Pomsta

Matilda Anna Ingrid Lutzová hraje roli naivky. Marockou pouští stříkají zásoby umělé krve. Příběh nahrává polemikám kolem hnutí MeToo odhalujícího sexuální násilí na ženách. Přestože žena sexuálně provokuje s lízátkme v ústech a výrazem lolitky. Trojice násilníků zosobňuje až karikovanou tresť chlapácké nechutnosti: hnusně se cpou, zpíjejí, chlípně tváří, sledují sport – a přitom režisérka dusno před bouří nastavuje upachtěnou symbolikou včetně mravenců a zahnívajícího jablka. Od chvíle, kdy polonahá zraněná slečna stane v pustině proti třem ozbrojeným mužům, přizná Pomsta naplno barvy. Přesněji barvu jedinou: křiklavě rudou. Inscenuje se typický žánrový model štvanice, studentského cvičení ve vymezeném prostoru a času, jehož nálada sice účinkuje, zato sdělení se příčí zdravému rozumu. Nicméně člověk musí uvěřit, co všechno dokáže křehká dívčina přežít, aby mohl ocenit opravdu vynalézavé postupy, kterými si pomáhá. Od robinsonovsky posbírané výstroje až po nevšední nápady, co se dá v nouzi podniknout se sluchátky, zapalovačem nebo s plechovkou. Pravda, schopnostmi sebeléčitelství slečna přebíjí i doktora medicíny v Uprchlíkovi, ale logika musí uhnout zásadnímu varování: Pánové, nepodceňujte zdánlivě hloupoučké blondýnky s výrazem tanečnice od tyče! Do rozhodující bitvy kráčí hrdinka bosá a špinavá, leč ztepile odhodlaná, zázračně uzdravená a westernově osudová, bohužel bez oné zábavné tarantinovské nadsázky. Dá se čekat, že tupí nadsamci neznalí základních hororových pravidel jí práci usnadní podle šablony, kterak se kořist mění v lovce, a stejně průhledně se rýsuje i pořadí jednotlivých střetů, aby se smyčka zatáhla ve výchozím bodu. Ovšem jedno překvapení nakonec přece jen přijde: do rozhodujícího souboje nastoupí mstitelčin urostlý protihráč v Adamově rouše. Možná k potěše milovnic pánského striptýzu, ale jinak bezúčelně; k předešlým praktickým prostředkům finále přidá už jenom nouzové použití kuchyňské fólie.Jako názorný inventář krabičky poslední záchrany pro přežití v divočině je Pomsta docela originální, filmařsky by zapadla mezi snesitelnou béčkovou produkci, která povinně cáká červenou na bílé koberce – ale pak by nesměla ostentativně předstírat vyšší umělecké cíle. (01.09.2020)

"Lolitka s růžovou tvářičkou, Jen z fitka, s dychtivou tlamičkou." Nestrkej šmoka do kamarádovy nezletilé hračky nebo poznáš, zač je toho chodidlo! Užijte si zážitkový víkend ve wellness penzionu U tří vepřů. K dispozici bazén s výhledem do vyprahlé krajiny, alkohol zdarma, taneční parket včetně obecenstva, bungee jumping bez lana, koupel v řece spojená s přednáškou o ideální lovecké taktice. Bonus: poukaz na dabl rožnění. První obstará nevychovaný klacek a jeho macek (jen si Jen opře o futra), druhé rožnění klacek v prérii. Pár kvízových otázek: Kolik hektolitrů krve se vejde do 40kilové slepice? Kolik centimetrů byl dlouhý... charakter prdelkomilce Richarda? Kolik koleček uvnitř baráku oběhli lovící Jen a lovený paroháč? A díky jaké značce tělového mléka byla Jen nehořlavá? (© IceQueen). Konec kvízu. Ve finále Jen, doživotní nositelka reklamy na mexické pivo :-), miláčkovi za trest vymalovala bungalov na růžovo, oprava, do ruda, a pak jí vrtulník přinesl ze zoo v L.A. v síti podvěšenou lamu vikuňu (bohužel vystřižená scéna), aby ten flusanec na hrob stál opravdu za to! (21.05.2022)

Mírně nadprůměrný film postavený na příběhu hlavní hrdinky, která prostě odmítá chcípnout. Slečna přežívá i ty nejneuvěřitelnější události a stále se vrácí motivována svojí pomstou. Ačkoli se na první pohled nejedná o nic vyjímečného, tak sledovat mstu překrásné Matildy byla pro diváka velice uspokojující záležitost a tak dávám poměrně silné 3 hvězdy. 75% PS: V tomto hororu se nachází jedna z nejnechutnějších scén, která u mne ještě stále nebyla v žádném jiném filmu překonaná. (21.07.2021)

