Lásky mezi kapkami deště

Keď sa povie československý režisér, tak ako prvý sa mi vybaví meno Karel Kachyňa. A veru sa ani nečudujem. Ďalší výborný snímok, ktorý ma opäť dostal svojim typicky kachyňovským namiešaním láskavého humoru a smutných vecí, to bola paráda. Inak celkom by ma zaujímali ďalšie osudy oboch bratov, ako to vlastne s nimi dopadlo. Silný nadpriemer. 85/100 (08.01.2019)

----- "My jsme ten zlatej věk lidstva snad propásli ... nebo jsme se do něj netrefili." ----- O tom, že život za první republiky nebyl žádná idylka - pro ty, kteří nepatřili mezi vyvolené a tím pádem finančně zajištěné ... obzvláště pokud velcí hráči na trhu nelítostně likvidovaly ty malé - a všem bez rozdílu dýchala na záda hospodářská krize ... aby tak nenápadně přivolávala největší válečný konflikt v lidských dějinách. Nicméně dětství a mládí bývá neobyčejně optimistické a přizpůsobivé, nakloněné dětským hrám a dobrodružným výpravám - třebaže částečně odrážejí bídu světa, který si nelze lakovat na růžovo. Neboť výše uvedené dětství i mládí se se světem srovnávají po svém, do poslední chvíle věří v ideály a ve vlastní síly ... nebo - v krajní nouzi - alespoň v síly staršího bráchy, který je vždycky připravený ku pomoci. Alespoň to tak vypadá - a svět se tak zdá být v pořádku ... přes všechny každodenní peripetie, které tomu nenasvědčují - nežli se i bratr bratru stane vlkem. Nicméně poezie lásek, které se proplétají mezi kapkami deště, je odzbrojující a nezaměnitelná v každém okamžiku ... i tenkrát, kdy definitivně vystřízliví z mladických snů - a uvidí svět takový, jaký opravdu je. (06.11.2020)

Film, který proteče prsty rychleji než kapky deště. V průběhu vás chytí a ke konci už nepustí. V určitých momentech strhující, v jiných pouze uspokojivý. Především mě zaujal perfektní atypický střih a výtečná kamera, která nádherně kloubila reálné momenty se stylizovanými flashbacky. V obojím vévodí perfektní atmosféra mládí a poblouznění, jež se nabaluje na zcela obyčejný příběh dospívání jednoho chlapce v nelehké době. Kachyňa dokázal převést na plátno zároveň úderný sociální příběh a uvěřitelnou lovestory, kde v obou případech ukazuje, jak ze začátku nadějný a idylický život může dopadnout hodně krutě. Víc podobných filmů! (08.01.2010)

Navzdory tomu, že si Kachyňa čas od času s režimem zadal víc, než je zdrávo a pár titulů v jeho filmografii je poznamenaných politickou angažovaností, patřil až do konce k tomu nejlepšímu, čím československá kinematografie disponovala... A snad právě pro své příležitostné úlitby systému a nesporný talent, který vedl v nejednom případě k festivalovému úspěchu, si mohl dovolit tvořit bez zbytečných kompromisů, se slušným rozpočtem a štábem, který si osobně vybral. Spolu s nepoměrně temnějším společenskokritickým dramatem Ucho řadím Lásky mezi kapkami deště k režisérovým nejlepším filmům, kde jsou přítomny všechny znaky typické pro jeho dílo - špičkové herecké obsazení spolu s pečlivým typovým výběrem herců, poetičnost, výborná kamera a hudba dokreslující retroatmosféru pozdních třicátých let, široká škála podpůrných technických prostředků k navození dojmů, jako je použití filtrů, alegorických symbolů či emotivních prostřihů do šantánu, kde jednotlivá kabaretní čísla vystihují měnící se náladu společnosti. Tohle je vysoká škola režijní práce a drtivá většina filmů polistopadové éry jeho úrovně bohužel nedosahuje. Dokonce i tam, kde to zdánlivě vypadá na filmovou slabinu, jako je obsazení nezkušeného Vaculíka a filmové novicky Terezy Pokorné s jejijch naivním a v přípodě Pokorné dokonce místy lehce toporným hereckým výrazem, přispívá tato volba nakonec k ještě autentičtějšímu filmovému dojmu. Kachyňa skvěle střídá tragické momenty s komickými, romantiku první skutečné hrdinovy lásky s přízemně tělesným přístupem svého bratra v oblasti partnerských vztahů. Celkový dojem: 95 %. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí se spoustou bizarních lidských figurek je možná trochu vyretušovaný, ale tak to přece u vzpomínek na dětství a dospívání má být... (18.07.2010)

Snímek nabízí sympatického naivu Kajdu, jeho proti proudu bojujícího otce, rozhovory postarších šmíráků, dlouho úsměvnou lásku dvou mladých lidí a hlavně moc příjemnou nostalgickou ATMOSFÉRU (lví podíl na ní má Fišerova hudba), vůbec největší devízu tohoto filmu. Jinak popravdě řečeno, čekal jsem trochu tragičtější vyústění, ale tento závěr se mi nakonec líbil, trochu mi připomněl zlomek pocitů po dočtení Černého obelisku (tedy bez toho náležitého rozloučení). Silné 4*. (09.12.2012)