Hodný, zlý a ošklivý

Nejdřív na to byl Clint sám (PRO PÁR DOLARů), pak přibyl Lee (PRO PÁR DOLARů NAVÍC) a nakonec Eli. Nejednoznačné "přátelství" dvou výtečníků, putování za pokladem skrz válečné pole a pamětihodné finále na hřbitově. Eli Wallach válí jako vychcánek Tuco, Lee van Cleef je mistr psychotických úsměvů a Clint je... Clint. Leone má filmařských nápadů na rozdávání a Morriconeho hudba je prostě božská. Hravé, poetické, epic. (20.01.2008)

Hodný, zlý a ošklivý? Hlavně kurevsky dlouhý. Pravdou je, že jsou věci, které se stanou a divák si to musí domyslet, což mu nahrazují velmi dlouhé děje, které by se daly bez vlivu na příběh filmu vystřihnout zahradnickými nůžkami. K prvnímu - aspoň režisér nedělá z diváka blbce a k druhému proč vlastně ne, celovečerní tak jako přívlastek filmu dostává svůj pravý význam. Skvělá hudba dávající vzniknout něžnému citu ke kojotům, jejichž vytí bylo pro ústřední melodii inspirací. Zajímalo by mě, jak by Morricone vepsal do not kvíkání morčete. (12.02.2017)

V tomhle světě jsou dva druhy lidí příteli. Ti s nabitejma bouchačkama, a ti co kopou. Tak kopej. Tři pistolníci, jeden poklad a možná nejlepší western co jsem zatím viděl. Tentokrát je to ošklivý Eli Wallach, který drží příběh, který nám zabrousí i do války severu proti jihu, pohromadě. Lee Van Cleefův krásnoočko je sice trochu stavěný mimo hlavní dějovou linku, ale vynahrazuje nám to téměř ukázkovým záporáctvím. No a pak je tu Blonďák Clint, který si s Leonem vymyslel dokonalé završení téhle dolarové trilogie. Včetně nenápadného propašování odrbaného ponča zpět do hry a dechberoucího finálového trojboje. (09.09.2009)

// Další westernová paráda, kterou si dávám s nějakým tím zpožděním. Předchozí dva díly "dolarové trilogie" mě ještě čekají ale chtěl jsem mít jasno, ke které skupině lidí se přidám a musím říct, že to pro mě vyhrálo nakonec o nějaký ten kus lepší Tenkrát na Západě. Tenhle film byl rozhodně akčnější a dá se říci i zábavnější, přesto tomu chyběla ta "šťáva", kterou ten druhý film tolik oplíval. Hudba v obou filmech velmi výrazná, jméno Ennio Morricone už rozhodně nezapomenu, nicméně i tady Hodný, zlý a ošklivý o něco zaostává a nezní mi v uších tak dobře, jako harmonika. Tak i tak, perfektní režie S. Leoneho se mi čím dál tím více vrývá pod kůži a řekl bych, že u tohoto žánru ještě nějakou chvilku zůstanu. (18.10.2012)

Pro fajnšmekry kteří se zabývají detaily ve filmech doporučuji velmi zajímavý článek na Neviditelném psu, který se zabývá různými chybami ve výzbroji v tomto filmu, kterých si neznalý divák nevšimne a je mu to vcelku jedno. Jde o článek Alberta Salického: 5.10.2004 Z MÉHO PODKROVÍ: Hodný, zlý, ošklivý a nedůsledný. http://pes.eunet.cz/ (05.10.2004)