C'era una volta il West
Once Upon a Time in the West
Vtedy na Západe
Once Upon a Time in the West
Once Upon a Time in the West
Režie:
Sergio LeoneKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Henry Fonda, Claudia Cardinale, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Don Galloway, Paolo Stoppa, Woody Strode, Jack Elam, Keenan Wynn (více)VOD (3)
Obsahy(2)
V legendárním westernu Sergia Leoneho, který se částečně natáčel v Monument Valley, se z příběhu pomsty stává epické rozjímání o minulosti Divokého Západu. Aby získal půdu, na níž má vést hlavní tah, najme si chromý železniční baron Morton (Gabriele Ferzetti) zabijáky v čele se sadistickým Frankem s pomněnkovýma očima (Henry Fonda), který zavraždí majitele pozemku Bretta McBaina (Frank Wolff) i s celou jeho rodinou. Chvíli poté však nečekaně dorazí McBainova novomanželka Jill (Claudia Cardinaleová), která půdu zdědí. Desperát Čejen (Jason Robards) i tajemný psanec Harmonika (Charles Bronson) se rozhodnou vzít Jill pod svá ochranná křídla a zmařit tak Frankovy plány na získání jejího dědictví. Postupem času však vyjde najevo, že Harmonika chce Franka dostat z jiného důvodu... který má co dělat se smrtí. (Cinemax)
(více)Recenze (1 764)
Nemožno než súhlasiť s názormi mnohých komentátorov, ku ktorým sa pripájam. Naprostá westernová klasika, aj keď je to nezvyklé písať u zväčšej časti neamerického filmu. Po všetkých stránkach výborný film. Aj keď ubehlo od premiéry viac ako štyridsať rokov, film nijako nezostarol a pochybujem, že niektorý z nových snímkov dosiahne podobného úspechu v žánri westernov. Musím však povedať že úvod filmu na naprosto uchvátil, bolo to niečo úžasné, ale po exekúcií niekoľkých zúčastnených ma to dosť mrzelo, že sa film uberal iným smerom, než som dúfal. ()
"Can't imagine how happy it makes a man to see a woman like you, just to look at her." Claudia Cardinale, krásná jako nebe za rozbřesku, za doprovodu malebné hudby projíždí na koňském spřežení rozlehlou prérií - pro tu chvíli se zběsile valící tok filmových dějin zase na čas zastavil. Sergio Leone byl režijní génius točící westerny epických rozměrů. Odehrávaly se v kulisách prachem zašlých, zapadlých měst... na vyprahlých scenériích, jež křižovali ostřílení pistolníci, tvrdí tělem i duší. Co činí "Tenkrát na Západě" nezapomenutelným a ve výsostně mužském žánru jedinečným je do popředí snímku výrazně posunutý ženský element v ústřední postavě Jill. Ve stejné míře je to také tklivá hudba E. Morriconeho a nepřehlédnutelná, všudypřítomná atmosféra smutku a nostalgie po dávno ztracených časech tenkrát na Západě. ()
Parádní kousek, skvělý western! ()
Velkolepá redefinice westernového žánru pod mistrovskou taktovkou jedinečné tvůrčí synergie režiséra Sergia Leoneho a virtuózního génia Ennia Morriconeho. Velkolepá paradoxně díky žánrovým antitezím a fikčním kontradikcím. ()
Westerny ma nikdy nebavili ale tento western ,nieje western ,toto je už legenda.Legenda, ktorá môže nosiť titul - najlepší western všetkých čias.Herci ako Henry Fonda, Claudia Cardinale, a hlavne Charles Bronson sa už len tak nenájdu a hlavne Charles Bronson ktorý to zahral neskutočne cool a super a vystačil si celý film iba s jeho kamenným kschitom.Pre mňa najlepší western aký som videl a ešte k tomu najlepšia westernová hudba!Skvelý soundtrack! 89% - 4* ()
