Bábovky
Sweethearts
Režie:
Rudolf HavlíkKamera:
Václav TlapákHudba:
Ondřej KonvičkaHrají:
Jana Plodková, Ondřej Vetchý, Táňa Pauhofová, Denisa Biskupová, Rostislav Novák ml., Barbora Poláková, Lenka Vlasáková, Kristýna Ryška, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Příběhy hrdinů Bábovek nám ukáží, že některá setkání dokáží navěky změnit život. Všichni jsme totiž propojeni. Vztahy, prací, náhodami, nenávistí nebo láskou. Všichni jsme součástí té nejsložitější sítě, která je utkána z emocí, mezi nimiž nechybí humor, ironie, bolest, napětí a pochopitelně i láska a vášeň. Bábovky mapují současné partnerské i rodinné vztahy, ukazují zábavné a trefné situace z každodenního života, které zná každý z nás. (CinemArt)
(více)Recenze (304)
Úhledné pískoviště osudů 6 žen (a jedné dívky), a samozřejmě i na muže osud pamatoval, kde uplácané bábovičky drží pěkný tvar. A rozplesknou se až v samotném závěru, kdy se pískoviště má nějak uhrabat a formičky se mají sklidit. Talentovaný režisér Rudolf Havlík realizoval se scenáristkou a spisovatelkou Radkou Třeštíkovou dohromady propletenec, kterému vévodí plejáda herců, kteří utkví v paměti. Rostislav Novák ml. prožije paralelní milostný vztah, Jana Plodková vydělává peníze pro svého neurvalého pasáka Marka Taclíka, Denisa Biskupová hraje šestnáctiletou dívku, která je vězněm ve zlaté kleci, když si její vysoce postavení a vysoce vytížení rodiče na ni nikdy neudělají čas, načež úzkostlivě před ní tají její biologickou matku, zdravotnice Lenka Vlasáková se paradoxně dozvídá nelichotivou diagnózu o svém zdravotním stavu, načež jednu domácnost sdílí s dcerou, které hlídá jejího potomka. Do toho hraje optimisticky živelná hudba Ondřeje Konvičky, ačkoliv vlastně moc optimistický dějový obsah divák do svých bulev nedostane. Občas je důvod k zasmání, to když Marek Taclík prokládá své výstupy početnou řadou hlášek, v drtivé většině se ale jedná o film ne až tak veselý, zajímavě dramaticky posazený. Slabiny se najdou. Erotika ve filmu je moc prudérní, taková Plodková v podvazcích umí provokovat, ačkoliv se na přetřes dostane prostituce i nevěra. Herci jsou v intimních chvilkách oblečení a kus nahé kůže ukáže jen Kristýna Podzimková. Naprostou slabinu představuje závěrečné vyvrcholení, kdy mapování jednotlivých osudů dojde ke svému cíli a naplnění, a avizované propojení postav, respektive, jakým způsobem měly jednotlivé postavy k sobě vazbu, je zdárně vyhotoveno. Určitě chtělo na závěrečném vyřešení více a nápaditěji zapracovat. Závěr byl vyloženě neuspokojivý. Než se ale tak stalo, tak film bodoval tvůrčím způsobem uvědoměle, nenuceným způsobem si podmanil emoční křivku, sem tam i bránici. Hlavně vznikl neotřelý český film, co si držel kvalitními nástroji diváckou pozornost. 8/10 ()
S odretými ušami za tri a to najmä preto, že film je veľmi profesionálne nakrútený a má slušnú dramaturgiu, čiže rýchlo ubehne a nemá hluché miesta. Druhá vec je však obsah scenára a tu prichádzame k tomu, že skutočnými bábovkami tu sú práve dvaja scenáristi, vrátane autorky predlohy. Skutočne som musel gúľať očami nad tým, že film síce vyzerá moderne a všetci podľa šablón majú luxusné domy, byty a autá, ale myšlienkovo je niekde doslova v päťdesiatych rokoch. Čo to znamená? No, keď vás váš