Hlava-22

Neoslovilo, nebavilo. :( Ani kniha, kterou jsem nějakých pár let zpátky povinně četl, nebyla zrovna úplně mým favoritem, ale oslovila mne tenkrát rozhodně víc. Hellerova knihu coby román se výrazně vyznačovala absurdností a skrze ní vyplývající myšlenkou o nesmyslnosti války. Byla rozsáhlejší, specificky strukturovaná do samostatných kapitol, ale dávala smysl. Nicholsův film se pro mne vyznačoval spíše nepřehledností a byl pro mne volným slepencem různým epizod, které mne povětšinou nedokázaly osobitě zaujmout a jako celek nefungoval už vůbec. K žádné z postav jsem si nestihl vytvořit vztah, dvě hodiny bez reálně napínavého prožitku a stejně tak bez humoru byly pro mne nekonečné. Hudební pochod v pozadí k závěrečným titulkům pak konečným vysvobozením. (19.05.2020)

Catch XXII je jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou, a její filmové zpracování je důstojné legendy, která se kolem Hellerova románu právem vytvořila. Jenže - pokud jste Hlavu 22 nečetli, budete z filmu nejspíš pěkně mimo, první půlhodku určitě. Ale vidět na plátně mladého Jona Voighta coby hlavu Syndikátu (na kterém prostě všichni vydělají), Majora Majora Majora, starýho dobráka Aarfyho, nahého Yossariana na stromě, památnou scénu hučení na briefingu, perfektního úlisňáka plukovníka Mooduse a kvanta dalších psychotických úletů, to stojí za tu trochu zmatků. Je to "trochu" jiná výpověď o šílenství války než Apokalypsa nebo Četa, a na genialitě jí to nijak neubírá, ale kniha je základ a tohle je k ní "jen" perfektní bonus. 80% (08.01.2004)

Pan Bates zanechal řízení svého motelu u cesty, opustil dům na kopci, i matku v něm, a vydal se zcela jiným směrem, než jakým bylo jeho dosavadní působiště. Někteří herci zůstanou v mé mysli navždy zapamatováni jako jedna postava. Jedním z nich je i Anthony Perkins. Zde ztvárnil postavu o poznání humornější, než jakou si ho většina lidí pamatuje. Knihu jsem nečetla, tudíž nemohu posoudit toto filmové zpracování literární předlohy. Je to film zajímavý, zvláštní, humorný, vážný a pro mě také ne zcela pochopený. První půlka je vtipná snůška dialogů a scén. V druhé je děj o poznání vážnější a výrazných vtipů ubyde. Což je možná i dobře, protože jsem pocítila, že čeho je moc, toho může být příliš. (03.02.2010)

Na margo knihy len toľko - viem o jej existencii a známosti, a nedávno som zistil, že ju mám na poličke. Aj vďaka filmu si na ňu teda určite nájdem čas. Na margo filmu - brysknejšiu a pohotovejšiu protivojnovú satiru som jakživ nevidel. Cielene sa opakovane triafa do slabín (miestami aj diváka) armádneho útvaru a zruče narába s grotesknosťou na úrovni, ktorá si vôbec nezadá s Jordanovými Buffalo Soldiers, pritom je však vo svojej absurdnosti rovnako presná a vychádzajúca z nepríjemných skutočností. Mike Nichols dokázal vo svojich filmoch vždy skvele zvládať dramatickú aj komediálnu polohu, tu však mal prácu omnoho ťažšiu - za prvé je na filme vidieť, ako nesmierne komplikované bolo uchopiť vôbec tému s takým nadhľadom a pritom zachovaním všetkého, čo sa skrýva za tým, neutopiť sa len v humore a nestratiť hĺbku. A predsa dokázal stvoriť silný film, ktorý pod ostrým výsmechom skrýva mrazivé skutočnosti a i keď zveličuje, skutočnosť je jasná. Vojna ako štatistika - počet mužov, počet zbraní, počet povinných letov. Vojna ako formalita - brífingy, pohreby. Vojna ako biznis - zmluvy, kontrakty, dodávky. Obsadenie s takýmito menami, ako inak, vynikajúce (vždy, keď vidím niekde Anthonyho Perkinsa, považujem to za geniálny ťah - a obsadiť známeho homosexuála do role baptistického kňaza je ešte odvážnejšie, ako keď ho Hitchcock vytiahol do Psycha. Orson Welles a Martin Sheen nepotrebujú komentár, keď sú niekde títo dvaja, úroveň filmu okamžite stúpne o dve úrovne. Martin Balsam tiež tak. No a Arkin je blázon :-D Akurát som celý čas nevedel, ktorý je Voight.) a potešili také drobnosti, ako realistické opálenie (holt tri roky v Taliansku nie sú len tak) - Nichols si jednoducho na všetkom dal záležať. Ale to už zachádzam do nepodstatných detailov. Prosto skvelé, knihu si jednoznačne musím prečítať. 85% P.S.: U niektorých čítam, že považovali toto dielo za nezfilmovateľné. Nuž, Nichols si teda asi zaslúži dvojnásobnú pochvalu. (08.07.2014)

Knihu som čítal pred mnohými rokmi a patrí do mojej Top 100. Film som už tiež videl, ale bolo už veľa hodín a nedopozeral som ho. Teraz som si ho mohol vychutnať. Nie celkom chápem odozvy, ktoré film označujú za nepodarenú adaptáciu vynikajúcej knihy. Knihu považujem za nesfilmovateľnú, aspoň podľa predstáv kritikov. Je však možné nakrútiť dobrý film na jej motívy. A to sa Mikeovi Nicholsovi podporovanému Arkinom, Balsamom, Garfunklom, Perkinsom, Sheenom, Voightom a Wellesom (podľa abecedy, nie výkonu) podarilo k mojej plnej spokojnosti. Absurdnosť vojny sa predsa nestvárňuje racionálnym správaním aktérov. (24.03.2010)