Šílený Max: Dóm hromů

Nechápu, jak režisér Miller, který natočil i oba vynikající předchozí díly, přistoupil na takové zprznění své ságy. To, co je na předchozích Maxech dobré, tedy napětí a atmosféra beznadějně, se zde překotilo v jakýsi hybrid filmu pro děti a sci-fi béčka. Film je totální zklamání a je také důkazem, že peníze prostě nejsou všechno. (16.01.2005)

Je tady toho moc. Město, ztracené děti, pak boj. O co vubec jde? Chaotické! Z kultu prvních dvou dílu zde zbyl jen Max a postapokalyptická Země. Dalo se vytěžit více než suchozemská verze Kostnerova Vodního světa (nezdá se vám to krapet podobné ? ). Snad někdy dojde na pokračovaní a regulerně serii ukončí a Mel se vratí k roli , která ho pro film zrodila ( následuj Stalloneho a Willise !) (25.10.2007)

Pokud jsem prvé dva díly přirovnal k punku, tenhle mi stylově sedí spíš k nějakému metalu, zejména black metalu. Tyto dojmy podmiňují zcela konkrétně zpodobnění padouši reps. jejich oblečení a jednání. Do tohoto metalu libě přizvukuje saxofon a krásný hlas zpěvačky Tiny Turner, která si zde dokonce zahrála jednu z hlavních rolí. Dóm hromu rozvíji představy o postapokalyptickém světě a zcela logicky dospívá k tomu, že se lide zadaptují a z dostupných zdrojů se pokusí znovu postavit svět, který fungoval před katastrofou. Do takového místa, městečka Bartertown, přijíždí i Mel Gibson, který pochopil, že když není nafta, nedá se trávit den projížděním krajiny oldsmobilem se spotřebou 40 na 100. Nyní disponuje skupinkou velbloudů, o které ale záhy přijde. Od této chvíle sledujeme celkem napínavě se rozvíjející film o hře na kočku a na myš, vrcholící Gibsonovým debaklem v Dómu hromu. Pak film chytí druhou rovinu, která právem rozděluje diváky na ty pořád spokojené a na ty o poznání nervoznější. Vyhnán z města se ocitné v jakési dosud neobjevené oáze, kterou okupuje banda fracků. Tam si náš hrdina vybuduje hlavní slovo a s jejich pomocí se vrátí do Bartertownu zjednat pořádek. Sami vidíte, že ve srovnání s pohnutky hrdiny prvního dílu to nemá mnoho společného. Mně osobně ale tento vývoj událostí příliš nevadil. Prostě jsem to přijmul a jako kluk si představoval, jaké to asi je být divokým dítětem z oázy postapokalyptického světa a bojovat s Šíleným Maxem po boku proti Master-Blasterovi, Tetičce a mnoha dalším šíleným padouchům. (10.01.2012)

Třetí díl a stejně se nevysvětlilo, proč se to jmenuje Mad Max, když právě Max tam snad jako jediný "mad" není. Každý díl je úplně jiný a tahle už vysokorozpočtová trojka mi sedla nejvíc. Asi hlavně proto, že má konečně příběh, který stojí i docela za řeč. Také ale kamera a výprava velmi mile překvapí a i když se závěrečná honička nevyrovná svou velikostí té z dvojky, celkově je natočená o něco lépe. Pro mainstreamového diváka je to nejspíše nejpřijatelnější podívaná. Ve výsledku to ale působí malinko jako slepá ulička, jelikož se filmový remake i videoherní adaptace stylem a především vizuální podobou inspirují především druhým dílem. (06.09.2018)

Ohromný celosvětový úspěch druhého Šíleného Maxe vyvolal záplavu povětšinou druhořadých kopírek, které v 80. letech vládly videopůjčovnám. Režisér a scenárista George Miller na to zareagoval nečekaným tahem. Namísto toho, aby šel přímočaře vstříc divákům, kteří bažili po opakování předchozího snímku, vytvořil třetí díl série jako naprosto odlišnou variaci postapokalyptického mýtu. Dodnes povětšinou nedoceněný, ale o to více fascinující Dóm hromů, přitom právě v rámci celé ságy vyniká svou osobitostí a inspirativní výstředností, která spojuje prostředí postapokalypsy se zaniklými (western, noir) i populárními žánry své doby (dětské dobrodružky ve stylu Amblinu). Stejně jako v druhém filmu i tentokrát Max představuje legendami opředenou postavu v mýtech jedné postapokalyptické společnosti. Při tom se stává spíše průvodcem tímto bizarním novým světem, kde proti sobě stojí dvě ženy, které na svých bedrech nesou zárodky dvou nových, ale zásadně odlišných civilizací. (anotace pro maraton série v kině Aero, 2019) (14.03.2021)