priateľ bije, núti k prostitúcii, vyhráža sa vraždou a ešte aj predáva drogy, vy ho bonznete polícii a je vám vyčítané, že veď on vás predsa miluje, tak by ste sa podľa tvorcov mali cítiť previnilo. Podobných lapsusov je tu viac, rovnako ako aj klišé typu milenca, ktorý neustále sľubuje milenke, že opustí svoju ženu a furt nič. Svojim spôsobom ťažko hodnotiteľné, pretože technická stránka je vysoká, dokonca aj tie príbehy sú slušne prepojené, len obsah dialógov, práca s klišé a myšlienkové posolstvo sú občas až hrôzostrašné. Takže svojim spôsobom ide o zvláštne guilty pleasure. ()
Knížka mě sice nebavila vůbec, nicméně tenhle výtvor byl kupodivu nadprůměrný. Mělo to drive a spoustu zápletek, takže se člověk nenudil ani minutu. Herecké obsazení také naprosto super. ()
Bábovky jsou melodramatem operujícím mimo jiné s prostitucí, drogami, nevěrou, mozkovým nádorem, sebevražednými sklony, útěky z domova a s nejedním těhotenstvím, což je však kupodivu podáváno jako cosi oddechového, rozverného a okořeněného komediálními hláškami. Jde o další český film, který se snaží působit jako hořkosladký příběh ze života, ale přitom je dokonale odtržený od reality (vykreslení vztahu mezi prostitutkou a jejím pasákem nebo pracovních poměrů v nadnárodních korporacích je jak z jiného vesmíru) a jehož postavy jsou jen primitivní figurky definované jedním až dvěma stereotypy (všichni dospělí muži jsou sobecká a bezohledná hovada, zatímco ženské hrdinky jsou jejich utrápené a naivní oběti). Přes banalitu a tupost obsahu však Bábovkám nelze upřít skvělou režii a cit pro vyprávění a solidně zvládnuté formální pojetí (střih, kamera, hudba, snaživí herci). Bábovky kromě toho mají i slušné tempo, výborně zinscenované vyvrcholení natočené na jeden záběr a i to postupné rozplétání pojítek mezi jednotlivými postavami je celkem zábavné. Celkově jde tudíž o film, jehož suverénní filmařské zpracování je o několik úrovní lepší, než by si jeho žalostně napsaný děj a ploché postavy zasloužily. ()
Nechcem byť zlým prorokom, ale je dosť možné, že "Bábovky" budú opäť na dlhú dobu posledným filmom, ktorý som mal možnosť vidieť v kine. Dúfam, že nie. Chcem veriť, že sa nevrátime tam, kde sme boli v marci, kedy dokopy život prestal existovať a všetko pôsobilo absolútne mŕtvo. No na druhú stranu poviem, že ak to bol posledný film v kine na tento rok, alebo minimálne na niekoľko mesiacov, tak som si vybral dobrý film. Dôvod, prečo som "Bábovky" chcel vidieť v kine bol jednoduchý. Meno režiséra a scenáristu. Rudolf Havlík. Človek, ktorý mi pár rokov dozadu ukázal, že sa v Čechách stále vedia točiť dobré filmy, ktoré majú srdce na správnom mieste. A hoci toto nie je jeho najlepším filmom, myslím si, že na tom predsa len odviedol kus poctivej roboty. V prvom rade vždy obdivujem filmy, ktoré sa nesnažia povedať jeden príbeh. Ale majú ich tam niekoľko. A postupne ich dokážu pretkať tak, aby sme na konci dospeli do skvelého finále. A tieto príbehy sú zaujímavé, pôsobia zo života, majú iskru a hlavne dávajú podľa mňa dobré lekcie do života. A otvára dôležité témy. Ako sú workoholizmus, deti, ktoré majú všetko a súčasne im chýba to najdôležitejšie, snaha mať dieťa a podobne. Napriek tomu si ale myslím, že nie všetky príbehy boli úplne ideálne dovarené. Niečo