Režie:
Michael EnglerScénář:
Julian FellowesKamera:
Ben SmithardHudba:
John LunnHrají:
Michelle Dockery, Maggie Smith, Elizabeth McGovern, Laura Carmichael, Joanne Froggatt, Hugh Bonneville, Sophie McShera, Allen Leech, Jim Carter (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Panství Downton, to je dokonalá kronika života příslušníků britské aristokracie a jejich zaměstnanců v prvních desetiletích dvacátého století. Tlak, který vyvolává moderní doba, přímo kontrastuje s prostředím, jež je založeno na respektu k tradicím a zažitým rituálům. Majitelé panství, Crawleyovi, ale tuší, že pokud nepůjdou s dobou a nepodstoupí dobrovolnou modernizaci, nemají naději na přežití. Tím spíš, že ty, kteří se jim starají o celodenní servis, postihly emancipační tendence a představa, že budou svým pánům sloužit až za hrob, už dávno vyšla z módy. V této atmosféře bublajícího neklidu dorazila na panství zpráva, že ho poctí návštěvou anglický král. Pro všechny je to životní zážitek, na který se ti „nahoře“ i ti „dole“ musí víc než stoprocentně připravit. Jenže osud je prevít, který dokáže zaskočit i ty nejpřipravenější. Královo služebnictvo chce převzít kompetence toho místního, jelikož ho považuje za neschopné, a domácí se rozhodnou rafinovaně bránit. Plánovaný příjezd krále také na panství přiláká nejrůznější nezvané návštěvníky, kteří mohou mít ty nejhorší úmysly. A do toho všeho se navíc připlete láska. (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (128)
Na to, jak televizní Downton postupem řad degradoval ze senzačního dramatu k vyvařený omajdě, mi filmovej doslov překvapivě sed. Asi i proto, že nenáročnost komediálního fightu mezi služebnictvem cinká na ty správný zvonky, a že rozhovor mezi Mary a Violet je ten konec, jakej jsem si tajně přál. Čajovej slučák z Fénixova řádu navíc nelze nemilovat. ()
Téměř nepolíbený seriálem (viděl jsem několikrát pár minut, když se na to u nás koukal zbytek rodiny) jsem si tento film pokusil užít jako samostatnou historickou exkurzi do dávných časů meziválečné Británie. A užil jsem si to opravdu skvěle. Prostředí a postavy mě bavily, asi se zpětně podívám i na seriál ()
Dneska jsem se po dlouhých pětadvaceti letech vypravila do našeho kina. Překvapily mne pohodlné sedačky, bufet s popcornem a především krásný film, který mne přinutil opustit své pohodlné obyvákové křeslo a vypravit se do světa iluzí na filmovou premiéru. Jako nadšený fanda šestiřadého seriálu jsem byla zvědavá, jakým způsobem tvůrci celou ságu rodiny Crawleyových uzavřou. Na celém seriálu jsem si cenila nejen příběhů jednotlivých členů rodiny i služebnictva, milého humoru, skvělých hereckých výkonů, parádních kostýmů a nákladné výpravy, ale hlavně toho, že vztahy mezi lidmi byly velmi korektní a přátelské i když i nějaká ta intrika by se našla. Ve stejném duchu byla celá sága dovedena do pozitivního závěru. Tvůrci své fanoušky nezklamali. ()
Jako člověk, který seriál nikdy neviděl, jsem si jeho filmový závěr nečekaně užil. Panství Downton je co se kostýmů, kamery a hudby týče skvělá práce, ale především funguje i jako sbírka malých i velkých příběhů dvacítky hrdinů, z nichž každý dostane prostor zazářit. Někdy je to veselé, jindy tragické a pak zase dojemné. Ale skvěle to drží pohromadě a moc příjemně se na to kouká. ()
Príbeh: Zaujímavý pohľad na osudy Britskej aristokratickej rodiny a ich služobníctva. Herecké obsadenie: Je to veľa dobrých hercov v podstate sa jedná o špičku Britskej hereckej školy. Prevedenie: Tak čo by som k tomu povedal, všetko sa rieši iba na panstve alebo v jeho bezprostrednom okolí. Celí príbeh sa aj točí iba okolo neho. Pocity: Všetko je až príliš umelé a sladké. Potom sa zrazu chcú tvorcovia zahrať na inovátorov a šupnú do príbehu ilegalnu gay párty. Jednoducho mi to veľmi nesedelo. Pridaná hodnota: Verím, že pre fanúšikov seriálovej predlohy sa vo filme udeje veľa a dostanú sa k množstvu informácií. Ale pre mňa ako diváka čisto iba filmového počinu je to veľmi priemerné. 50% ()
Galerie (80)
Zajímavosti (2)
- Při přehlídce yorkshirského pluku za účasti krále Jiřího V. hraje skladba Julia Fučíka „Florentinský pochod (Op. 214)“ z roku 1907. Její autor, český skladatel vojenských pochodů c. a k. armády, byl strýc nacisty popraveného komunistického novináře Julia Fučíka, autora Reportáže psané na oprátce. Rodinné vztahy jejího autora tak odkazují i na části děje filmu, kde krom rozporů mezi monarchisty a republikány v rámci rodiny Crawleyů zazní i přesvědčení o komunistickém smýšlení jedné služebné. Spíš než o záměr tvůrců jde patrně o náhodu, ovšem zajímavou. (Korsak)
Reklama