Hangmen Also Die
Hangmen Also Die
Hangmen Also Die
Hangmen Also Die
Režie:
Fritz LangKamera:
James Wong HoweHudba:
Hanns EislerHrají:
Brian Donlevy, Walter Brennan, Anna Lee, Hans Heinrich von Twardowski, Nana Bryant, Margaret Wycherly, Dennis O'Keefe, Gene Lockhart, Alexander Granach (více)Obsahy(2)
Vídeňský rodák Fritz Lang byl spolu se svou ženou a scenáristkou jeho filmů Theou von Harbou jednou z vůdčích postav německé meziválečné kinematografie. Některé z jeho filmů, především monumentální eposy Metropolis (Metropolis, 1927) a Nibelungové (Die Nibelungen: Siegfrieds Tod, Kriemhilds Rache, 1924), vyhovovaly svou koncepcí nacistické straně. Lang však nepatřil mezi stoupence této ideologie, což dokázal snímkem Závět doktora Mabuse (Das Testament des Dr. Mabuse, 1933), když vložil autentické výroky nacistických pohlavárů do úst hlavní postavy šíleného zločince.
Paralela mezi vývojem v Německu a vyzněním tohoto snímku byla tak zjevná, že byl v Německu ihned po premiéře zakázán. Lang však překvapivě nebyl nacisty perzekuován, naopak mu říšský ministr propagandy Josef Goebbels osobně nabídl místo vedoucího činovníka německého filmového průmyslu. Lang si vzal čas na rozmyšlenou, ale ještě týž den z Německa uprchl do Francie a odtud později emigroval do USA.
Zatímco Fritz Lang v Hollywoodu patřil k zakladatelům Protinacistické ligy, jeho tehdy již bývalá žena a členka NSDAP Thea von Harbou se aktivně zapojila do služeb nacistické propagandy. Po válce skončila v internačním táboře a k filmu se mohla vrátit až po několikaleté nucené pauze.
Lang se stal jedním z evropských režisérů, kteří byli po vstupu Spojených států amerických do 2. světové války vybráni k natočení propagandistických filmů, přibližujících německý teror v okupované Evropě. Lang se tomuto tématu věnoval ve třech filmech - Hon na člověka (Man Hunt, 1941), I katové umírají! a Ministerstvo strachu (Ministry of Fear, 1944).
Prostřední film této série, snímek I katové umírají!, velmi volně interpretuje útok na Reinharda Heydricha. Na scénáři spolupracoval se známým divadelníkem Bertoldem Brechtem. Autoři vědomě rezignovali na jakoukoliv historickou věrohodnost, takže místo parašutistů vyslaných z Londýna útok úspěšně provede člen domácího odboje doktor Svoboda. Tomu se podaří nacistům opakovaně uprchnout, takže i za cenu obětí několika desítek rukojmích může pokračovat v odbojové činnosti.
Tento Langův snímek je především napínavý film noir a režisér v něm používá oblíbený motiv osamělého člověka, jenž musí čelit mnohonásobnému nebezpečí. Fritz Lang ho přizpůsobil potřebám amerického publika. Role nacistů obsadil evropskými herci, naopak kladné role českých odbojářů zastali výhradně američtí herci. To mělo zajistit jeho snadnější přijetí i jednodušší identifikaci diváků s hlavními hrdiny. Tímto krokem však ještě snížil věrohodnost filmu pro evropské publikum. Přesto je cenný nejen jako jedna z prvních uměleckých reflexí atentátu na Heydricha, ale především je hollywoodským uznáním významu československého odboje.