tomu občas chýbalo. Mal som často pri sledovaní filmu momentky, kedy som si hovoril, že by sme sa mohli venovať zase niekomu inému. A keď sme sa tam dostali, mal som pocit, že toho mohlo byť viac. Film sa toho snaží povedať veľa, no nevie si to ideálne nataktovať tak, aby niektoré postavy nepreferoval. A to je trošku problém, ak sa zaujímate viac o niektoré iné postavy. A mne sa to stalo. Herecké výkony sú podľa mňa dobré a záver je skutočne skvele spracovaný. Celá záverečná časť v a pred hotelom sú spracované vynikajúco. A som rád, že to nezachádza do roviny veľkého gýču. Možno to nie je Havlíkov najlepší film, no aj tak som zvedavý s čím príde nabudúce a určite sa na to opäť pozriem. Hodnotenie: B+ ()
Asi dvacet hlavních postav přirozeně znamená, že žádná z nich nebude mít ve filmu tolik prostoru, aby diváka začala zajímat. O tom, že by to měla být komedie, zřejmě věděli jen Plodková a Taclík (při scéně výuky střelby z pistole jsem se opravdu zasmál), jinak je to dost depresivní podívaná plná egoistů, kteří se nakonec dočkají podivně přilepeného happy-endu. Asi se stydím, že jsem to dokoukal. ()
Útok na city skoro od začátku do konce. Vlasáková totál, pak šlápota, skákání z okna, rodinka jedna a dvě. Dobrej popis jak to v život někdy chodí, ale taky dost netrefa jak to nechodí. Ani tak neviním režiséra jako paní spisovatelku. ()
Měl to být největší filmový hit toho roku. Měl k tomu předpoklady - vychází se ze známé předlohy knihy Radky Třeštíkové, je tu dvanáct hlavních rolí obsazených známými herci. Ae komedie to není, spíš drama ze života o jeho mizerii. Žádná oddechovka. Vyprávěcí forma uměleckého filmu, ale provázání je dost umělé. A postavy neprokreslené , což je při jejich počtu logické, že jsou postavy jen tak nahozeny. Úzký výběr ze střední třídy. Postavy jsou stále pracovně unavené, všechno působí úmorně. ()
Nejhloupější - a fakt to nemyslím v dobrým - byly po novinářský projekci při čekání na tiskovku lamentace některých recenzentů a kritiků, jak moc jsou Bábovky nemorální a všechny postavy se chovají hnusně. Ti levicovější a ideologicky zaměření kritici to samozřejmě vidí jako sexistické chování k ženám, byť i ženy se ve filmu ne vždycky chovají hezky. Tyhle pseudointelektuální kecy mám fakt rád. Lidi se k sobě fakt nechovají jako věrní miláčkové, kupodivu. Stejně jako jsem se dnes dočetl v jedné podobně intelektuální diskuzi, že knihy Radky Třeštíkové jsou "nebezpečné, protože utvrzují u lidí stereotypy a jdou čtenáři na ruku, což z lidí dělá duševní lenochy a z literatury jakýsi ostrůvek intelektuálního a duševního pohodlí, kterým nikdy nemá být, a to není neškodné". Z těchto proklamací se mi chce zvracet, chybí tomu už jen volání po angažovanosti literatury či filmu a povinnosti vychovávat čtenáře nebo diváka. Ano, v jejích starších knihách je hodně stereotypu, hodně "nenáročného mainstreamu", ale na tom není nic špatného. Mě Bábovky nebavily ani jako kniha, ani jako film, ale abych kvůli tomu plácal něco o nebezpečnosti Třeštíkové... nad pseudointelektuální scénou se začíná smrákat, fakt. K filmu samotnému snad tolik - řemeslně je natočený dobře, výborný lokace, kdybych tam neviděl spoustu známých a někdy už okoukaných českých tváří, klidně bych věřil tomu, že může jít o lacinější