Hlava-22

Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. (28.07.2011)

"Rád bych věďěl jak jste to dotáhl na kapitána." -"To vy jste mě povýšil..." Táto vojnová satira ma vždy udivovala svojou vizuálnou stránkou , dialógy samozrejme rovnako nadčasové, na ktorej vôbec nepoznať rok výroby 1970. Nebyť mladých tvárí známych hercov, tak filmu ani zďaleka netipujem 45 rokov. Asi najlepšie vyšiel z filmu kšeftár a priekupník J. Voight, ktorý sa na vojne potrebuje len a len nabaliť...Občas v deji vyskočí zopár hluchých momentov, pravdepodobne preto sa o knihe hovorilo ako o nezfilmovateľnej. Myslím, že bez nich by si film získal širšie publikum, ale u mňa spokojnosť. 70%. (24.03.2015)

„Ako sa cítite, Yossarian? – „Prima. Len som na smrť vystrašený.“ Ani neviem, prečo som tento film pokladal na prvý raz za čudný. Možno to bolo spôsobené zvláštnou poetikou a osobitým režijným vedením (nevraviac o scenári, v ktorom neviete, či mrazí alebo baví). Ale potom som pochopil, že HLAVU 22 nemôžete nemilovať (napriek tomu, že Hellerova kniha je lepšia). Nicholsov film zobrazuje bizarné vojenské absurdity (bavlna s čokoládou), kde pravá ruka nevie, čo robí ľavá. Takisto poteší presné obsadenie kľúčovej postavy krejzyho Yossariana (Alan Arkin). Nevraviac o Orsonovi Wellesovi. (11.10.2006)

Údajně skvělá kniha Josepha Hellera mě zatím úspěšně míjela (No on to není žádný výkon, protože vždycky si najdu důležitější činnost, než jít do knihovny. Třeba zírání z okna. A když už tam omylem zabloudím, tak mě potom musí daná knížka dva měsíce hypnotizovat z poličky, než se do ní pustím) a tak jsem si říkal, že moje šance pochopit tenhle film jsou asi tak stejně vysoké, jako šance, že bych to nandal Einsteinovi v logických hrách (Tak kdybych ho teď vykopal, tak bych ho možná i dal. Samozřejmě myslím za živa). Jenže Hlava 22 ani tak není o tom jestli pochopíte příběh nebo ne, ale jestli si tuhle černo-humornou bizarnost užijete a já se bavil královsky. A musím před Nicholsem smeknout fiktivní buřinku, protože si dokázal s filmem formálně vyhrát jako Heller s psychologií svých postav. Navíc vybral skvělé herce v čele s úžasným Alanem Arkinem a výborným Jonem Voightem, který si z války udělal společnost s ručeným omezením. Také potěšil Orson Welles v roli generála Dreedla. Plusové body navíc za kameru a hudbu. Hodně silné 4*. (01.04.2008)

Těžký film. Nečekal jsem takovouhle záležitost, i když vzhledem k režisérovi Miku Nicholsovi jsem měl očekávat trochu jiný film než je obvyklé. Jeho praktiky a někdy jeho divadelnost působí ve filmech rušivě a je schopna celý film poslat do kytek. Hlava 22, která vychází ze slavné knihy od Josepha Hellera. Hlavní myšlenka a to jak se v Americké armádě posuzuje bláznovství vám ve filmu je několikrát vysvětleno. Kdo vydrží sledovat celý film bude na konci odměněn opravdu skvostným koncem. Bohužel cesta k němu je plná nástrah v podobě nudy, překombinovanosti a přílišného černého humoru, který na začátku potěší a rozesměje(pád bombardéru), ale ke konci otravuje. (22.11.2006)