Režie:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (1 036)
Je neuvěřitelný s jakou důvtipností, kreativitou, nonšalancí a elegancí Benigni dokázal na prostoru necelých dvou hodin skloubit tolik protichůdných kontrastů najednou – humor vůči zlu, radost vůči žalu, nevinnost vůči tyranii, něhu vůči bezcitnosti, půvab vůči krutosti, grotesknost vůči vážnosti, krásu vůči ošklivosti, lásku vůči nenávisti...... Díky těmto jedinečným aspektům vznikla jedna z nejlepších a nejoriginálnějších tragikomedií v dějinách filmu, která vás rozesměje, ale i rozpláče - zkrátka dojme. Roberto Benigni je génius. Bravisimo! ()
Na tento film jsem nešel do kina, protože jsem si myslel, že jde o jednu z těch patetických, 'laskavých, 'hluboce lidských' a jinak postižených tragikomedií, jaké se v posledních letech rády točí. Ukázalo se, že jsem se mýlil a rád to přiznávám. Je to sice film, který je v podtextu velmi tragický, ale zároveň jsem se opravdu hodně smál (skutečně, nahlas smál). Humor je tady, podobně jako v sitcomu M. A. S. H. použit jako sebeobrana hlavního hrdiny před válkou. Třeba scéna, kdy Roberto Benigni 'po svém' překládá slova německého důstojníka, jehož řeč neovládá, je velmi mashovská. Velice na mě zapůsobil Horst Buchholz v malé, klíčové roli. Nicméně celý, opravdu celý film je skvělý zážitek, vřele doporučuji. ()
A jaké máte vlastně politické názory?-(na děti:)Benito,Adolfe,nechte toho!.. Co jste říkal?-No ale nic. Velice nápaditý a originální, přestože naprosto nereálný a naivní pohled na hrůzy druhé světové války. Italský humor mi není příliš blízký, i když tady se alespoň na začátku našly opravdu výborné a vtipné scény. Hlavní postava mi však svým přehnaným optimismem a energií byla prostě nesympatická a celkově mi Guido připadal křečovitý. S příchodem do tábora film začal mít sice zajímavější příběh, ale celkově to bylo takové málo uvěřitelné, i když sympatické.. Jde z toho sice taková pozitivní nálada, ale raději dávám přednost dramatičtějším filmům. ()
Nemám slov. Kouzelné, originální, vtipné, slzy produkující a vzhledem k tomu, že se klidně mohlo jednat o reálný příběh, také šílené. Obrat z romantické pohádky na drsné drama z prostředí koncentračního tábora je až nečekaně silný, stejně tak onen hořko-sladký závěr. Benigni je génius, kterého už nikdy nepřestanu obdivovat, a to ani jako herce, ani jako scénáristu nebo režiséra. A co se tématu týče, pro mě absolutní top... 100% je málo. ()
Velice naivistický, ale právě proto roztomilý a příjemný snímek. Hotové filmové pohlazení po okoralé duši diváka. Je dobře, že se ještě v době Texaských masakrů a Hostelů točí právě takovéhle filmy. Je to sice doslova a do záběru filmová pohádka pro dospělé, ale je tak průzračně naivní a nehraje si na nic víc než na samu sebe, že se nedá na danou hru Robertu Benignimu nepřistoupit. Samozřejmě že hrubě zkresluje válečnou realitu a postavení Židů v době holocaustu a že malý kluk neprokoukne naivní tatínkovu mystifikaci a hru také těžko uvěřit, ale o to v tomhle snímku nejde. Tady jako v pohádce dobro vítězí nad zlem a vše je černobílé - fašisté a Němci zlí a rodinný svět tak dobrý... A navíc ty roztomilé romantické vtípky, týkající se hlavně neskutečně nápaditého dvoření... Ta ,,princeznička" se ale má :-) A nelze při reflexi Benigniho filmu nevzpomenout na proslulého Diktátora, kde Charlie Chaplin podobně idylicky, ale v kontextu doby a filmu naprosto geniálně, zparodoval samotného strůjce všeho toho zla, Adolfa Hitlera. Zajímavé by pak určitě bylo zeptat se slavného Itala, nakolik se nechal inspirovat legendárním východoněmeckým filmem s excelujícím Vlastimilem Brodským Jakub lhář, jehož stylizace se velmi podobá Benigniho snímku... ()
Galerie (38)
Zajímavosti (16)
- Podruhé v historii získal Ital Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Poprvé to byla Sophia Loren v Horalce (1960). (Kulmon)
- Tank, který se objevil v závěru filmu, je americký Sherman M4. (Listeroman)
- Guidova žena Dora je hrána Nicolettou Braschi - skutečnou manželkou Roberta Benigniho. (Kulmon)
Reklama