film zahraniční provenience. Problémy vidím jinde - některé postavy jsou stereotypní (Plodková, Pauhofová) až hloupě napsané (Taclík), moc u nich nedochází k žádnému vývoji a nedočkají se ani katarze. Postav je tam pořád ještě moc, takže na jejich jednotlivé mikropříběhy není dost prostoru. Je sice pěkné a dokonce chvályhodné, když se divákovi nepodá všechno po lopatě a nechá se mu prostor pro vlastní interpretaci událostí, ale u některých postav mi prostě chyběla motivace jejich chování. A hlavně: srovnáním s Amores perros, Magnolia a podobně se tu bude ohánět každej druhej (a mimochodem z principu blbě), já vytáhnu jiné připodobnění: Bábovky jsou jako Láska nebeská s opačným znamínkem. Zatímco ovšem byl Curtisův slaďák feel good movie, Bábovky jsou pořádná depka. Hlavně ta vztahová, pro každýho je tam hodně nepříjemnej osud plnej bolesti. To by blbě nebylo, ale když je té depky tolik a pořád a pořád pokračuje, začne nudit. A to problém je. ()
Muži zde ve větším případě představují podivná promiskuitní stvoření a ženy naivní „husičky“, které jsou schopny odpustit zcela vše. Poslední scéna, kde se veškeré osudy protnou, působí nakonec jako absolutní nonsens. Další z řady českých filmů, nad kterými zůstává rozum stát. ()
Jako odpolední televizní tvorba by to byl takový pěkný průměr. Taková povedená epizoda Ulice třeba. Jako celovečerní film je to slabé. Možná se ptáte, proč si to ten Ivoshek myslí, co ho k tak příkrému hodnocení vede. Inu, za prvé to, že se to označuje jako komedie, ale chybí tomu humor. Za druhé, že tu většina herců hraje blbě. Neříkám všichni, třeba Plodková je šikovná nebo Langmajer. No, a nejvíc ze všeho mě tu serou dialogy. Plytké, neživotné, slabé... Něco jako tvorba Patrika Hartla. Po zkouknutí jsem se podíval, kdo tohle dílo sepsal a vida, Radka Třeštíková. Tím je to myslím celé už jasné. ()
Měl jsem z tohohle filmu pocit, že někdo vzal Cosmopolitan nebo Harper Bazaar, vybral si pár „srdceryvných“ příběhů „obyčejných“ žen a pokusil se je po vzoru Lásky nebeské spojit násilně dohromady. Chlapi jsou tady všichni na jedno brdo - hajzlové ulhaní, sebestřední, záletní, nemající čas, lžou a kradou. Ženy jsou naopak jemné, citlivé, obětavé až za hrob, trpí nezájmem mužů, a dokonce i taková kur... pardon prostitutka má velké... srdce a oplývá v zásadě jen těmi nejušlechtilejšími city. Jako jo, od dob Pretty Woman chápu, že i ženy potřebují pohádky, ale těmhle vymyšleným pseudoproblémům snad nemohou v tomto filmu snad věřit ani ony? Jako asi žiju v jiném vesmíru, ale my s kámošema chodíme na pivo, o děcka se doma staráme, chodíme s něma k doktorovi nebo jim doma vaříme, nosíme domů prachy, občas si rodinka vyjde na výlet, a řešíme spíše problémy typu že jeden málo jí, druhý má nervy před maturitou, a jestli mámě koupit máslo za 40, nebo 45, protože 50 za to nedáme. Jenže to jsou asi nízké problémy a o těch se filmy netočí a příliš mnoho knih by se asi také neprodalo. Btw, navíc tohle celé ani nevypadalo jako film, mělo to strašně televizní vzhled. ()
