Hlava-22

Knihu milujem (z toho aj to XXII v mojom mene). Jej zložitosť však odradila nejedného čitateľa (veľa známych ju odložilo po pár prečítaných stránkach). Film preto pre ľudí, ktorí knihou nie sú poznačení, môže predstavovať poriadny zmätok. Osobne by som to nazval takým milým bonusom pre obľúbencov Hellerovho najlepšieho diela. Bonusom, ktorý obsahuje pár humorných a aj vážnejších scén podľa predlohy, ale verným opisom sa nazvať nedá. Mike Nichols to natočil v podstate kvalitne a nemám veľmi výhrady. Oveľa radšej však siahnem po knihe. (12.04.2009)

Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. (28.07.2011)

Kapitán Yossarian má problém. Vláda Spojených států chce vyhrát válku, důstojníci chtějí kariéru a vyznamenání, Yossarian chce v první řadě přežít. To - sami uznáte - nejsou tak úplně shodné cíle, zvlášť když Yossarian s každým dalším zbytečným mrtvým a s každou další ukázkou rozkladu morálních hodnot čím dál víc ztrácí ideály a roste v něm znechucení nad bezohledností a manipulacemi ze strany velících důstojníků. Yossarian je protipólem příkladných, uvědomnělých hrdinů válečných příběhů o odvaze a cti. Je v něm něco z Haškova Švejka a něco z Krylova Neznámého vojína. Yossarian nejdřív šílenství kolem sebe nechápe, ale čím víc ho poznává, tím víc ho touží poslat někam a zařídit se po svém. Při shlédnutí jsem oceňoval ironii, situační komiku a výsměch tradičnímu patetickému pojetí války, ale plně jsem Nicholsův snímek docenil až po seznámení se stejnojmenným seriálem. Snímek se s tím nepáře, je trefnější a cítím v něm větší přítomnost autora předlohy Josepha Hellera. Mimochodem, v době vzniku, který se datuje do doby vietnamské války, měla řada předních filmových amerických publicistů s filmem, respektive s jeho hrdinou, problém. Považovali ho za amorálního zbabělce, který maří protinacistické válečné úsilí. Já ale Yossarianovi a jeho zaječím úmyslům naprosto rozumím. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2021)

"Rád bych věďěl jak jste to dotáhl na kapitána." -"To vy jste mě povýšil..." Táto vojnová satira ma vždy udivovala svojou vizuálnou stránkou , dialógy samozrejme rovnako nadčasové, na ktorej vôbec nepoznať rok výroby 1970. Nebyť mladých tvárí známych hercov, tak filmu ani zďaleka netipujem 45 rokov. Asi najlepšie vyšiel z filmu kšeftár a priekupník J. Voight, ktorý sa na vojne potrebuje len a len nabaliť...Občas v deji vyskočí zopár hluchých momentov, pravdepodobne preto sa o knihe hovorilo ako o nezfilmovateľnej. Myslím, že bez nich by si film získal širšie publikum, ale u mňa spokojnosť. 70%. (24.03.2015)

Pamatuji si prakticky každý film, na kterém jsem byl jako dospívající v kině. A tenhle jsem sledoval na počátku s napětím, že bude stejně zajímavý, jako kniha. Nelíbil se mi, těžce jsem ho den poté zepsul posluchačům, co se ptali na čem jsem byl v kině. Vše mi přišlo moc jasné, jako by z knihy bylo vytažené jen to schéma a stačí. Mě to nestačilo a nestačí povětšinou ani nyní. Ale kdo nezná knihu, kdo se seznamuje s filmem, tak ho to může navést na lepší a zajímavější filmy, takže to ani nemohu nikomu znechuzovat, jak mi to dělali jiní a já pak šel na film už apriory, že to bude blbost a pak mě to překvapilo, že mě to oslovilo. Potom si až člověk položí otázku - proč mě to oslovilo a měl by si každý na ni umět, či se naučit odpovídat. (20.06.2010)