Ucho

Přece tě teď, když to všechno vědí, nemůžou udělat ministrem.. - Právě, že teď už můžou. - Ludvo, já se bojím. - Bojíme se všichni.. (30.03.2010)

Ono se upřímně není ani moc co divit, že tento film byl tak vehementně střežen od očí veřejnosti. Film má rozhodně co říct i dnes. Jedná se o myšlenkou velmi silný snímek, který ovšem z mého pohledu mírně vázne ve zpracování. Minimálně flashbacky jsou otřesné. Film mě do sebe příliš nevtáhl, což je ovšem pravděpodobně způsobeno tím, že jsem se narodil už v trošku jiné době, takže mi určitě neřekne tolik, co řekne pamětníkům. Atmosféra se ve filmu budoval tak pomalu, že než se vůbec stihla vybudovat, tak byl konec. Celý děj se prakticky odehrává v jednom domě a po chvíli už to začně být i mírně otravné. Musím bohužel dát prozatím 2*. Možná někdy přidám. (06.04.2012)

Celkem se ztotožňuji s názorem uživatele petaspur, ač nejdu v hodnocení tak nízko. Film je dobře rozjetý, leč sledovat hodinu a půl trvající hereckou etudu Bohdalové a Brzobohatého pobíhajících po vilce plni děsu a strachu, že je rudí seberou, se po čase omrzí, ač se mi oba líbili. Ten druhý aspekt, a sice že bát se o osud komanče - náměstka ministra je přinejmenším trochu zvrácené, jsem během filmu nijak zvlášť nepociťoval, avšak po projekci se tento pocit dostavil a přece jen ještě hodnocení trochu srazil... 80% (07.06.2010)

Celkem psycho film z komunistické doby. Trezorový snímek. Nikdy nevíte, jestli doma nemáte štěnice. Radoslav Brzobohatý to s Jiřinou Bohdalovou postupně zjišťují. Některé scény jsou hodně drsné. Ten pocit nejistoty, no prostě hrůza. "Ucho, piš si!" (24.02.2013)

Nie je veľa filmov z domácej produkcie, ktorým som dal plný počet hviezdičiek. A na vymenovanie tých, ktorým som ich dal bez najmenšieho zaváhania mi postačia prsty jednej ruky. Ucho medzi ne patrí. Možno ak vezmeme do úvahy iba čisto filmárske hľadisko, tak nepatrí medzi prelomové filmy, ale všetkým ostatným áno. Spoločenskou závažnosťou, nastolenými otázkami, vrcholnými hereckými výkonmi a nakoniec aj prostou ľudskou odvahou tvorcov a interpretov, ktorá v tej dobe bola vzácnejšia ako šafran. Po prečítaní niekoľkých komentárov som s údivom konštatoval, že film pokladajú za niečo ako dokument o dobe. Lenže túžba vedieť, čo by ten druhý chcel pre ostatnými skryť, je stará ako ľudstvo a rozdiel oproti dobe opisovanej vo filme spočíva akurát v technických parametroch používaných prostriedkov. (13.01.2013)

Báječně upindaná komorní studie strachu, který svíral naši zemi v padesátých letech, kdy si režim potřeboval upevnit pozice a setřást riziko občanské nespokojenosti z ekonomických přešlapů.  Brzobohatý jako náměstek ministra předvedl svůj strohý standard,  s kterým si v pohodě zase vystačil. Ale Bohdalka, hm , to byla jiná liga a smekám.  Z rozhárané paničky plynule přecházela do životem poznamenané ženštiny, která s až nehranou upřímností doslova zvrací svou bolest v až nechutně intimní koupelnové scéně.  "Vzal sis ženskou, s kterou spal celej fotbalovej tým!  Když jsi přišel, můj táta byl rád, že provdá svou kurvičku"  Mráz mi  z toho šel po zádech víc než z celé komunistické mašinérie.  Zcela nepoetický a sakra drásavý Kachyňa.  "Udělali ze mě ministra.... Já mám strach" (14.09.2023)