Už když jsem vkládal film do přehrávače, tušil jsem, že budu zase jednou odpadovat, protože mi česká filmová tvorba od jisté doby málokdy způsobí radost. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že má snímek tentokrát i nějaký ten příběh a že byl na tento příběh kladen větší důraz, než na implementaci product placementu. Ne, že by se tento ve filmu nevyskytoval, byl přítomen a byl i jasně viditelný, jen mi s ním nikdo neustále nemlátil o hlavu jako se zahnívající leklou rybou. Příjemná změna. Postavy (hlavně ty mužské) se mi zdály být poněkud šablonovité, ale jako celek na mě všechno docela fungovalo až do chvíle, kdy se u hotelu protly všechny dějové linie. Tady už se příliš tlačilo na pilu, navíc tvůrci svou snahu pohřbili fakt zoufalým závěrem, takže z toho tři kousky opravdu být nemohly. Proti jiným českým perlám to byl ovšem velký kulturní zážitek:-) ()
O ženách pro ženy. Mozaika znázorňující dámy i dívky z různých společenských vrstev a jejich trápení. Muži jsou tu vlastně vykresleni jen jako ti, co potíže způsobují, případně je umocňují. I přesto se na to koukalo fajn. Vesměs to bylo uvěřitelné, byť s místy přivřenýma očima, své si odvedla hudba, která takřka neutichá a samozřejmě tu byly výborné herečky, které o s přehledem táhly. Zejména Lenka Vlasáková s Janou Plodkovou byly perfektní. Jen nečekejte, že se zasmějete. Taclík tu sice má pár lehce komediálních kreací a scéna u lodiček koutky roztáhne, ale jinak se jedná o čistokrevné drama. Každopádně povedlo se. 75% ()
Technicky jsou Bábovky celkem OK a celou dobu mě to v podstatě bavilo sledovat, ale po zhlédnutí jsem si stejně řekl: "A co jako?". Scénář a psychologie postav je za mě jedno velké NE. Postavy jsou ve směs naprosto černobíle vykreslení blbci, kteří opakovaně dělají chyby, ale v závěru se změní o 180 stupňů k lepšímu. A to mě fakt neba. Rozporuplný pocit, ale spíš někde u slabšího průměru. ()
Typická Česká tragikomedie, která je sice dobře obsazená, ale nenabízí prakticky nic nového. Scénář předvídatelný od začátku, až do konce. Film je určen především pro dámské publikum ve věku 30+. Jediné pozitivum tohoto filmu je dvojice Jana Plodková a Marek Tacliík. Bez nich bych šel s hodnocením ještě o hvězdu dolů. ()
"Kdo jsem ?! Angelina Jolie ?!" ;) ()
Niekto sa tu chcel hrať na Paula Haggisa, ale neskončilo to až tak hrozne. Zaujímavá spleť príbehov, niektoré zaujímavejšie, iné menej. Je fajn, že to všetko nie je len vo vážnej rovine, ale sú aj odľahčené momenty, hlavne pasák (Budeš píchat jako Včelka Mája). Mňa to celkom bavilo. ()
NETFLIX - 75% (J) ()
Já to i četla. Kravina non plus ultra, mizerně namaštěná nesympatickou Třeštíkové snachou, o spisovatelství nemůže být řeči, ale obal to mělo fešný. Při čtení si musí jeden na papír kreslit graf, aby věděl kdo je v referátní slátanině zrovna kdo, ale nejsmutnější na tom je, že se čtení k rybníkové vodě označuje za knižní bestseller. Naštěstí máme i spisovatelky vynikající, které nepotřebují přehršle rozdováděných kamarádek-celebrit, které by jim zcela nekriticky dofukovaly sebevědomí, obsazovaly je do videoklipů a dělaly z nich píšící ikony, protože tyhle šikovné literátky psát umí. Jsou to například Alena Mornštajnová, Kateřina Tučková či Lenka Horňáková- Civade. Tímto je zdravím, dámy, radost vás číst! Na Bábovky jsem se vypravila ze zvědavosti, protože to mi řekni, že tohle někdo bude chtít točit. A za další tuším v kostech další lock down, takže jsem si s pocitem, že jdu do bijáku vůbec naposledy v životě, vybrala