(oficiální text distributora)
Recenze (29)
Z tohoto filmu jsem se dozvěděl, že Amíci jsou větší čeští patrioti než samotní Češi. "Tohle je věnováno nezdolné české povaze, kteří se nedokázali vzdát ani po zradě Československa a prolití krve nacisty." Tenhle film je naprosto historicky neakurátní, ale naprosto pochopitelně. Vznikl necelý rok po Heidrichově atentátu. Takže nejspíš při vzniku scénáře nebyli atentátníci ještě veřejně známí. V tomhle filmu se zabijákem nechvalné proslulého "Kata" stává založený chirurg a Tumblr Sexyman Dr. Franišek Svoboda. Avšak film ani samotné atentát nezobrazí. Spíš se zabývá pozdější honičkou "kočky a myši" mezi gestapem a našimi hrdiny z odboje. Dostáváme milostný trojúhelník s již zmíněným chirurgem, snoubencem Janem a dcerou profesora Novotného. Starý muž profesor Novotný je zatknut a je očekávána jeho poprava nácky jako pomsta za smrt pana Heidricha. Dostáváme tak morální debatu zda-li se měl již zmíněný chirurg vzdát a nebo ne, což by zavinilo smrt spousty zajatců. Samozřejmě nejlepší je na konci totální ugaslightování gestapáckého kolaboranta a plzeňského pivaře Emila Čaky k smrti, celou populací Československa. Skvělá práce se stínem a světlem!"I katové umírají" je vlastně docela dobrým noirovým a válečným thrillerem natočeným klasikem žánru Frintzem Langem. Ty menší (větší!!!) nesrovnalosti mu odpustíme. Jakožto válečná propaganda to naprosto funguje a jako film též. Napětí zvláště konci je fakt skvělé. "No Surrender!" Not The End. ()
Brát vážně film natočený aniž by tvůrci měli povědomí o dění, o kterým vypráví, prostě nejde. Přitom jako komedie film funguje výborně a momenty s detektivní prací Herr Grubera nebo s mladým MacGyverem Bóďou jsou nezapomenutelný! [LFŠ 2012] ()
Noir o atentátu na Reinharda Heydricha a hrdinném českém odboji. Celá zápletka sama o sobě nemá (ovšem celkem logicky) s realitou nic společného. Geniální kamera a práce se světlem i některé velmi silné scénky z vězení, na druhé straně naprosto šílený Heydrich a bizarní postavičky gestapáckých vyšetřovatelů a kolaborantů, kteří v sobě mají až něco švejkovského, šíleně komolená česká jména a česko-anglické noviny a nápisy a další podobné záležitosti z toho s odstupem více než 70 let dělají docela zábavné dílko ()
Zatýkání profesora,který řiká-Češi nikdy nikoho neudají.A jeho další věta-Maminko zabal mi věci jen na pár dní.Tak se jako domnívám, že to B.Brecht poměrně trefil.Také si můžeme zakonspirovat že schválně je to jinak? ()
LFŠ 2012 ()
Atentát na Heydricha a jeho následky se zvrhávají do nechtěné parodie. Neuvěřitelné a rozvleklé, pojaté po americku. ()
Domnívám se, že jediný možný způsob, jak sledovat tenhle film, je zapomenout na Heydrichiádu a sledovat ho jako úplně nový příběh, odehrávající se někde ve fiktivní zemi. Aspoň já jsem se o to pokoušel. Žel, nezabralo to. V první části se snímek jeví jako psychologické drama těžce zkoušených lidí, trpících nadvládou agresora. Žel, drama natočené bez emocí a emoce nevyvolávající, chladné, posouvající aktéry z bodu do bodu jako loutky. V druhé části se film zlomí do až bláznivé honby po vrahovy. Příběh nabývá stále více nevěrohodnosti a podle mě, končí jako fraška. Náckové jsou zobrazeni vesměs karikaturně, co filmu nepomáhá. Na scénáři se podílel Brecht? Nevěřím, tak průměrné dialogy nemohl spáchat. Zatím, co jsem viděl, nejslabší Lang. V rámci žánru za 2,5. ()
Langův druhý ze čtyř protinacistických filmů (Man Hunt, Hangmen Also Die, Ministry of Fear, Cloak and Dagger) volně vyprávějící příběh o atentátu na Reinharda Heydricha, který je z důvodu roku vzniku, ještě během 2. světové války, a neúplné znalosti historických faktů značně poupraven. Z dnešního pohledu je tato vize následků atentátu, a vůbec celkové vykreslení atmosféry a života protektorátu, poněkud úsměvné, ale na druhou stranu je půvabné sledovat tehdejší představu americké společnosti o protektorátním životě v nacistické říši, což naopak logicky sráží věrohodnost filmu především v evropské společnosti. V samotném úvodu velmi atraktivní, bohužel s přibývající stopáží začne být vykreslení jednotlivých postav značně nevěrohodné a vývoj příběhu velmi překombinovaný. Při oproštění skutečné historie lze Hangmen Also Die ocenit za první reflexi odváženého činu atentátu a lehké nastínění nacistického teroru vůči obyvatelům protektorátu. ()