Žili jednou dva Italové, kteří se již dobře znali a jejichž spolupráce byla zřejmě osudovou záležitostí. První z nich neváhal popsat šest set stránek detailního rozpracování jednotlivých scén a dokonce i pohybů herců, aby obrazová i příběhová stránka nadcházejícího projektu neobsahovala jednu jedinou vadu. Ten druhý si pro změnu sáhl až na dno svého hudebního talentu a vyždímal z něj repertoár těch nejúchvatnějších melodií, z nichž nejen v průběhu filmu nepřetržitě mrazí, ale především povznášejí málomluvný příběh klasických westernových charakterů do sféry nejobdivovanějšího a nepřekonatelného filmového umění. Dále žila jedna přenádherná Italka, které stačilo za doprovodu majestátní hudby pouze stát nehybně před kamerou, a bylo postaráno o nevídaný, skoro až oduševnělý zážitek. No a nakonec žili byli ještě tři megacharismatičtí Američané, jejichž vzájemná střetnutí a intriky se zdají být s každým dalším zhlédnutým a (v porovnání s tímto) podprůměrným westernem ještě rafinovanější a velkolepější. No a tahle divoká banda stojí za vznikem totálně přelomového díla, které nejenže změnilo pohled na novodobé westerny, ty staré odsunulo do opotřebovaného zboží a těm nadcházejícím nasadilo nezdolatelnou laťku, ale hlavně mi připravilo natolik exotickou a neprovařenou delikatesu, že po každém dalším soustu jsem ještě hladovější a ptám se sám sebe, jestli je vůbec možné všechny ty různorodé chutě na jedno posezení strávit a vstřebat. To se ale nedozvím, pokud nebudu ochutnávat znovu a znovu... 100% ()
Miluje ho táta, miluje ho mámka, miluje ho otec přítele, miluje ho matka přítele, miluje ho přítel, ale já ho mám jen ráda. ()
Čekala jsem dlouho, než jsem si Tenkrát na Západě pustila. A čekala jsem proto, abych tenhle film viděla v trochu straším věku, aby jsem kvůli tomu nepřišla o jeden z nejlepších filmových okamžiků všech dob, jak tady ostatní píší. A s velkým očekáváním přijde i velké zklamání. Výprava skvělá, hudba neskutečně výborná (možná jen to mě donutilo to dokoukat až do konce. A Man with the Harmonica se řadí mezi nejdokonalejší hudební motivy vůbec), herci fajn. Ale něco mi tam chybělo. Přesně to, co dělá z filmů ty nezapomenutelné momenty a nutí mě to k opakovaným projekcím. Je mi líto, ale pro mě čistý průměr. ()
Král svého žánru. Po tomhle filmu asi Hollywood těžce zalitoval, že odpálkovali Morriconeho.... Nejsem na chlapy, ale modrookého záporáka Fonda prostě miluju.... A nejen tady. * * * * * ()
Charles Bronson je ultimate badass!!! A tá hudba! TOTO je western! ()
Taková maličká perlička. Jeden z tvůrců příběhu k tomuto ve všech směrech geniálnímu dílu je sám horrorový guru Dario Argento. ()
Ďábelsky arogantní Henry Fonda nebo tajemný Charles Brosnon? Těžký výběr! Oba jsou doknalí! Perferkní western - rozhodně nejlepší co jsem zatím viděla! Perfektní atmosféra po celé 2 a půl hodiny a k tomu navíc ta Morriconeho hudba. Velmi vydařené. ()
Leoneho klenot by mohol byť najlepším westernom všetkých čas. Odzbrojujúca sofistikovanosť v každom detaile. 95% UPDATE (12.7.2014): Predĺžená verzia. Leoneho klenot je najlepším westernom všetkých čias. 100% ()
Nemálo kultovní a klasické dílo kinematografie. Všechny postavy ve filmu jsou opravdu parádní. Ale jedna mě dostala více než ostatní a to charizmatický Charles Bronson a ta jeho harmonika. Pokažké, když na ni začne hrát, tak mě vstávají všechny chlupy po těle. ( píseň "The Man With Harmonica" je jeden z největších westernových šlágrů). Samozřejmě, že i Cheyenne byl super uber cool hláškující pistolník, každopádně můj hrdina byl Harmonica. Nesním opomenout ani nesmírně krásnou a sympatickou Claudii Cardinale, bez ní by to nebylo ono. Po všech čertech jeden z nejlepších westernů spolu s filmem Hodný, Ošklivý a Zlý. Leone a Morricone se nesmrtelně zapsali do paměti fanoušků westernů zlatým písmem a nejen jim. Leone dokázal vybrat a ukočírovat to nejlepší, co si v té době režisér mohl vybrat z hereckého ancáblu. " When You Hear Strange Sound, Drop To The Ground" 19.7.2018 jsem měl možnost viděl tento film v rámci festivalu Sergia Leoneho v pražském kině BiO Oko, top zážitek. ()