cosi, co mě zajisté vytrhne z uondané letargie a já budu moci chvíli nadávat na někoho jiného. Ale nakonec jsem byla vcelku překvapená. Ve srovnání s předlohou je film o několik facek lepší. Mám za to, že to bude zásluhou Rudolfa Havlíka a pokud ne, autorka by měla zvážit přesedlání od neumětelského skazkování, do profese scénáristické. Jak ji nemusím, tak mě předloňská komedie s Aničkou Polívkovou pobavila a jestli se nepletu, tehdy se Radka, provdaná za Třeštíkové syna, na scénáři také podílela. Film je z lejna upletený, vachrlatý, ale skorobič. Se zájmem jsem sledovala, co z toho bude, ale... nebýt postižení četbou, byla bych přísnější. Pochopitelně o žádného Iňárritu nejde ani omylem, ale vydržet se to dalo. Co se týče vyobrazených přitroublých žen a mužů, k tomu lze těžko cokoli vyšpekulovat, protože nechápu, co mělo být záměrem autorky. Na sílu uměle poslepované bábovkou, "děsně rafinovaně" prolínající se, nepochopila jsem to v knize, ani na plátně. Samostatné epizody by mě zaujaly víc. Stejně nejde o příběh jako takový, přestože pokus u ucelení proběhl. Ovšem kýčovitě tragický, hlavně byl z jiného filmu. V jednotlivých sekvencích zajímavě zahrané, bohužel se i často přepáleně tlačilo na pilu. Zejména Marek Taclík si v tomto směru hodně zkusil. Patrně měl obecenstvo pobavit, to ale příliš nedopadlo. Jana Plodková je moc fajn vždy a ve všem, ovšem pakliže kamera přidává 10kg, dost mě zarazil stín, který mé oko stěží zahlédlo. Barbora Poláková v roli osoby na ránu- na ránu, ale Lenka Vlasáková a slečna, co hrála její dceru- ty se mi líbily nejvíc. Sečteno, podtrženo: afektované, ale s krásnou hudbou, hezkou kamerou, až moc uhlazenou výpravou a několika dobrými momenty. Komedie možná tak pro cyniky, přičemž ke dramatu to má fest daleko. Několik zoufalek se v tom potěšeně najde, ale určitě je to neposune jiným směrem. Nic pro ambiciózní zuřivé feministky, rovněž chlapy to nasere, ale reklamní lobby hřímá, jaká je perfektní návštěvnost. Já dodám, že jsem se na to mrkla sama ve velkém sále našeho multi bijáku, což bylo na celém představení nejlepší a na další projekci, než jsem pokecala s obsluhou, nepřišla slovy ani noha. A protože jsem v dobrém rozmaru, přihodím i jednu cennou radu bloudícím slečnám zdarma. Děvenky beznadějně zapletené v ženáčích či zavztahovaných donjuánech, ten skutečný formát chlap, ten zná své místo, aniž byste musely zvednout obočí. Pokud jste pro něj ta pravá, nezastaví ho nic. Ani sebevražedně přiotrávená manželka, nebo plačící děti. Ten je rozvedený a přistavený tam, kde má být i s kuframa, přičemž svou minulost si vyřeší sám a od vás se už navěky nehne. Bavíme se o tom správném, pro vás pravém chlapovi. Do nevydařeného manželství může vstoupit kde kdo, na tom by nic nebylo, ale nalhávat si u každého flirtu nějaké iluze, někoho káznit, prosit, manévrovat, či dokonce roky vyčkávat? Cože? Když je to ono, jde to úplně samo. Nepodceňovat muže! Spousta je jich děsně fajn a pro svoji srdcovou dámu by se rozkrájeli. No ale samozřejmě dramatická masochistka, která si ráda sama nad sebou popláče, nezná svoji cenu, ta si to musí odžít jinak a dobře jí tak. Ale zase na stranu druhou, může být předlohou pro postavy v mizerných knihách nebo filmech. Což je taky cesta. :) () (méně) (více)