Složka 64

Jakkoli karty jsou ze začátku rozdány více než slušně (parádní zločin, zásah do trudné dánské historie, převedený relativně bezbolestně i do dnešních témat) po polovině se to začne nehezky rozpadat, pitomé chování postav začne nepříjemně iritovat a celé to pohřbí opět ten nádech obyčejné televizní detektivy, který tížil i díly předchozí. Celý domov pro nezvedené dívky má dle všeho dva zaměstnance, u ústředních detektivů v zásadě nezískáme nikdy důkaz toho, že jsou nějak výrazně schopnější, protože na většinu posunů v případu narazí náhodou nebo se jim ozvou sami a dostaneme-li se k dynamičtějším pasážím, film začne nepříjemně připomínat Kobru 11. Není divu, že má celá série u nás takový úspěch, je to přesně tak neambiciozní a zamrzlý, jak to má český televizní divák rád. Snad jen ta neměnná postava Carla, která se opravdu až do posledních vteřin celé série nikam svojí čurákovostí neposune, na konci umožní nějakou katarzi. Ano, té ženské v restauraci jsem fandil, aby ho prokoukla a hned potom, co jí dožere mandle, na něj zavolala policii. (23.04.2019)

Pokud byste mě potkali a dotázali se na to, která severská krimi je má nejoblíbenější, bez váhání bych označil Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena. Oproti obligátnímu Miléniu (kde mě dostal prakticky jen první díl), nebo Nesbøvi (jehož Netopýr je tak mizerný, že dál jsem se zatím nedostal - ani v rámci 1/4 Netopýra) je tato dánská série něčím, co jsem si veskrze zamiloval. Nevšední trio věcně mrzutého Carla, obtloustlého a dobrosrdečného Asada (který skrývá nejedno tajemství) a Rose, jež je z těch tří překvapivě nejpodivnější je totiž ideálním vyšetřovacím triem, které vás nenechá ani chvíli vydechnout (samozřejmě od čtení). Jak vidíte, snažím se vám vykreslit postavy, které s místními charaktery nemají takřka nic společného. Není tedy nadmíru překvapující, že i když jsou filmy diametrálně odlišné od svých předloh, tak je já - jakožto ortodoxní fanoušek považuji za to nejlepší, co ze severské krimi můžeme na plátně vidět? Abych to tedy osvětlil... Tvůrci si z knih vzali přesně to, co je ve formě filmu činí zajímavými a dobře fungujícími snímky. Už proto nevadí, že postup řešení případu a celého pozadí příběhu je tak odlišný. Složka 64 má díky tomu neuvěřitelný dopad na divákův pohled na věc. Scenáristé dokáží zručně manipulovat s tématem a doplňují ho o prvky, které ho činí společensky aktuálním. K tomu všemu jsou Kaas i Fares skvělí herci a představitelka mladé Nete je okouzlující. Uznávám, že jakožto čtenář nejsem schopný relevantně posoudit, jak moc je hlavní rozuzlení patrné z náznaků, které film v průběhu poskytuje. Já sám mám pocit, že je vše poměrně jasné, ale taky přesně vím, co (a kde) hledat. Musím však říct, že Olsen ve svých knihách pachatele zase tak často neskrývá (Zabijáci, Marco i relativně Vzkaz v lahvi nám poskytují pohled na věc i ze strany pachatele). Má spokojenost je tedy na nejvyšší úrovni. Na závěr jen podotknu, že jsem zvědav, jak nakonec filmová série skončí. Ta knižní má totiž na pozadí všech případů i jeden "velký", který vše prakticky zastřešuje. A vzhledem k tomu, že tady není Hardy... No uvidíme. Doufám, že se všichni popasují s Marcem tak dobře, jak jen budou moct. Následující díl mi totiž přijde nejslabší. Nicméně ani Složku bych do tří nejlepších Jussiho počinů nezařadil, a jak krásně to s ní dopadlo. (21.01.2019)

Zložka 64 je druhý film zo série po Zabijakoch, ktorý sa mi páčil, na chuť tým ostatným som vážne neprišiel a prišli mi svojim spôsobom smiešne. Áno, aj v Zložke 64 máme nejaké to klišé, náhody, záchrany na poslednú chvíľu, časové nezrovnalosti. Ale po nedávnej náloži v podobe celého Mostu mi takýto príbeh prišiel vhod a celý čas som sa zaoberal otázkou, či tento námet nemohol byť radšej predmetom prípadnej štvrtej série, kde by sme sa dopracovali k vrahovi cez viaceré slepé uličky. Podstatné však je, že rozuzlenie dáva zmysel a je perfektne zmotivované, čomu výrazne dopomáhajú flashbacky. Kaas a Fares sa stále tvária tak drsne, až je to zábavné, ale nepôsobí to našťastie nijak otravne. (16.01.2019)

Absolutně prvotřídní po všech stránkách. Kdyby to šlo, napálim i šestou hvězdu. Po takové době vidim hlavní dvojici detektivů, společně s Rose hodně rád. Byl jsem naprosto zhnusený ze záporné strany a bál se, že to špatně skončí. Napětí mě lisovalo nepředstavitelným způsobem a cítil jsem tolik emocí - zejména tu nejpřednější - maximální nadšení, díky špičkovým hereckým výkonům, dialogům, inteligentnímu a aktuálnímu příběhu, syrovost na mě dýchala ze všech záběrů a jedná se o audiovizuální žranici. Scéna ke konci, kdy Carl mluví s Assadem v nemocnici o návratu do oddělení, mě po dialogu "já tě taky potřebuju", vyrvala srdce z těla, vymáchala ve vlastních emocí a zejména snad jediný úsměv Carla za celou sérii, znamená pro mě tak moc, že se to ani nedá slovy popsat. Na Journal 64 jsem se díval nadšeně se všemi smysly a zejména srdce bylo naplněné štěstím. Občas se ke slovu dostane akcička, ale naštěstí hlavním tahounem, jest detektivní linie se silnými charaktery. Budu doufat v další případy a zřejmě bych se měl naplno pustit do knížek, stejně nemám pomalu za co utrácet. Čtyři díly venku a jeden je lepší, než ten druhý. (26.03.2019)

Rozhodně nejdospělejší snímek celé série. Řeší se mnohem více vztahy mezi postavami a na povrch vyplouvají aktuální sociální témata. Samotný případ není z hromady podobných zaměnitelných zápletek, ale regulérním píchnutím do vosího hnízda. Tahle vážnost a dospělost však upadá ve fádním finále, kde veškerý punc originality a vážnosti ztrácí. Posledních několik minut v nemocnici mnohem spíše připomíná vykalkulované akční snímky let dávno minulých než uvědomělý čtvrtý díl skandinávské kriminální série. Moment, kdy hlavní záporná postava v monologu vysvětluje co bude dále následovat, je směšnou scenáristickou zkratkou, která je trnem v patě celému snímku. Oproti předcházejícím dílům tu také chybí vnitřní tenze a napínavá druhá polovina. Je to dáno tím, že spravedlnost a sociální aspekt tu převzaly otěže od prosté záchrany lidských životů. Vyšší předvídatelnost děje celku též nenapomáhá. Je tedy otázkou zda divák více ocení dospělé téma Složky 64 nebo dravost a jednoduchost předcházejících dílů. (24.04.2020)