Masterpiece Sergia Leoneho... nejlepší western všech dob se samozřejmě nejlepším soundtrackem všech dob.... film, který jsem viděl až 45 let po jeho vzniku a naprosto mě dostal. To je Once Upon a Time in the West. (Pokaždý, když tenhle film vidím, mám nutkání koupit si Harmoniku.... EDIT: Po třetím shlédnutí pokušení prolomeno)) ()
Western, ve kterém atmosféra stříká z plátna až do poslední řady i ve chvílích, kdy se na plátně relativně nic neděje. Stačí nenápadně stoupající kouř z cigára, jakoby vzdálený hudební motiv nebo dlouhatánský záběr do uhrančivých kovbojových očí a hned je jasné, že TEĎ se NĚCO stane. Přitom se jedná o relativně jednoduchý příběh, ve kterém si nemluvný pistolníček Harmonika chce vyřídit nějaké účetní nedostatky ohledně snižování počtu členů své rodiny se sympatickým zabijákem Frankem. Pro uspěchané mladé vidění může být tento snímek zdlouhavý, ale životem ošlehané přimhouřené oči se nemohou od plátna ani na vteřinu odtrhnout. ()
Na co slova, když emoce, příběh, vztahy mezi postavami a postavy samotné dokáže vyjádřit hudba a výraz tváří? K čemu silnější a komplikovanější příběh, když to, co se děje na plátně vás přikove do sedačky? Tenkrát na Západě nepotřebuje laciný kýč, aby okouzlil. Stačí, když se Jill usměje, když kamera zabere její pronikavé oči, když Cheyenne přimhouří zrak, když se objeví Frankova oční modř a když Harmonika řekne s nostalgickým pohledem: "Some day". A je vymalováno. Pokud existuje filmový RÁJ, pak jediní, kdo vás do něj zavedou, jsou Leone a Morricone. Nehorázně bezchybný film, film s velkým F, nedostižný vzor, nedostižná filmová poezie. Plnohodnotné filmové umění, při němž mě osobně mrazí v zádech i po sté projekci. Filmový skvost, který bude navždy vzdorovat prachu, času i moderním technologiím. Konec. ()
Všechno už bylo řečeno, nechci se opakovat. Viděl jsem to na velkém plátně s kvalitním ozvučením a byl to pro mě silný zážitek. Kdo tento snímek neviděl tímto způsobem, o hodně přišel. S recenzí na kinema.sk se plně ztožňuji. Pět hvězdiček je jasných, nic jiného dát nejde. MILUJI TEN FILM!!! ()
60% - Vlastně až zpětně jsem si uvědomil, že Tenkrát na Západě je sice krásný film, herci jsou výborní, příběh je silný a mnoho scén je nezapomenutelných, ale! několikrát jsem se u televize opravdu nudil a hudební motivy, i když nádherné, se za chvíli oposlouchaly, jak málo jich bylo (a ten Claudie Cardinale mě po několikerém zahrání za sebou už i docela otravoval, bohužel)... ()
Související novinky
Zemřel Ennio Morricone
Z Říma dnes dorazila velice smutná zpráva pro svět filmu a hudby. Ve věku 91 let nás opustil legendární hudební skladatel Ennio Morricone. Zemřel v římské klinice v noci z neděle na pondělí na… (více)
Tarantino konečně ulovil Morriconeho
Quentin Tarantino miluje hudbu Ennia Morriconeho a mnoho let usiluje to, aby slavný italský skladatel ozvučil jeho film. Především westernová legenda, jejíž tvorbu jste slyšeli třeba v Tenkrát na… (více)
I díky svému názvu málokterý film evokuje žánrový western jako právě Tenkrát na Západě. Start volné americké trilogie Sergia Leoneho, který předcházel Kapsám plných dynamitů a Tenkrát v Americe, představil dost možná nejvíce ikonický soundtrack Ennia Morriconeho, mnohými je dodnes vnímán nejen jako jeden z nejlepších westernů, ale i nejlepších filmů všech dob. Tajemného Blonďáka Clinta Eastwooda z dolarové trilogie nahradil Harmonika Charlose Bronsona, Henry Fonda se poté jako Frank představil jako ve své jediné záporné roli, výsledkem je po letech dost možná ještě lépe zrající spaghetti western, strhující průlet drsným divokým západem a jednoduše Leonovo další mistrovské dílo. Už prolog dokáže zaujmout, kdy se jeho valná většina skládá z ukázkové práce se zvukovou atmosférou a budováním napětí. Hudba Ennia Morriconeho si zpočátku dává na čas, čekání na jeden vlak doprovází pouze pohyb větrného mlýnku, kapající voda nebo otravná muška, v tomto ohledu se ukazuje