Veľký červený brat ťa vidí. Strach z odpočúvania, zo sledovania. To sa podľa mna tomu filmu nepodarilo celkom previesť na diváka, pretože je to prerušované nudnými dialógmi. Ale ako myšlienka ok, najmä na dobu, kedy to vyšlo do šuflíka. Našťastie dnes už také ucho ani oko neexistuje. To zlo šlo od Sovietov, Rusov, boľševikov, komunistov a rudých kmérov. Dnes už chvalabohu máme vyspelú demokraciu, kde by sa napríklad nemohlo stať, aby na najvyššej úrovni odpočúval spojenec spojenca. Síce vyšli nejaké články, že Pentagon odpočúva Zelenského, Merkelovú odpočúval, Francúzsko tiež, ale to sa nestalo a ak sa stalo tak len na ochranu demokracie. Dnes sa už nikto nemusí obávať, že ho sleduje veľký brat, pretože kamery sú všade, radi sa na sociálnych sieťach nechávame sledovať dobrovoľne, zanechávame digitálnu stopu o sebe pri platení, na internete, používaním mobilom, zapnutím GPS, všetkými hovormi, správami a transakciami, všetkými údajmi, ktoré dávame napr. Google. Dnes sa už našťastie nemusíme obávať, že sa preriekneme pre totalitármi. Dnes šťastne a s veľkým uspokojením všetko odovzdávame nielen demokratickému štátu, ale super demokratickým médiám a súkromným korporátom. Takže dnes už také Ucho nikto nenatočí, pretože sa už nebojíme. Nebojíme sa byť sledovaní. (01.05.2024)

Nadčasový filmový skvost. Celý film stojí na výborném scénáři Jana Procházky a hereckých výkonech dvojice Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Kachyňa výborně pracuje i s prostřihy do událostí předešlého večera, které mají pro drama odehrávající se během jediné noci zásadní význam. Neustále se divím, že je to tehdy vůbec soudruzi nechali dokončit. (25.03.2019)

Psychologické drama je moje parketa a Jiřina Bohdalová, kterou nemusím jen exceluje po boku skvělého R. Brzobohatého, to samé ovšem nemohu říct o hercích, kteří se chopili vedlejších rolí, ale přesto se jedná o velmi vydařený snímek se zajímavou atmosférou, který má, řekl bych větší hodnotu pro lidi, kteří komunismus zažili, ale i já jakožto student v mladém věku jsem si na Uchu pochutnal. (22.02.2010)

Zajímavý "trezorový" film, který ukazuje, že dřívější doba byla opravdu absurdní a že "v bezpečí" nebyli ani ti, kteří v té době patřili mezi tu "vyšší" vrstvu. Film se odehrává během jedné noci v jednom domě a jen občas se objeví flashbacky do minulosti. Na dnešní dobu už to není žádné kontroverzní téma ale film i tak zaujme a to především díky strhujícím výkonům Bohdalové a Brzobohatého, kteří manželský pár záhrali neuvěřitelně realisticky. (27.12.2008)

Základní film o odporné době, která je bohužel součástí našich dějin. Jak pravil sám pan Brzobohatý, sám není velký zastánce toho, aby manželský pár hrál ústřední role, ale jak se při výběru ukázalo, žádná z hereček nedokázala zahrát, snést, přežít situaci, kdy ji on uhodí tak dobře, jako jeho žena Jiřina. Oba ve filmu excelují a já cítím trošku smutek nad tím, jak vnímají paní Bohdalovou mnozí dnešní diváci. Možná by nebyla na škodu troška ohleduplnosti a uvědomění si toho, že je to už velmi stará paní a kdo ví, jak se budeme v takovém věku ukazovat světu my... Tím chci říct, že nezapomínám na to, co všechno a jak výborně zahrála, jaká je to paní herečka a že konkrétně v Uchu byli s Radkem Brzobohatým oba famózní. "Ucho, piš si!" (24.01.2019)

I když premiéra byla režimem zmražena a posunuta o dvacet let, tak Ucho má co říct. Spojení Kachyni a Procházky opět zafungovalo, Brzobohatý s Bohdalovou bezvadně zahráli bezvýchodnost situace. (26.10.2008)

Jedna dlouhá noc a herecký koncert Jiřiny Bohdalové a Radka Brzobohatýho. Nepříjemný pocit mě provázel od začátku do konce, holt za komoušů to byl ráj, viďte voliči KSČM?. Z technického hlediska mě fascinovala kamera a styl natáčení z pohledu toho, kdo mluví. Hudba mě příliš nenadchla a hvězdičku ubírám i za konec, který mě docela zklamal. Jinak na tu dobu nesmírně odvážná věcička, za kterou si Kachyňa zaslouží velkou poklonu a velké uznání. 80% (24.11.2011)

