Hlava-22

Neoslovilo, nebavilo. :( Ani kniha, kterou jsem nějakých pár let zpátky povinně četl, nebyla zrovna úplně mým favoritem, ale oslovila mne tenkrát rozhodně víc. Hellerova knihu coby román se výrazně vyznačovala absurdností a skrze ní vyplývající myšlenkou o nesmyslnosti války. Byla rozsáhlejší, specificky strukturovaná do samostatných kapitol, ale dávala smysl. Nicholsův film se pro mne vyznačoval spíše nepřehledností a byl pro mne volným slepencem různým epizod, které mne povětšinou nedokázaly osobitě zaujmout a jako celek nefungoval už vůbec. K žádné z postav jsem si nestihl vytvořit vztah, dvě hodiny bez reálně napínavého prožitku a stejně tak bez humoru byly pro mne nekonečné. Hudební pochod v pozadí k závěrečným titulkům pak konečným vysvobozením. (19.05.2020)

„Ako sa cítite, Yossarian? – „Prima. Len som na smrť vystrašený.“ Ani neviem, prečo som tento film pokladal na prvý raz za čudný. Možno to bolo spôsobené zvláštnou poetikou a osobitým režijným vedením (nevraviac o scenári, v ktorom neviete, či mrazí alebo baví). Ale potom som pochopil, že HLAVU 22 nemôžete nemilovať (napriek tomu, že Hellerova kniha je lepšia). Nicholsov film zobrazuje bizarné vojenské absurdity (bavlna s čokoládou), kde pravá ruka nevie, čo robí ľavá. Takisto poteší presné obsadenie kľúčovej postavy krejzyho Yossariana (Alan Arkin). Nevraviac o Orsonovi Wellesovi. (11.10.2006)

Pan Bates zanechal řízení svého motelu u cesty, opustil dům na kopci, i matku v něm, a vydal se zcela jiným směrem, než jakým bylo jeho dosavadní působiště. Někteří herci zůstanou v mé mysli navždy zapamatováni jako jedna postava. Jedním z nich je i Anthony Perkins. Zde ztvárnil postavu o poznání humornější, než jakou si ho většina lidí pamatuje. Knihu jsem nečetla, tudíž nemohu posoudit toto filmové zpracování literární předlohy. Je to film zajímavý, zvláštní, humorný, vážný a pro mě také ne zcela pochopený. První půlka je vtipná snůška dialogů a scén. V druhé je děj o poznání vážnější a výrazných vtipů ubyde. Což je možná i dobře, protože jsem pocítila, že čeho je moc, toho může být příliš. (03.02.2010)

Kapitán Yossarian má problém. Vláda Spojených států chce vyhrát válku, důstojníci chtějí kariéru a vyznamenání, Yossarian chce v první řadě přežít. To - sami uznáte - nejsou tak úplně shodné cíle, zvlášť když Yossarian s každým dalším zbytečným mrtvým a s každou další ukázkou rozkladu morálních hodnot čím dál víc ztrácí ideály a roste v něm znechucení nad bezohledností a manipulacemi ze strany velících důstojníků. Yossarian je protipólem příkladných, uvědomnělých hrdinů válečných příběhů o odvaze a cti. Je v něm něco z Haškova Švejka a něco z Krylova Neznámého vojína. Yossarian nejdřív šílenství kolem sebe nechápe, ale čím víc ho poznává, tím víc ho touží poslat někam a zařídit se po svém. Při shlédnutí jsem oceňoval ironii, situační komiku a výsměch tradičnímu patetickému pojetí války, ale plně jsem Nicholsův snímek docenil až po seznámení se stejnojmenným seriálem. Snímek se s tím nepáře, je trefnější a cítím v něm větší přítomnost autora předlohy Josepha Hellera. Mimochodem, v době vzniku, který se datuje do doby vietnamské války, měla řada předních filmových amerických publicistů s filmem, respektive s jeho hrdinou, problém. Považovali ho za amorálního zbabělce, který maří protinacistické válečné úsilí. Já ale Yossarianovi a jeho zaječím úmyslům naprosto rozumím. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2021)

(Proti)válečný snímek o tom, že nejen "VÁLKA JE VŮL!", ale také o tom, že se vždy najde dostatek "volů", kteří ji dokáží využít ve svůj prospěch (vše samozřejmě s dostatečným zdůrazněním společenské přínosnosti)... a současně se na place vždy objeví pár "volů", kteří mají rozumu jako šafránu, ale kteří (bohužel) mají možnost rozhodovat o mnohém a o mnohých. Snímek zobrazující řadu absurdností spojených s válkou: kaplan, jehož hlavním posláním dle "zelených šéfíků" je především vymýšlet dostatečně "pěkné a živé modlitby, aby vojáci odlétali s dobrým pocitem", "schopnost" některých schovat pod válečným běsněním své osobní šílené činy... a když náhodou na něco chybí argumenty? Nevadí, vždy je přece po ruce "Hlava 22". Snímek plný "mrazivých" a absurdních vtípků a momentů, které však nenechají "citlivého" diváka klidným a samy o sobě vedou k otázce pátrající po smyslu: "Proč to všechno?" (03.11.2003)