Hlava-22

Jako kluk jsem četl knížku několikrát. Beru toto dílo jako jedno z nejlepších literárních výtvorů minulého století. Zhlédnout film mi ovšem trvalo převelice dlouho. V dobách, kdy jsem denně sledoval MASH jsem se několikrát o tento film pokoušel, bohužel nikdy nedokoukal, jelikož halucinace, ztvárnění šílenství a podstatně větší drsnost příběhu se s MASHEM úplně neshodovala, ani filmovým. V tomto ohledu kniha byla podstatně vtipnější a přeci jen fantazie je fantazie. Nicméně na celý film jsem se podíval až letos po letech. A musím říct, že se jedná o opravdu velkolepé dílko. Je to tedy pravda časově krapánek delší, s místy zbytečně hluchými, ale nic to nemění na tom, že je film velice zdařilý, nabitý slavnými jmény a zpracovaný vynikajícím uměleckým ztvárněním některých knižních pasáží. (11.03.2017)

Styl satirickeho humoru mi dost pripominal môj milovany Mash alebo Stalag 17, ale napriek tomu mi tento film prilis nesadol. Tentokrat ma vôbec nezaujali postavy a tym padom tam bolo dost hluchych miest. Mozno keby tam bolo ovela viac vtipov, tak by mi to nevadilo, ale kadencia vtipov nebola az tak vysoka ako som dufal. Davam tomu solidnych 6/10. (14.03.2015)

(Proti)válečný snímek o tom, že nejen "VÁLKA JE VŮL!", ale také o tom, že se vždy najde dostatek "volů", kteří ji dokáží využít ve svůj prospěch (vše samozřejmě s dostatečným zdůrazněním společenské přínosnosti)... a současně se na place vždy objeví pár "volů", kteří mají rozumu jako šafránu, ale kteří (bohužel) mají možnost rozhodovat o mnohém a o mnohých. Snímek zobrazující řadu absurdností spojených s válkou: kaplan, jehož hlavním posláním dle "zelených šéfíků" je především vymýšlet dostatečně "pěkné a živé modlitby, aby vojáci odlétali s dobrým pocitem", "schopnost" některých schovat pod válečným běsněním své osobní šílené činy... a když náhodou na něco chybí argumenty? Nevadí, vždy je přece po ruce "Hlava 22". Snímek plný "mrazivých" a absurdních vtípků a momentů, které však nenechají "citlivého" diváka klidným a samy o sobě vedou k otázce pátrající po smyslu: "Proč to všechno?" (03.11.2003)

Údajně skvělá kniha Josepha Hellera mě zatím úspěšně míjela (No on to není žádný výkon, protože vždycky si najdu důležitější činnost, než jít do knihovny. Třeba zírání z okna. A když už tam omylem zabloudím, tak mě potom musí daná knížka dva měsíce hypnotizovat z poličky, než se do ní pustím) a tak jsem si říkal, že moje šance pochopit tenhle film jsou asi tak stejně vysoké, jako šance, že bych to nandal Einsteinovi v logických hrách (Tak kdybych ho teď vykopal, tak bych ho možná i dal. Samozřejmě myslím za živa). Jenže Hlava 22 ani tak není o tom jestli pochopíte příběh nebo ne, ale jestli si tuhle černo-humornou bizarnost užijete a já se bavil královsky. A musím před Nicholsem smeknout fiktivní buřinku, protože si dokázal s filmem formálně vyhrát jako Heller s psychologií svých postav. Navíc vybral skvělé herce v čele s úžasným Alanem Arkinem a výborným Jonem Voightem, který si z války udělal společnost s ručeným omezením. Také potěšil Orson Welles v roli generála Dreedla. Plusové body navíc za kameru a hudbu. Hodně silné 4*. (01.04.2008)

Catch XXII je jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou, a její filmové zpracování je důstojné legendy, která se kolem Hellerova románu právem vytvořila. Jenže - pokud jste Hlavu 22 nečetli, budete z filmu nejspíš pěkně mimo, první půlhodku určitě. Ale vidět na plátně mladého Jona Voighta coby hlavu Syndikátu (na kterém prostě všichni vydělají), Majora Majora Majora, starýho dobráka Aarfyho, nahého Yossariana na stromě, památnou scénu hučení na briefingu, perfektního úlisňáka plukovníka Mooduse a kvanta dalších psychotických úletů, to stojí za tu trochu zmatků. Je to "trochu" jiná výpověď o šílenství války než Apokalypsa nebo Četa, a na genialitě jí to nijak neubírá, ale kniha je základ a tohle je k ní "jen" perfektní bonus. 80% (08.01.2004)