Světlo mého života

Po famózním In Fabric jsem se dostala v deset večera na Light of My Life a měla sakra co dělat, abych neupadla do limbu. Toto spací postapokalyptické drama nabídne akorát tak několik oduševnělých dialogů, zamyšlení nad životem a pak už jenom nudu, nudu, nudu. Není tu představen skoro žádný náznak okolností zkázy a celý příběh je prosté špatně vykonstruován a nezajímavě natočen. Affleck tady jen litá od baráku k baráku a nesmyslně se potýká s lidmi, jejichž pravou tvář by vzápětí raději nepoznal. Víceméně se tu ani nedočkáte moc velkého herectví. Tohle pro mě bylo opravdu velké nic a třeba oproti Cestě s Viggem Mortensenem je toto indie silně nezajímavé. KVIFF 2019 (03.07.2019)

Další verze putování světem, který je již jen vybledávající vzpomínkou. Kupodivu jsem se moc nenudil. "Pohádka" na začátku je zatěžkávající zkouška. Pokud ji vydržíte, vydržíte celý film a máte dobré předpoklady si tuto pomalu táhnoucí cestu za přežitím užít. Já si to užil, a nepamatuji si, že bych byl ke konci tak dojat jak tady. (25.05.2020)

Casey Affleck chtěl prostě ukázat, jak moc respektuje ženy. Možná má někde v kapse taky pořádnýho kostlivce a je to od něj takovej preventivní #metoo protiútok. Premisa ok, putování nudný, rvačky nepřehledný a intimní dcera/otec vztah jen tak pro sebe bez ničeho dalšího mě neoslní. #kviff #54 (60%) (07.07.2019)

Popravdě jsem se bál, že tohle bude zase jedna z těch užvaněných dvouhodinových slátanin. Nicméně osobní účast Casey Afflecka na projekci mě donutila jít.A díky za to. Hltal jsem všechno co mi bylo servírováno a spokojeností jsem jen kvetl. To, že téma je podobné zde v komentářích uvedeným seriálům a hrám vůbec nevadilo, protože Casey ho uchopil po svém a vložil do něj své starostlivé otcovské srdce. V tuto chvíli to byla nejlepší projekce 54.KVIFF a pět hvězd je naprosto zasloužených. Jen malé postesknutí: škoda, že nemohla dorazit i Elisabeth Moss, nu asi nedostala výjezdní doložku z Gileádu :-D (30.06.2019)

Parádní, realistický, pomalu odkapávající survival s uvěřitelnou psychologií a stavbou dramatických scén. Vlastně mi nedělá žádný problém porovnat to s poněkud přeceňovanou The Road a vyhlásit to za vítěze. The Road možná není laciné indie, ale Light of my life staví zlověstnou paranoiu okolo prostého faktu, že ústřední dvojici, procházející (odnikud nikam) vrstevnatějším a složitějším světem, tvoří otec a dcera(!). .. Je to překvapivě kvalitně napsané. Má to cool kameru. Affleckovi z pod svetru leze kvalitní svalovina. Snad jen ten úplný začátek byl příliš dlouhý.. (05.02.2023)