4,5*/5...Napadá ma orwellovská paralela s "veľkým komunistickým bratom", ktorý sa pozerá a predovšetkým počúva...všetko, všade, všetkých. Je neuveriteľné, aké klenoty vznikali v Československu v rokoch ´68-´70! Pri dnešnom spätnom pohľade môžme o to viac doceniť odvahu tvorcov tej doby a ich tvrdohlavosť ísť proti režimu aj keď museli vedieť, že ich diela pôjdu rovno do trezoru. Ucho je nesmierne silné nielen po stránke obsahovej, ale skvelé sú aj herecké výkony ústrednej dvojice (mne asociovali Burtona s Taylorovou!), statická nepríjemná kamera a réžia... Veľmi hodnotný a v podstate nadčasový film, ktorý sa nemusí vzťahovať len na éru tvrdého socializmu... (23.10.2009)

Drama, které svou politickou explicitností muselo tehdejším funkcionářům řádně dráždit žaludky. Je jasné, že po šedesátém osmém neměla taková filmová koncepce žádnou šanci a okamžitě mířila do trezoru. Při zpětném pohledu je jistě pozoruhodná tvůrčí odvaha a politicky se jedná o nejzajímavější drama odrážející tehdejší režim před nástupem normalizace. Dějová kostra nabízí řadu zajímavých momentů, a Kachyňova režie dokonale navozuje depresivní až klaustrofobickou atmosféru. Proto zamrzí slabší katarze, jelikož nabývám dojmu, že scéna, kdy Ludvík již se sbaleným kufrem opouští domov a pomalu kráčí k brance patří k předčasnému vrcholu filmu. (11.03.2009)

Tohle jsem viděl z dvdčka, nahrané z tv a přepsaného ze staré vhsky. To nejlepší, čeho sem si na filmu všiml, vzniklo až špatným zacházením s kazetou; totiž po celý film bylo v momentech ticha slyšet téměř neslyšitelné šeptání! Fakt psycho účinek. Když ale pokračovalo i po závěrečných titulkách, mám pocit, že se prostě časem prokopírovalo něco z filmu nahráného na tu kazetu před tím. Dost dobrá situace... (21.07.2010)

Ucho mi pripomínalo miestami Who's Afraid of Virginia Woolf? a občas Spalovača mrtvol. Ale bolo to samozrejme o niečom inom. O bývalom režime, o našej dobe temna. No a Kachyňa s Procházkom na to celé mali obrovskú odvahu a ešte väčší talent. Viete si predstaviť flashback nejakého rozhovoru, kde sa druhý účastník nachádza v momente na ktorý sa spomína (hovorí to čo vtedy) a ten ktorý spomína je snímaný v súčasnosti a hovorí ako to vníma teraz (a tak mu odpovedá)? Geniálny nápad, geniálne spracovaný. Neviem či som podobné režisérske kúsky už niekde videl. Ucho, bezprostredne ako sovietske tanky, nabúralo môj rebríček najlepších českých filmov. A aby som nezabudol, Bohdalová nebola veľká krásavica ani v mladosti, ale herecky tu bola proste dokonalá. Bolo mi cťou. (23.10.2012)

Z Ucha se po pomalejším začátku vyklubal solidní psychologický thriller, v našich končinách naprosto ojedinělý. Celý film se v podstatě odehrává v jednom bytě, soustředí se jen na ústřední dvojici a jejich hysterii z odposlouchávání. Psycho atmosféru ještě podtrhuje nijak originální, ale naprosto odpovídajíc hudba. Kreativitu (a odvahu) zkrátka mohou dnešní čeští režiséři svým kolegům ze zlatých šedesátých jen závidět. Čím víc choťovek z té doby vidím, tím smutnější je pohled na to, co se z naší kinematografie stalo od doby, kdy českým (československým) filmům tleskal celý svět. (18.03.2009)

Tak tísnivou atmosféru, vytvořenou v podstatě jen dialogy, šeptáním nebo svíčkami, kdy přitom napjatě neustále čekáte, co bude dál, už jsem dlouho nezažil! Kam se hrabou moderní akční filmy, takhle se dělá napětí. (28.10.2009)

Ucho tak nějak přesahuje české hranice. Nejen díky dokonale tísnivé atmosféře, ale hlavně díky oběma hlavním představitelům, kteří svým strhujícím výkonem evokují třeba...hm...Burtona a Taylorovou...a je fakt, že ta Bohdalová skoro přesahuje místní hodnocení... (26.07.2011)