Začínající režisérka Coralie Fargeat rozhodně nechtěla jít se svou „kůží na trh“ jen tak lacino a byť s rozpočtem necelých tří milionů dolarů a svou dosavadní minimální zkušeností (vždyť do té doby natočila jen dva krátkometrážní kousky) nabídla divákům docela slušnou a hlavně krvavou podívanou. Jako žena věděla, co na publikum platí a jelikož se na podobné filmy dívají hlavně muži, do hlavní role obsadila mladičkou italskou herečku a modelku. Pánové si tak zpočátku přijdou na své – nakrucující se prdelka, titěrné bikiny, svůdné pohyby, trocha té nahoty – no prostě pastva pro oči. Ani není divu, že naše (ne)svatá trojice z ní nemohla spustit oči a dvojici buranských kámošů tekly sliny. Krásná idylka přiblblé dívenky však záhy vezme za své a poté co je znásilněna, zbita a shozena ze skály, pomalu umírá uprostřed pouště. Každá druhá by to jistě nepřežila a když tak by po ztrátě takového množství krve následně podlehla svým zraněním (což bylo dle mého dost uhozené, ale podobných nelogických prvků tu bylo spousta), ale my se přece měli dočkat ještě oné slibované pomsty.Její tři protivníci postupně okusí vlastní medicínu a diváci se dočkají nejen litrů stříkající krve, ale i několika slušných gore scén (a to nejen díky halucinacím). Některé z nich opravdu nejsou pro slabší jedince. Míra brutality je slušná, hlavní hrdinka sympatická, na krvi se taky nešetřilo, jen nesmíte moc hledět na logiku a reálnost u důležitých momentů filmu. Pokud jste schopní se od toho oprostit, budete stejně jako já nadmíru spokojení. 70% (12.01.2020)

Příliš obehrané na to, aby z toho divák byl na sračky, ale každý Frantík by si měl po francouzském milování natočit svůj vlastní "explojťák". Tak zde máme další rozezlenou, čtyřicetikilovou italskou Jessicu Alba s dokonalým pozadím a diskutabilními hereckými schopnostmi, co je napumpovaná estrogenem a zhrzená za hrubou urážku jejího genitálu. Sama uprostřed pouště, s pahýlem v bříšku po nedobrovolném pádu z útesu, která nese svoji kládu, až si ji vezmou do péče mravenečci, kteří usoudí, že není třeba o půlnoci volat mravenčího doktora Ratha, neb mladá žena se přes noc zázračně zotaví, stejně zázračně změní barvu porostu na hlavě, projde procedurami salonu krásy a navštíví e-shop s hadříky Lary Croft, aby pak mohla vyčinit třem násilníkům, kteří si u ní uschovali na dobu neurčitou svoje DNA. Scéna znásilnění je prachbídná, ovšem krevních konzerv se na cestu pouští přibalilo dostatečné množství. Překvapením je, že takový typ filmu bych nečekal natočený ženou, i stalo se. Coralie Fargeat má režijní schopnosti posazeny úplně jinde, než leckteré její kolegyně, které točí osvědčené romantické filmy na pohodu. Tenhle film je těkavý, negativní, nic pro slabé povahy. Je jednoduchý a úderný. Jen mě štvalo, že na ty nejméně realistické scény byl kladen značný důraz i délka jejich trvání. Když je mladá žena napíchnutá na výčnělku stromu, je to sadistická podívaná, která nemá s realitou nic společného, to samé platí i o regeneraci zranění o několik políček dál. Za Matildu Lutz hraje její pozadí, neb její ztvárnění postavy ke mně vůbec neproniklo. Likvidace nehodných maníků není až tak nápaditá, jako rozhodně pořádně krvavá. Naprostý vrchol tvoří finální naháněná ve vile. V podstatě je to film o čtyřech hercích. Po spřízněné sérii typu Plivu na váš hrob tohle dílko nemůže naprosto nikoho šokovat, zaskočit. Překvapením je ovšem režie, která je natolik kvalitní (až na jeden odraz natáčecího štábu na karosérii auta) i sadistická, že vlastně musím uznat, že i ženy mají své sadistické dny. 7/10 (16.05.2018)