Motto: "Svoboda není něčím, co člověk drží ve svých rukou jako klobouk či sladkost. Za svobodu se musí bojovat." Navzdory zdejšímu hodnocení jsou Katové jedním z vrcholů Langovy americké tvorby (pravzorem jeho noirů), brechtovskou alegorií modernity a skutečným audio-vizuálním zážitkem (oscarové nominace za nejlepší hudbu od Hannse Eislera a nejlepší zvuk), což vše umocňuje fakt, že byli vymyšleni a natočeni v roce atentátu na Heydricha (newyorská premiéra podle všeho 23. března 1943). Pokud se jim vyčítá, že jsou "překvapivě konvenční", patrně to znamená, že jsou propracovaní daleko lstivěji. Nepřehlédnutelná je stylizovaná Howeho kamera, z níž byl Lang nadšen a díky níž film nezestárl. Ta nabízí několik "sladkostí": MUDr. František Svoboda ukrývající se ve dveřích před SS, vstup Máši Novotné do sklepení Pečkárny či zavraždění Grubera, když už "nedrží klobouk ve svých rukou". Nicméně zaposlouchej se na chvíli do všeobjímajícího zvuku. Ve fascinaci akustickou stránkou se Katové podobají Vrahovi mezi námi, všimni si tentokrát kolik informací (většinou ze strany mocných a chvástavých okupantů) a dezinformací (většinou ze strany odboje) se k hrdinům záměrně dostává pomocí rádia, rozhlasu, tlampačů, odposlouchávacího zařízení, slídění za dveřmi a za stěnou. Jedním velkým uchem je ostatně klíčová postava filmu – "mimořádný vlastenec", informátor gestapa a pivovarník v jedné osobě – Emil Czaka. Uši hrdinům často pomáhají (dr. Svoboda pečlivě naslouchá krokům SS, později zaslechne "dokumenty" a zajde do kina, slyší o zákazu vycházení, což mu opět umožní reagovat), zároveň Katové ukazují, že k orientaci ve světě sluch samotný nestačí a je třeba získané informace zvažovat (odboj totiž používá "soft power" ve formě lstí, lží, převleků, zaranžovaného divadla, rozhlasových her a intrik, Máša doslova řekne: "Jste srab, ne lepší než Heydrich, ani gestapo by nejednalo tak nelidsky jako vy!", ale i odboj samotný vede podobně jako ve Vrahovi alternativní sofistikované "vyšetřování"). S pochopením "zašifrovaných" a "utajovaných" informací, určených jenom vyvoleným, je však spojeno smrtelné riziko. Zatímco v prologu filmu okřikne Heydrich českou honoraci z používání mateřštiny, právě znalost "jazyka okupantů" prozradí Czaku, který se ve své roli antifašisty zasměje německému vtipu (Goebbels přijde k Hitlerovi: "Adolfe, máme dostatek jídla už jen na pět let." Führer se zeptá: "Na pět let?" Goebbels to potvrdí a Führer odvětí: "Musím to říct Göringovi." Goebbels vykřikne: "Hermanovi ne, proboha, Hermanovi to neříkej. Jídlo pro nás dva, tebe a mě."). Pochopil ale Czaka skutečně Brechtův žert, v němž se opakují slova prof. Novotného "v takové situaci je lepší mlčet"? Blažená nevědomost by mu pomohla, stejně jako odbojové skupině, která se "odhalením" Czaky sama "odhalila", stejně jako musel po zjištění pravdy zemřít inspektor Gruber (pohřben v analogii sklepa gestapa). Nakonec ani langovská variace na "přenesení viny" a "obětního beránka" (jež je dalším vtipem pro Czaku a on se mu upřímně zasměje) nepomohla "zabití dvou much jednou ranou", když i v naší realitě mělo odpravení "kata" ambivalentní tvář. "Musí být jiný způsob než atentát. K čemu to povede? K většímu teroru, krveprolití. Jako masakr studentů na univerzitě." – "Ale Jane, těch 120 chlapců dalo svůj život, aby řeklo světu, že jsme pořád Češi, že vždycky budeme." Nezapomeň, jak film končí. Přestože jsou čeští zajatci mrtví, jejich píseň o "neviditelné svíci" zní dál (mimo obraz, odněkud z hloubi). This is really NOT THE END. () (méně) (více)