La Belle Saison
La Belle Saison
Summertime
Estío
Leto
Režie:
Catherine CorsiniKamera:
Jeanne LapoirieHudba:
Grégoire HetzelHrají:
Cécile de France, Izïa Higelin, Noémie Lvovsky, Kevin Azaïs, Laetitia Dosch, Bruno Podalydès, Jean-Henri Compère, Benjamin Bellecour, Sarah Suco (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1971 a mladá Delphine se odhodlá opustit farmu na francouzském venkově a odjíždí do Paříže. Nedlouho poté potká Carole, atraktivní a sebevědomou ženu, která na univerzitě vede rodící se feministické hnutí. Navzdory odlišnému původu se do sebe okamžitě zamilují. Smrt v rodině však Delphine povolá zpět na farmu a Carole se svou lásku rozhodne následovat. Avšak realita každodenního bezčasí vesnice nemůže být ve větším kontrastu vůči rozvíjejícímu se světu svobodomyslné Paříže. Nejnovější snímek Catherine Corsiniové vypráví pozoruhodně působivý příběh vášnivé lásky a společenské změny, který podtrhuje výjimečná chemie hereček v hlavních rolích. (Febiofest)
(více)Videa (2)
Recenze (16)
Dvě lesbický intelektuálky z Paříže, které se přesunou na venkov na statek. Dobovka s rokem 1971 s dobrým vizuálem, technicky kvalitní a docela to i zaujme, ale mám pocit, že kdyby takový film přišel o dvacet let dřív, tak by to byla asi provokativní bomba, nicméně v roce 2015 je to jen jedno z mnoha s tématem holčičí lásky. ()
Tohle na mě zanechalo dobrý dojem. Celé je to stylizované do mnoha lidmi nechápaného světa feministek v Paříži, spoustu cigaretového kouře (sakra, já měl celé ty dvě hodiny chuť na cigaretu!) písní a protestů. Po téhle části jsem pochopil, že sedím v sále plném lesbických feministek prahnoucích po poplácání po zádech a ujištění, že je jejich ideologie správná (je!) od režisérky skrze film. Jestli by mi to nedošlo, asi bych se do jejich role a do filmu samotného tolik nevcítil. Když se celý děj přesune na vesnici, můžeme často spozorovat až přehnané hraní na city, které ale cílová skupina právě očekává, takže nic špatného. Část odehrávající se na vesnici je hodně emočně silná a vypjatá, čemuž nasadí pomyslnou třešničku konec na vlakovém nádraží, který je skvěle spracovaný a uvěřitelný. Za mě hodně dobré. ()
Začátek s ženským hnutím byl trochu otravný, ale jakmile se holky přesunuly na venkov, byla to krása. Dopadlo to ... jak to asi v tehdejší době dopadnout muselo. V rámci žánru urcite jeden z těch výrazně lepších. Jen tatínek Delphine mi připadal spíš jak po řádné mozkové mrtvici než jak po infarktu, ale to je detail. ()
Pomalu celou první půlhodinu jsem si myslela, že film ani nedokoukám, jak brutálně mě babské revoltování a plkání nudilo. Pak se daly holky ale dohromady, odjely na farmu a celé se to rozjelo tak, že jsem pomalu ani nedýchala. Atmosférou mi film nejvíce připomínal Kyss mig, v závěru filmu se mi svíral hrudník, jako by ho někdo stáhnul kazajkou. Cécile De France mě v lesbických rolích snad nikdy neomrzí, poznat takovou v reálu, vlak si ujet rozhodně nenechám. ()
Ať si každý říká co chce, Francouzi mají svůj vlastní styl promítnutí scénáře do obrazovek. A tady je to víc jak zřejmé, i když co se týče příběhu, nebudeme si nalhávat, že nepokulhává. Hra na city jedině pomůže prokousat se celým filmem, ale aby se jednalo o průlom, to se říct nedá. Jak už jsem již dříve zmínila, v takovýchto filmech je jedno a to samé téma, jen se mění situace, prostředí a způsobené problémy. ()
Reklama