromovka pri hraní nešťastnou náhodou spadol hlavou na kameň a utrpel poranenie mozgu a upadol do kómy. Po 50 dňoch v kóme jeho telo vzdalo boj o život a umiera 7.3.1961 vo vojenskej nemocnici v Prahe. Zelig Goldberger alias Zdeněk Toman (Jiří Macháček) nikdy verzii o Ivanovej smrti neuveril ani po tvrdeniach jeho spolužiakov, ktorí to videli na vlastné oči. (Raccoon.city)
- Německý dopis s oznámením o příchozí platbě na švýcarské konto obsahuje hrubé gramatické chyby. V překladu asi takto: „Vážená kliente. Informujeme Tě o Vaší příchozí platbě 25000 Fr. Den 13. květen 1946.“ Taktéž název banky obsahuje chybu, v němčině by se psal „Rudolfer Privatbank“, ne „Rudolfer Privat Bank“. V zápisu částky je použit chybný oddělovač řádů tisíců, ve Švýcarsku se při zápisu peněžních částek píše „25'000“ namísto „25 000“. (Brain)
Reklama