Leonova tvůrčí soustředěnost, která tak krapet servíruje ticho před bouří. Jakmile totiž přijede vlak, zazní ikonický zvuk harmoniky a vystoupí Bronsonův Harmonika, rozjede se ten velký westernový epos, který zároveň pojednává o konci jednoho stěžejního období. U téměř tříhodinového westernu si Leone dává s tempem čas, kdy se šetří rychlostí, dialogy nebo akcí, jakmile ovšem dojde na nějaký ten pohyb a především míru násilí, čekání stojí za to. Leone tak Divoký západ servíruje optikou, kdy je prakticky nevypočitatelný a může kdykoliv čímkoliv překvapit. Přitom všem k Divokému západu skutečně Leone přistupuje jinak než v případě Dolarové trilogie, přesto zůstávají podobné vzorovité charaktery. Místo Bronsona si měl ostatně původně roli Harmoniky zahrát Clint Eastwood, pro kterého by se v podstatě jednalo o druhého Blonďáka, Fondův Frank zase může připomenout Sentenzu Lee Van Cleefa nebo či El India Gian Maria Volontého. V zásadě by se dalo říci, že Tenkrát na západě servíruje klasické westernové motivy, kdy je jeden charakter toužící po pomstě, druhý z nich je terčem, mezi nimi je nějaká ta femme fattale, kdosi mezi spojencem a rivalem a pak pochopitelně nějací ti pohůnci a spojenci. Autentická a v průběhu více strhující výprava zvládá vyvolávat dojem, že se postavy skutečně nachází na Divokém západu, evropské lokace byly v tomto ohledu zvolené fenomenálně. I přes drsné a krapet pochmurné zobrazení může Divoký západ v Tenkrát na Západě zároveň působit vtahujícím dojmem. Ennio Morricone poté v podstatě každé stěžejní postavě dodává specifický a výrazný motiv, kdy například motiv Jill McBain v podání Claudie Cardinale dokázala u nás dostatečně zpopularizovat Věra Špinarová se svou ,, Jednoho dne se vrátíš´´. Všichni herci poté sedli jako pára na hrnec, úspěchem přitom byla i sázka na anti-typovou roli pro Henryho Fondu. Sympaťák s výraznýma modrýma očima ztělesnil jednoho z nejvíce ikonických padouchů, který i přes svou nelítostnost skrývá jistou formu smyslu pro čestnost. Dost možná nejperfektnějším ztvárnění ovšem v roli Cheyenna předvedl Jason Robards, který působí jako přesně ten ideální prototyp westernového antihrdiny, který snadno přiroste divákovi k srdci. Šponování napětí navíc v rámci Tenkrát na západě přináší funkční satisfakci, především i díky fenomenálnímu finále, skvělému vyvrcholení dynamiky mezi Harmonikou a Frankem, melancholickému ohlédnutí za koncem jedné éry i ukázkou toho, jak Leone skutečně na pozadí zdánlivě rutinního westernového příběhu vypráví tak trochu také příběh o zrodu urbanizace, postava Jill McBain zase může v kontextu westernů předvést lehké nabourávání stereotypů o dámách, od kterých se čeká, že přinejlepším nosí lehké šaty. Leone tak v tomto případě sympaticky střídá zdánlivou westernovou sázku na jistotu s lehkými kroky dopředu i specifickým přístupem, který možná skutečně není tolik jako většina tehdejších spaghetti westernů typu Dny hněvu nebo Django s Francem Nerem, po letech ovšem mnozí na piedestal dávají právě Tenkrát na Západě. Tehdejší kritika možná z filmu neskákala do nebes, po 53 letech se ovšem filmu nemusí spoléhat pouze na veřejné vyznávání lásky od Martina Scorseseho, Quentina Tarantina nebo George Lucase. V kariéře Sergia Leoneho je možná pro mnohé těžké označit jedno stěžejní magnum opus, ať už člověk souhlasí nebo ne, dá se snadno pochopit, že by za Leonovo opus magnum mnozí označili právě Tenkrát na Západě. Ať už totiž člověk preferuje Tenkrát v Americe nebo libovolný díl Dolarové trilogie (a nebo je rebel a preferuje Kapsy plné dynamitu), v každém případě se valná většina shodne na Leonových mistrovských schopnostech a ukázce toho, proč je i přes skromný počet realizovaných snímků dodnes vnímán jako jedna z největších režijních legend.... () (méně) (více)